Slunce v přímém přenosu

Přesto se však hned na začátku ještě vrátím k maximu probíhajícího slunečního cyklu. Samozřejmě, že tato událost nezůstala v síti bez povšimnutí a objevilo se několik velmi kvalitních stránek věnovaných této problematice. Nejlepším startovním místem je v tomto ohledu Solar Max 2000 (http://www-istp.gsfc.nasa.gov/istp/outreach/solarmax/). Stránky které má „na svědomí“ NASAInternational Solar-Terrestrial Physics Program (http://www-istp.gsfc.nasa.gov/) přináší prakticky „vše co jste chtěli o slunečním cyklu vědět, ale báli jste se zeptat“. Velmi důležité je, že ke každému tématu obsahují stránky nepřeberné množství souvisejících odkazů.

Nejste-li právě začátečník a jdete po velmi aktuálních informacích, pak rozhodně doporučuji stránky, které vytvořilo muzeum vědy a umění Exploratorium (http://www.exploratorium.edu/). Tyto stránky se jmenují skoro stejně jako předchozí (Co si také kdo má vymýšlet – nebo že by to byl nedostatek fantazie vyvolaný nadbytkem slunečních skvrn?) Solar Max 2000.com (http://www.solarmax2000.com/). Graficky velmi zdařilé stránky obsahují kromě základních informací a přehledně setříděných odkazů také soubor aktualizovaných obrázků Slunce v různých spektrálních oborech (UV, VIS, X-ray). Žel, jde o jednu z mnoha stránek, které jen přetahují obrázky pocházející z jiných zdrojů (SOHO, Yohkoh etc.). To hlavní, co vás však zaujme, jsou každodenní novinky vztahující se k bouřlivé sluneční činnosti. Vzhledem k tomu, že Slunce je odpovědné za vznik polárních záři, a tvůrci těchto stránek mysleli opravdu na vše, připravili též část věnovanou polárním zářím. Stránky Auroras 2000.com (http://www.auroras2000.com/), jsou v podstatě modrou „kopií“ slunečních (a tedy oranžových) stránek Solar Max 2000.com. Obsahují předpovědi pro vznik polárních září, aktuální záběry z družic NOAA a PIXIE, spoustu odkazů a vysvětlujících informací. Pro nás, kteří nevidíme polární záře zrovna denně, přijdou vhod i nádherné fotografie od šťastnějších seveřanů.

Dosti však již slunečního maxima a věnujme se získávání co nejaktuálnějších pohledů na Slunce. První otázka, která nás v této souvislosti napadne je – jak mohou být takové záběry Slunce užitečné amatérům? Předně, ať již se zabýváte pravidelným zakreslováním sluneční fotosféry či se jen příležitostně chcete podívat na Slunce, vždy se vám nějaká informace navíc může hodit. Obyčejně potřebujete získat přehled o situaci na slunečním disku a porovnat ji s tím co vidíte, či co jste zakreslili. K tomu právě potřebujete co nejčastěji aktualizované snímky Slunce. Nejlepší sadu obrázků v tomto směru nabízí slavná Big Bear Solar Observatory (http://www.bbso.njit.edu/). Pro orientaci a snadné porovnání je nejlepší využít obrázek slunečního disku v bílém světle (obzvláště nedostatkové zboží v dnešním moderním světě). Pokud ale chcete mít výrazně zobrazeny oblasti skupin skvrn, použijte obrázek v čáře CaK. Obrázek v klasické čáře H-alfa nám oproti tomu zvýrazní probíhající aktivní děje na slunečním disku. Observatoř na svých stránkách nabízí též vždy ke každému snímku jeho vysoce kontrastní mutaci, což odstraňuje případné nejasnosti v interpretaci.

Pokud však budete chtít svou kresbu vyhodnotit, např. si spočítat relativní číslo slunečních skvrn R, setkáte se s obtíží, která vnáší největší chybu do výpočtu – kolik je vlastně skupin skvrn na slunečním disku? Existuje pouze jediná objektivní možnost jak to zjistit – použít magnetogram, tj. snímek rozložení polarity magnetického pole na slunečním disku. Takové snímky nabízí například sluneční věže na observatoři Mount Wilson (60stopová http://physics.usc.edu/solar/, a 150stopová http://www.astro.ucla.edu/~obs/). Na stránkách 150stopové sluneční věže navíc naleznete od profesionálů vyhodnocenou kresbu fotosféry, což opravdu přijde začátečníkovi vhod.

Abych neupíral případným radioamatérům či dalším zájemcům o zajímavé údaje další druhy obrázků, budiž řečeno, že na webu lze nalézt i radioheliogramy či různé další aktuální spektrální charakteristiky Slunce (např. Nobeyama Solar Radio Observatory http://solar.nro.nao.ac.jp/, Learmonth Solar Radio Observatory http://www.ips.oz.au/learmonth/).

Přesto, jak už to v dnešní době bývá zvykem, pochází ty nejkrásnější záběry z kosmických sond. Obrázek Slunce v rentgenovém oboru nám poskytuje japonsko-americko-britská sonda Yohkoh (http://www.lmsal. com/SXT/). Na jejích nádherných www stránkách najdeme neuvěřitelné množství informací. V části „Operations“ se pak nachází aktuální pohledy na Slunce. Je však pravdou, že z pohledu amatéra jsou záběry na Slunce v rentgenové oblasti pouze hezkým pokoukáním. Mohlo by se zdát, že podobně jsou na tom záběry ze sondy SOHO (http://sohowww. estec.esa.nl/), která je společným projektem ESA a NASA, opak je však pravdou. Sonda SOHO nese na své palubě velké množství přístrojů a tak si i amatér přijde na své. Její rozsáhlé www stránky obsahují intensitogramy, magnetogramy, záběry na Slunce v UV oblasti, snímky z koronografu, atd. Lze říci, že stránky SOHO poskytují vůbec nejucelenější pohled na sluneční činnost, navíc téměř v reálném čase (pokud se zrovna něco neporouchá...) Navíc jsou zde i odkazy na snímky z jiných družic či observatoří (např. snímky z koronografu na observatoři Pic di Midi). Pokud patříte ke šťastlivcům s rychlým spojením na internet, můžete si ze stránek SOHO stáhnout i spořič obrazovky, který užívá obrázky Slunce v reálném čase – ušetříte tak rozhodně dost času s jejich hledáním na webu.

Myslím, že až se trochu zorientujete, zjistíte, že aktuálních obrázků Slunce je na webu spousta – v různých spektrálních oborech, různě vybarvených a odlišné kvality. Přeji vám tedy, ať si snadno najdete ty, které budou vašim pozorováním nejvíce vyhovovat.

Vladimír Kopecký Jr.