Jak jsem viděl Venuši

Kopule M. Matouška Samozřejmě, že vidět planetu Venuši není nic neobvyklého. Zvlášť letos nám Krasopaní poskytla od samého začátku roku mnoho večerů k obdivování své krásy. Před časem si však řekla dost a schovala se nám do blízkosti hřejivé náruče vládce naší planetární soustavy. Protože se mi pohled na ni zalíbil, rozhodl jsem se, že ji zkusím najít v jejím úkrytu, abych znovu potěšil své oko. Jako Jitřenku jsem ji, alespoň v Praze začátkem dubna, najít nemohl, protože byla za úsvitu velmi nízko a kouřmo při obzoru bylo neprůhledné. Ve čtvrtek 12. dubna 2001 se v Praze vyjasnilo a nastala vhodná chvíle pro můj tajný plán. Nejprve jsem nasadil před objektiv svého refraktoru sluneční filtr, Slunce umístil do středu zorného pole okuláru a pečlivě zaostřil. Potom jsem na děleném kruhu nastavil rektascenzi Slunce pro daný okamžik, zkontroloval deklinaci a pootočil jsem dalekohled na souřadnice, kde podle astronomického programu v mém počítači měla být Venuše. Sejmul jsem sluneční filtr a pohlédl do okuláru. Poblíž okraje zorného pole jsem na jasném světlemodrém pozadí spatřil tenoučký a jasný srpeček. Byla to ona. Venuše. Nečekal jsem, že to bude tak jednoduché. Venuši jsem posunul do středu zorného pole, vyměnil okulár za silnější, zašrouboval jsem do něj červený filtr, abych trochu utlumil jas oblohy a... byla to krása. Tak úzký a ostrý srpek Venuše jsem ještě neviděl. Toho dne odpoledne (13. 4. 2001) měla Venuše fázi 0,065 a elongaci 20,8 stupňů. Případné pozorovatele, kteří by chtěli po mně tento kousek zopakovat bych chtěl upozornit, že musí mít dalekohled na přesně ustavené paralaktické montáži s dobrými dělenými kruhy a hlavně – musí se zcela soustředit na to co s dalekohledem dělají. Slunce je totiž velmi blízko! V žádném případě nesmíte sundat sluneční filtr dříve, než dalekohled odkloníte od Slunce. I potom buďte velmi opatrní při manipulaci s přístrojem, abyste ho nenamířili na Slunce. Přeji vám hodně štěstí při tajné denní výpravě za Venuší.

Miroslav Matoušek