Pozorování tečného zákrytu Regula

V noci ze 24. na 25. dubna došlo k zajímavému úkazu, a sice k zákrytu hvězdy Regulus Měsícem. Zákryty takto jasných hvězd nenastávají příliš často, přestože jsme letos měli příležitost pozorovat také zákryt Aldebaranu (22. 3.). Zajímavostí tohoto zákrytu Regula byl fakt, že přes naše území vedla hranice zákrytu. Mohli jsme proto pozorovat tzv. tečný zákryt. Pozorování tečných zákrytů má význam především pro zpřesnění naší znalosti měsíčního profilu v daném místě. Při tečném zákrytu tak může být hvězda během pár minut vícekrát zakryta měsíčními vrcholky a nerovnostmi.

Rozhodl jsem se, že si tuto podívanou nenechám ujít a vypravil jsem se s dalšími kolegy, kteří pozorují na Štefánikově hvězdárně zákryty (jmenovitě V. Čejka, J. Mánek, J. Szokalová a L. Vašta) do Valašského Meziříčí, neboť tamnější hvězdárna pořádala expedici za pozorováním zákrytu. Expedice se zúčastnilo asi 22 pozorovatelů vybavených nejrůznější technikou od malých oblíbených a hojně zastoupených refraktorů AD 800 až po větší převozné dalekohledy. Již v pátek večer proběhlo pečlivé rozdělení stanovišť na základě velikosti dalekohledů a zkušenosti pozorovatelů. V sobotu pak následovala obhlídka všech stanovišť a domluva s obyvateli okolních domů, jelikož u některých přístrojů bylo potřeba zajistit zdroj el. proudu. Poté proběhlo na hvězdárně nacvičování měření tečných zákrytů a vůbec definitivní příprava na večer. Počasí nám ne zcela přálo. Obloha totiž byla pokryta víceméně souvislou vrstvou střední a vyšší oblačnosti, takže šance byly tak 50 na 50. Nicméně večer byl vidět nejenom Měsíc, ale chvílemi i Regulus, k němuž se Měsíc zvolna a neúprosně přibližoval. Po deváté hodině došlo k naložení přístrojů a posádek do asi osmi vozidel (možná méně nebo více, to už nevím přesně) a vyrazili jsme směrem ke stanovištím vzdáleným asi 50 km. Po celou cestu nám svítil měsíček a vše vypadalo velice nadějně. Rozmístění pozorovatelů proběhlo v obcích Fryčovice a Staříč (okr. Frýdek-Místek) a v jejich okolí.

Sotva jsme přijeli na stanoviště prvního z naší posádky, obloha se začala zatahovat. Vyložili jsme nejzkušenějšího pozorovatele zákrytů Honzu Mánka a jeho nádobí. Do jedenácti večer jsme byli již rozmístěni každý na svém stanovišti. Já jako šofér jsem měl přidělené stanoviště až na konci naší pozorovací řady, za mnou následovali kolegové z dalších posádek. Velice jsem uvítal telefonní budku u mého stanoviště, jejíž služby jsem patřičně využil, jelikož jsem byl ve spojení s pozorovateli v Čechách (kde ovšem nenastával tečný, nýbrž totální zákryt). V tu chvíli jsem ještě neměl postavený dalekohled, jelikož Měsíc nebyl téměř viditelný. V půl dvanácté jsem přeci jen vybalil své ádéčko, jelikož jsem věřil, že se počasí zlepší. Vybaven přijímačem signálu DCF 77, který jsme nahrával na diktafon, a “žabkou”, jež sloužila k měření okamžiků zákrytu, jsem čekal. Vlastní úkaz se měl odehrát cca 8 minut po půlnoci. Na mém stanovišti mělo dojít pouze ke dvěma kontaktům Regula, a sice v cca 0:6:40 vstup a v 0:8:30 výstup – opětovné objevení hvězdy u měsíčního okraje. Necelou minutu před zákrytem jsem v dalekohledu spatřil Regula, jak se těsně přibližuje k měsíčnímu disku. Bohužel vstup Regula jsem nepozoroval, neboť zase přišly mraky. Jeho výstup se mi ale změřit podařilo. Hleděl jsem do dalekohledu a náhle Regulus zmizel a hned se objevil. To bylo skvělé! Jak se již zmínil, podle původního očekávání mělo na mém stanovišti dojít pouze ke dvěma úkazům. A ejhle, bylo jich více. Samozřejmě ne všude je dobře znám profil Měsíce a také může dojít k posunu stopy stínu, proto se tečné zákryty pozorují. Ještě jsem se nějakou dobu díval do dalekohledu, jestli nedojde k dalším úkazům, ale hvězda se již pomalu vzdalovala od Měsíce. Vychutnal jsem si ještě pohled na Měsíc s Regulem, a poté jsem sbalil dalekohled. Ještě bylo potřeba změřit přesnou polohu stanoviště a mohl jsem vyrazit posbírat ostatní pozorovatele. V očekávání jsem se těšil na jejich pozorovací zážitky, leč jak později vyplynulo, byl jsem nejjižnějším pozorovatelem expedice, který něco zaznamenal. Vyrazily jsme tedy zpět do Valašského Meziříčí, abychom se sešli s dalšími účastníky pozorování. Bohužel úspěšných pozorovatelů bylo celkem jen pět. Kromě mě měl štěstí Tomáš Janík z Ústí nad Labem, jehož stanoviště bylo vedle mého (asi 0,5 km severněji). Vizuálně pozoroval 4 kontakty. Jinak další tři kolegové byly úspěšní při natáčení úkazu na video. Karel Halíř z Rokycan zaznamenal 7 kontaktů, Anna Stromšíková s Petrem Zeleným 3 kontakty a Láďa Šmelcer 1 kontakt (všichni Valašské Meziříčí). Ještě v noci jsem se snažil určit z pásky změřené časy, ale s dostatečnou přesností se to povedlo později až Honzovi Mánkovi, který záznam vyhodnotil v počítači. Závěrem bych chtěl poděkovat hostitelům a ostatním účastníkům expedice za dobře připravenou akci a pěkný zážitek. Těším se na další tečné zákryty.

Zvukový záznam si můžete stáhnout jako ZIP archiv 172 kB zde.

Text a foto: Jiří Kubánek