Steven Weinberg: První tři minuty
(moderní pohled na počátky vesmíru)
200 stran; vydání druhé, aktualizované; Mladá fronta, Edice Kolumbus, Praha 1998

Obal knížky

Psát recenzi na knihu, která je lidem se zájmem o astronomii velmi dobře známa, a navíc se těší velké popularitě a vážnosti, je opravdu nošením dříví do lesa, ale přesto nebo právě proto, se o to pokusím. Kniha Stevena Weinberga – První tři minuty vychází v českém překladu již podruhé, avšak nyní se jedná o doplněné vydání, které autor aktualizoval v roce 1993.

Edice Kolumbus, nakladatelství Mladá fronta, si získala svoji čtenářskou oblibu nejenom kvalitním výběrem témat, ale i velmi kvalitními překlady. Stejně jako v roce 1983, kdy kniha u nás vyšla poprvé, je překladatelem této doplněné verze Michal Horák. Co je třeba velmi vysoce ocenit, jsou Horákovi překladatelské poznámky, jimiž je původní text knihy doplněn. Poznámky jsou nejenom vhodným rozšířením původního textu, ale rovněž čtenáře odkazují na dostupné české literární prameny, především na časopis Vesmír a Československý časopis pro fyziku. Vzhledem k tomu, že při doplněném vydání v roce 1993 nebyl autorem doplněn seznam literatury, překladatel brilantně napravil i tento nedostatek a přidal krom seznamu nových anglicky psaných prací ještě seznam české literatury.

Kritizovat cokoli na knize, kterou napsal laureát Nobelovy ceny za fyziku (S. Weinberg ji obdržel spolu s A. Salamem a S. Glashowem v roce 1979 za teorii, která umožnila jednotný popis elektromagnetických a slabých interakcí elementárních částic) a kde autor v předmluvě děkuje za cenné připomínky takovým fyzikálním velikánům jako jsou například F. Hoyle, A. Penzias a W. Fowler, mi opravdu nepřísluší. Ono ostatně není ani co kritizovat. Kniha je napsána velmi čtivě a autor ji koncipoval pro zvídavého čtenáře, který se nebojí přemýšlet, čemuž také odpovídá celkový obsah a veškeré formulace v textu. Nejdříve je čtenář seznámen s moderními teoriemi vzniku a vývoje vesmíru, přičemž nejsou zatajovány ani slabiny jednotlivých teorií. Vzhledem k tomu, že kniha pojednává o standardním modelu vesmíru, tedy o rozpínajícím se vesmíru na jehož počátku byl velký třesk, další kapitoly se věnují shromažďování důkazů podporujících právě tento model. Jedním z velmi důležitých důkazů byl objev reliktního záření, o kterém je pojednáno velmi obšírně. A nakonec, když čtenář získá dostatečný přehled v základní astrofyzikální problematice, následují ony pověstné první tři minuty, aneb dějepisný průvodce po prvních chvílích našeho vesmíru. Velmi pozoruhodná, a poněkud se vymykající, je kapitola "Historické odbočení". Nestává se totiž často, aby došlo ke skutečnému poodhalení roušky vědy. Kapitolka pojednává o skutečných cestách vědeckého objevování a "neobjevování" reliktního záření. Přímo boří mýtus, který panuje v naší veřejnosti, že vědu dělají géniové, kteří přijdou, zamyslí se a vše je jasné, přímočaré a jednou pro vždy vyřešené. Na těch několika málo stránkách čtenář, vědeckého bádání neznalý, pochopí, že věda se daleko spíše podobá tápání ve tmě, nejistotě a pochybnostem, než jasné cestě géniů. Knížka je bez vzorečků a ten kdo chce porozumět, ten jí jistě porozumí. Často se však stává, že chceme vědět víc, alespoň něco málo z matematiky. I na to autor pamatoval v drobném "Matematickém dodatku", kde jsou k nalezení výpočty např. kritické hustoty nebo záření absolutně černého tělesa. K pochopení zcela dostačují elementární znalosti středoškolské matematiky. A tady vlastně končí původní vydání knihy z roku 1977, respektive 1983. Může se to zdát dlouhá doba, ale kniha stářím získala na kvalitě podobně jako dobré víno. Novinky jsou obsaženy až na samém konci knihy po názvem "Postskriptum: Kosmologie od roku 1977". Jsou to právě ony, které knize dodávají na zajímavosti, neboť nám umožňují sledovat autorovy názory z roku 1977 a konfrontovat je s "aktuálním" stavem kosmologie (doplněk zachycuje stav k roku 1993). Vyvstává nám tak opravdový obraz vědy – vědy plné otázek a jen mála odpovědí. Dobrodružství, které nám zprostředkovává jeden z předních aktérů současného vědeckého světa, aniž by nám zamlčel cokoli ze zákulisí.

Murphyho zákony platí vždy a všude, a tak – může-li se něco pokazit, pokazí se to. Sám autor nás v předmluvě na straně 6, co by dychtivé čtenáře prahnoucí po náročnější literatuře, odkazuje na "str. 000". Opravdu nehodlám domýšlet, kam že nás to vlastně odkazuje, a ponechávám to laskavému čtenáři pro zasmání, neboť je to jediná chyba, kterou jsem v knize našel. Tak tedy vzhůru do tajů vesmíru, alias na str. 000.

Vladimír Kopecký Jr.