Zatmění Měsíce


Úplné zatmění Měsíce z 27. září 1996 20cm refraktorem Štefánikovy hvězdárny
Foto: Jiří Kubánek

Ještě velmi živě si vzpomínám na minulé zatmění Měsíce viditelné z našeho úzamí, které proběhlo skoro před rokem (21. ledna 2000). Bylo časné ráno (doba nijak zvlášť vhodná k čemukoliv jinému, než ke spánku), mrzlo, vanul ostrý vítr, občas zapršelo a nad Prahou neprokoukl ztavlý měsíční kotouč mezi hustou vrstvou mraků snad ani na vteřinku. Již 9. ledna (tedy v době zveřejnění tohoto příspěvku vlastně zítra) má počasí šanci loňské zklamání napravit. Večer mezi osmou a jedenáctou hodinou totiž nastane "první zatmění Měsíce nového tisíciletí".

Aby se Měsíc dostal do kužele stínu, který do prostoru vrhá Země, musí být splněny dvě jednoduché podmínky – musí být v úplňku úplněk (kdy je Měsíc právě naproti Slunci) a navíc poblíž jednoho z tzv. uzlů své dráhy (aby neprošel "nad" ani "pod" tímto stínem). Takováto situace se za přibližně stejných podmínek opakuje jednou za 18 let a 10 (11) dní, kterážto perioda se už od dob starých řeků nazývá saros. Během jednoho sarosu ovšem nenastává jedno, ale hned 28 zatmění Měsíce (každé při trochu odlišném postavení těles), z nichž asi polovina prochází i úplnou fází. V rámci jednoho roku lze spatřit nejvýše tři (ale třeba i žádné) měsíční zatmění – pokud jste ovšem vždy ochotni cestovat do končin, kde je Měsíc v inkriminovanou dobu nad obzorem. Nejdelší úplné zatmění o fázi 1,888 může trvat až 1 hodinu 42 minut, i s částečnou fází, kdy není Měsíc zakryt celý, dokonce 3 hodiny a 47 minut. Měsíc ovšem ani pří sebehlubším zatmění nepřestává být zcela vidět, neboť na jeho povrch dopadají paprsky zakřivené zemskou atmosférou.

JPEG 920x368
Průběh částečné fáze zatmění z 27. září 1996 (20cm refraktorem "Hledač komet" v pozorovacím domečku Štefánikovy hvězdárny)
Foto: Jiří Kubánek

Před staletími bylo měsíční zatmění pozorně – a mnohdy i bázlivě – sledovaným úkazem; tak, jak se postupně rozvíjí naše poznání o Vesmíru, jeho význam ale rychle upadá. V době před prvními kosmickými sondami však byla jeho pozorování věnována značná pozoronost. Nikdo tehdy přesně nevěděl, jaký je vlastně vzhled a charakter měsíčního povrchu (ze Země lze rozlišit útvary ne menší, než 300 metrů!), takže každý nový poznatek se cenil zlatem.

Jedním za zajímavých průvodních jevů průchodu Měsíce zemským stínem je prudká změna teploty. Měsíční povrch, nekrytý atmosférou je tepelným výkyvům obecně velmi náchylný; v noci zde teploty klesají až na 190 stupňů a ve dne mohou přeáshnout i 300 stupňů,– avšak díky jeho pomalé rotaci (jednou za měsíc, samozřejmě) je rychlost teplotních změn jen v řádu jednoho stupně za hodinu. Při zatmění ovšem vstupuje povrch Měsíce do tmy a opět do přímého slunečního světla náhle a nečekaně, takže změny teploty mohou dosáhnout i 200 stupňů za hodinu. Materiál na povrchu tělesa vykazuje při těchto podmínkách chování, které dokládá jeho extrémně nízkou tepelnou vodivost, z čehož mnozí vědci mohli (jak dnes víme správně) usuzovat na jeho porézní strukturu. Kromě toho lze při zatmění, kdy neruší příme sluneční světlo, dobře studovat luminiscenční vlastnosti povrchových materiálů.

Dnes už je ovšem hlavní význam zatmění v pěkné podívané a také v jejich popularitě mezi širokou veřejností, které přivede mnoho lidí na hvězdárny v jejich okolí. Krom toho mouhou amatéři měřit časy vstupů a výstupů jednotlivých měsíčních útvarů do/z zemského stínu, čímž napomohou k určení jeho profilu (závislého na aktuálním stavu atmosféry). Na toto téma má dobře propracované podklady Pavel Gabzdyl na IAN, kde najdete i řadu dalších zajímavostí o zatmění.

Z dalších míst v síti bych jistě doporučil www.astro.cz, kde si lze přečíst tiskové prohlášení ČAS k tématu a také stránky Českého hydrometeologického ústavu www.chmi.cz, kde můžete sledovat oblačnost na aktuálních snímcích z družice a podle potřeby se vydat směrem k jasnému nebi.

Přeji Vám mnoho štěstí při pozorování tohoto jedinečného úkazu (další šanci budete mít v Evropě až 16. 5. 2003)!

Jan Verfl