Štěně v novém světle

Blíží se zima, a tak u nás druhá nejjasnější hvězda oblohy (hned po Slunci), Sirius září nad obzorem po celou druhou polovinu noci. Zajímavější než samotná jasná hvězda je však její o deset magnitud slabší souputník, Sirius B, neboli Štěně, první objevený bílý trpaslík (1862 A. Clark). Jeho pozorování je obvykle obtížné právě díky přítomnosti jasnějšího Siria A; ačkoliv jejich vzdálenost pomalu roste (letos se pohybuje kolem 5 obloukových vteřin), vyžaduje zatím spatření slabého souputníka velmi klidný vzduch, dobrý zrak, čistou a kvalitní optiku a dalekohled o průměru asi 30 cm.

Proto je velmi zajímavý snímek, který nedávno pořídila orbitální observatoř Chandra, který ukazuje celý systém v rentgenovém záření. Ukazuje také jasný a slabý zdroj velmi blízko u sebe, avšak tentokráte je Sirius B ten jasnější. Bílý trpaslík, zbytek staré hvězdy na konci jejího vývoje tvořený degenerovaným plynem o vysoké hustotě, má totiž povrchovou teplotu asi 25 tisíc stupňů, díky čemuž vyzařuje poměrně velké množství měkkého rentgernového záření. Naopak Sirius A je docela obyčejná hvězda, která v rentgenovém oboru téměř nezáří – světelný zdroj na jeho pozici na snímku je asi způsoben pouze interakcí UV záření hvězdy se zařízením sondy.

Na snímek a další informace se můžete podívat na http://www1.msfc.nasa.gov/ NEWSROOM/news/photos/2000/ photos00-282.htm

Jan Verfl