A. Dědoch, K. Halíř, M. Větrovcová:
Zatmění Slunce 11. srpna 1999
(průvodce pro nejšírší veřejnost)
36 stran; Česká astronomická společnost, Praha 1998

Obal knížky Na konci loňského roku spatřila světlo světa útlá brožurka s nápisem ZATMĚNÍ SLUNCE. Podnadpis "11. srpna 1999" nás informuje, že tato brožura je vydaná v souvislosti s tímto úkazem a druhý podnadpis "Průvodce pro nejširší veřejnost" specifikuje okruh čtenářů, kterým je určena. Brožura je rozčleněna na deset kapitol, které shrnují podstatné informace potřebné k úspěšnému pozorování zatmění.

Důležitou kapitolou pro všechny, kteří chtějí zatmění sledovat, je Jak a čím zatmění Slunce pozorovat? Zde je v prvé řadě několikrát zdůrazněno, že do Slunce se nikdy nesmíme dívat přímo bez použití vhodného filtru, a to ani v případě zatmění, kdy je část slunečního kotouče zakryta Měsícem. To je, myslím si, nejdůležitější informace pro veřejnost, neboť při nesprávném pozorování hrozí poškození zraku. Autoři se zmiňují o tzv. dírkové komoře, kterou lze jednoduše připravit z papíru (případně použít ještě zrcátko) a obraz Slunce si promítat na zem nebo na stěnu. Podle mého názoru ale většina zájemců bude chtít sledovat Slunce přímo. Samozřejmě musíme použít bezpečné filtry. Autoři radí použít svářečských filtrů č. 12 a 13, nebo magnetických kotoučků z disket a také černých negativů. K tomu bych chtěl říci svoji zkušenost, jelikož se aktivně věnuji pozorování Slunce pouhým okem. Já osobně pozoruji přes svářečský filtr č. 14. Filtr 13 je při naklonění také obvykle použitelný, ale přes filtr č. 12 sluneční disk již září silněji a lze jej použít jen při zákalu u obzoru nebo při mlze, což se netýká našeho zatmění. Pozorování přes několik vrstev vyvolaného tmavého negativu je již méně kvalitní, nicméně je možné je použít – pouze ale černobílý nebo rentgenový film. Pozorování přes materiál v disketě nedoporučuji. Musím pochválit upozornění v brožuře, že barevný vyvolaný film propouští nebezpečné UV záření, a proto není vhodný k pozorování! Je zde i varování pro majitele dalekohledů, že i bleskové kouknutí do dalekohledu, který míří na Slunce, může přivodit oslepnutí. Dalekohled na přímé pozorování Slunce musí být vybaven buďto kvalitním chromovým filtrem nebo speciálním helioskopickým okulárem, který přes 95 % světla odvádí pryč. V této kapitole mne ještě zaujal krásný obrázek zatmělých sluncí pod korunou stromu.

Dále bych se zmínil o kapitole Jaký vědecký význam má zatmění? Jistě se shodnu s autory, že význam slunečních zatmění je převeliký, a to nejen pro astronomii, ale i další přírodní vědy a také např. historii (pomocí záznamů o pozorováních zatmění mohou historikové datovat některé události). Co se týče astrometrického významu, je pravdou, že na základě pozorování zatmění ve starověku byla zjištěna hodnota zpomalování zemské rotace. Nicméně formulace "Bylo tak zjištěno zrychlování měsíčního pohybu a také malé zrychlování pohybu zemského." je poněkud zavádějící. Autoři zde patrně měli namysli nesouhlas hodnot prodlužování délky dne podle teorie slapového tření (zejména od Měsíce) o 2,3 ms/století a pozorovanou hodnotu 1,7 ms/století (mimo jiné i z pozorování zatmění v historii). Jinak lze souhlasit s tím, že největší význam mají úplná sluneční zatmění pro studium sluneční koróny, avtím k získání informací nejen o našem Slunci, ale i k pochopení vztahů Slunce–Země. Co se týče ověření platnosti Einsteinovy obecné teorie relativity na základě ohybu světelného paprsku v blízkosti Slunce lze s autory souhlasit, že se k tomu dá využít zatmění. Takové měření se uskutečnilo ji v roce 1919 při výpravě za zatměním Slunce vedeném Eddingtonem. Nicméně je potřeba říci, že měření těchto hodnot je velice obtížné a velice problematické. Velmi přesná měření ohybu světla máme díky družici Hipparcos, která ovšem nevyžívala zatmění. Nicméně s poslední větou v tomto odstavci, že pozorovací čas při zatmění Slunce patří k nejlépe využitému času ve vědě, se jistě shodnou všichni astronomové.

Na některých odborných pozorováních zatmění se mohou podílet i amatérští astronomové. O tom se můžou zájemci dočíst v kapitole Co připravuje západočeská pobočka ČAS? Zejména studium rychlých změn v koróně se jeví jako velice perspektivní a vhodný program, nebo řada skupin pozorovatelů se může shromáždit v pásu přes dva tisíce kilometrů a získat tak fotografie koróny s časovým odstupem mnoha desítek minut. Nepochybně zajímavým a doposud asi málo prováděným experimentem je pozorování reakce fauny na zatmění, na kterém se může podílet řada zájemců z nejširší veřejnosti.

Brožura je dále doplněna přehlednou mapkou Evropy s průběhem pásu totality, tabulkou s časovými údaji zatmění pro vybraná města, návodem pro výrobu brýlí pro pozorování částečné fáze zatmění a minislovníčkem pojmů. Tabulku vybraných měst s časovými údaji by bylo pro přehlednost dobré rozdělit na tabulku měst s úplnou fází a tabulku měst, odkud bude zatmění jen částečné. Podle mého názoru asi málokdo pojede na zatmění koukat do Kodaně nebo Amsterodamu, kde bude zakryta je tě menší část Slunce ne u nás, ale všichni budou chtít vidět úplné zatmění, a proto bych jako čtenář uvítal větší počet vybraných měst s úplnou fází. Ještě poznámka ke slovníčku, kde jsem bohužel narazil na faktickou chybu. Není pravdou, že místní čas je čas platný v daném místě. Místní čas je čas, který se vztahuje k určitému poledníku. Ovšem platným časem v konkrétním místě je pásmový čas. Pásmový čas je zaveden jako tzv. střední sluneční čas pro poledníky 0°, 15°, 30°, 45°, atd.

Závěrem bych tedy zhodnotil celkový dojem z publikace. I přes několik překlepů a drobných výhrad lze říci, že publikace je velice zdařilá. Autoři velmi propracovaně zvolili témata jednotlivých kapitol a populární formou se snaží nejen přiblížit úžasný astronomický jev, ale té dát návod k pozorování. Vydavatel, Česká astronomická společnost, se postavila více než čelem k potřebné osvětě mezi nejširší veřejností a zaplnila tímto dílkem bílé místo na našem trhu. Věřím, že se publikace stane vítaným pomocníkem při výpravě za zatměním pro mnoho našich spoluobčanů.

Jiří Kubánek