Kometa léta 2000

Komety mě z objektů nočního nebe upoutaly nejvíce, snad jako většinu z nás. Fascinuje mě pohled na ten obrovský shluk částic uvolněných z poměrně malého kousku ledu a prachu, jádra komety. A fascinuje mě především pohled na ty vzácné a jasné komety s dlouhými ohony. Narodil jsem se ve šťastné době. V době, kdy mě začala astronomie zajímat nejvíce, objevily se na obloze dvě velmi jasné komety. C/1996 B2 (Hyakutake) a uběhlo jen necelých 12 měsíců a už tu byla kometa C/1995 O1 (Hale-Bopp), snad právem kometa století. Nic netrvá věčně a tak i tyto komety jsou již téměř minulostí. Proto jsem s velkou radostí zaznamenal objev komety C/1999 S4 (LINEAR) v očekávání další poměrně jasné komety, oproti plejádě jiných, pro mě nepozorovatelných.

Historie sledování "Lineáry" se pro mě začala psát 11. června 2000. Měl jsem to štěstí pobývat na Hvězdárně Kleť a tak se stalo, že jsem po 3. hodině ranní zkoušel pozorovat kometu. Na snímku přes 0,57m dalekohled vybavený CCD kamerou byla vidět nádherná kometka. Mírně protáhlá, s ohonem téměř žádným, snad proto, že tehdy směřoval jakoby za ní. Po loňské zkušenosti s kometou C/1999 H1 (Lee) jsem věděl, jak odlišné je koukání do 30cm dalekohledu a snímek přes CCD. Snad proto se zdálo, že v "třicítce" téměř nic není. Poněkud svítalo a mezi pár hvězdami zorného pole se mi jen občas zdálo, že vidím cosi mlhavého. Udělal jsem si tedy alespoň nákres a srovnal jej později s mapou. A ona tam ta kometa opravdu byla. To jsem ji ale ještě spíš tušil než viděl... Měla asi 9,4 mag.

Ačkoli jsem se o to pokoušel už koncem června, další příležitost vidět jí nastala opět na Kleti v prvních červencových dnech. Tentokráte jsem si vzal k ruce binární dalekohled 25 × 100. Nedaleko otevřené hvězdokupy M34 v souhvězdí Persea vypadala jako protáhlá mlhavá skvrnka, snad s náznakem ohonu. To bylo 1. 7. nad ránem. O den později jsem ji za stále se zhoršujících podmínek viděl opět a překvapilo mě, jak už se posunula o pěkný kus oblohy dál. Nejlepší příležitost se mi pak naskytla 7. července. Binarem jsem jasně viděl protaženou komu a kraťounký ohůnek. Pak jsem do Persea namířil kleťskou třicítku. Pohled na ni se pak pro mě stal nesmazatelným. Z téměř stelárního středu se táhl nejprve kužel a pak tenký paprsek jasného ohonu, po stranách obklopený širokým ohonem světlejším. Podle všeho se jednalo o plasmový a prachový ohon seřazené za sebou. Jejich délka byla minimálně 1/4 stupně.

O polovině července bude kdekdo mluvit nerad. Zataženo a úplňkový Měsíc, to nebylo dobré. Ale 22. července se jakoby zázrakem začala oblačnost u nás v České Lípě rozpouštět. Nakonec jí zbylo po 22. hodině jen velmi málo a tak jsem měl možnost vidět kometu v jejím maximálním jasu. Zázrak. Hledal jsem ji triedrem 10 × 50 hned co se trochu setmělo. A náhle tam byla. Nepřehlédnutelná mlhavá skvrnka s krátkým ohonem. Byl to neuvěřitelný pocit. Částečně mě vrátil o čtyři roky zpět. Kometa Hyakutake vypadala na první pohled podobně, jako tahle kometa v dalekohledu. To ale znamenalo, že "Lineárka" měla asi o 4 mag menší jasnost, tak kolem 6. hvězdné velikosti. Začalo se citelně ochlazovat a padala mlha. Rychle jsem ji jednou vyfotil a naposledy se podíval. Byla tam tak sama a tak nádherná.

Když jsem měl štěstí a viděl ji ještě 26. 7. jako relativně slabší mlhavou skvrnku vůči 22. červenci, ještě jsem netušil, že to byl pohled poslední.

30. července večer jsem na Kleti netrpělivě čekal co s ní je. Začala se v předchozích dnech rozpadat. Když opět mířila sedmapadesátka se CCD na příslušné místo oblohy, nebylo na monitoru vidět vůbec nic. Dosah byl minimálně 10 až 11 mag, ale v místě dle efemeridy byly jen hvězdy. Aneb jak prohlásil pan Tichý: "Byla nebyla jedna kometa..."

Martin Gembec