Astropis 2/2007

editorial – články – receze – novinky

[editorial] Editorial 2/2007

ročník:
2007
číslo:
2
stránka:
7
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Vážení čtenáři, opět tu máme prázdniny a připravili jsme pro vás přepestré číslo časopisu (tentokráte i s řadou přidaných stran navíc) plné pohodového čtení, ve kterém vás zavedeme nejdříve na Titan, vydáme se hledat exoplanety a pro oddech přidáme první část vyprávění o hledání poslední planety sluneční soustavy, tedy jakousi „astronomickou detektivku“.

Jak byla (ne)objevena poslední planeta O falešné kometě a chybějící planetě

ročník:
2007
číslo:
2
stránka:
8–13
autor:
Pavel Najser

Název seriálu ve stylu pohádky „O chytré horákyni“ přivede čtenáře asi do rozpaků. Zřejmě půjde o jednu ze vzdálených planet sluneční soustavy, ale kterou z nich má autor na mysli? Konečně, před dvěma stoletími nebylo ani jasné, co planetou je a co není a stejnou otázku musel složitě řešit i loňský kongres IAU v Praze. Jde tedy o tu poslední po srpnu 2006, nebo o tu předtím? Historicky vzato byla každá ze vzdálených planet nějakou dobu tou poslední objevenou. A pokud je slovem „poslední“ myšlena ta nejvzdálenější, tak i tady to není úplně jasné.

Exoplanety včera, dnes a zítra

ročník:
2007
číslo:
2
stránka:
14–19
autor:
Petr Kabáth, Martin Pauer

Již od úsvitu civilizace se lidstvo zajímá, zda je ve vesmíru samo nebo existují-li i jiné formy života, které by obývaly vzdálené světy obíhající kolem jiných hvězd. Abychom byli schopni nalézt odpověď na tuto otázku, je nutné tyto extrasolární planety nejprve objevit. Před více než deseti lety se tento dávný astronomický sen začal naplňovat a časem se začaly objevovat zajímavější planety, než jaké jsme si dokázali představit. V současnosti se pomalu blížíme objevu prvních planet podobných naší Zemi a tím možná i odpovědi na onu starou otázku.

Ledový svět Titanu Mise Cassini–Huygens dva roky poté

ročník:
2007
číslo:
2
stránka:
20–25
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

1. června 2004 se dvojice sond Cassini–Huygens po sedmi letech putování kosmickým prostorem stala první umělou družicí planety Saturn. Přibyla do světa jeho ledových měsíců, z nichž největší a nejzáhadnější – Titan, který s průměrem 5150 km předčí i planetu Merkur, se měl stát hlavním cílem jedné z nich. 25. prosince 2004 se malá evropská sonda Huygens odpoutala od Cassiniho a vydala se vstříc mrazivému, do husté atmosféry zahalenému, ledovému povrchu Titanu. 14. ledna 2005 se sonda Huygens snesla na padáku na povrch Titanu. Během svého sestupu atmosférou, a též několik hodin z povrchu, přenášela úchvatné snímky a fyzikálněchemická měření na sondu Cassini. Pak se neodvratně odmlčela a spočinula ve svém „ledovém hrobě“. Cassini osaměl a dál zkoumá bizarní svět Saturnových měsíců. Titan pro něj však zůstává nejzajímavějším cílem, ke kterému se neustále vrací a postupně mapuje jeho povrch…

Oblohou amatérsky květen – červenec 2007

ročník:
2007
číslo:
2
stránka:
26–29
autor:
Jan Verfl

Dvě jasné planety, Jupiter a Venuše, budou po následující měsíce nepřehlédnutelnou dominantou oblohy. Viditelnost Saturnu se bude rychle zhoršovat, Marsu zase rychle zlepšovat, dobré podmínky budou mít také planety z vnějších okrajů sluneční soustavy, Uran a Neptun, i trpasličí planeta Pluto. Venuše bude aktérkou dvou zajímavých úkazů, a to svého zákrytu Měsícem 18. 6. odpoledne a konjunkce se Saturnem 1. 7. večer.

Lyra a Herkules

ročník:
2007
číslo:
2
stránka:
30–31
autor:
Vladimír Libý

Zatímco dnešním hrdinům stačí ke slávě trefit se ve vhodný okamžik do malého kulatého nesmyslu, na ty antické byly kladeny mnohem obtížnější úkoly. Těch dvanáct nejtěžších a nejsložitějších splnil největší hrdina antického Řecka, Herkules. Byl mezi nimi například úklid Augiášova chléva, či polapení erymanthského kance. Za své hrdinské činy byl bohyní Athénou a poslem bohů Hermem vyvezen ve zlatém voze na oblohu nedaleko souhvězdí Hydry, kterou také přemohl. Na počest jeho vítězství nad králem Augeiem (Augiášem) se konají olympijské hry. Souhvězdí Lyry nám naopak připomíná oblast umění. Bájný Orfeus prý hrál tak krásně, že obměkčil i Háda, vládce posvětí.

Zbytky hvězdné slávy

ročník:
2007
číslo:
2
stránka:
32–33
autor:
Radek Mašata

Zbytek po výbuchu supernovy známý pod populárními jmény Řasová, Závojová nebo Vláknitá mlhovina v souhvězdí Labutě je značně rozsáhlý mlhovinný komplex zabírající na obloze oblast větší než pět měsíčních úplňků. Lze ho rozdělit na tři části: východní (zahrnující mlhoviny NGC 6992 a NGC 6995), středovou (obsahující mlhoviny NGC 6974, NGC 6979 a tzv. Pickeringův trojúhelník) a západní (tvořenou mlhovinou NGC 6960). Celý komplex emisních mlhovin objevil v roce 1784 známý anglický astronom William Herschel (1738–1822) svým 45centimetrovým dalekohledem. Jde přitom o pozůstatek po výbuchu supernovy, ke kterému došlo před více než čtyřiceti tisíci lety.

Sluneční aktivita ve II. pololetí 2006

ročník:
2007
číslo:
2
stránka:
37
autor:
Ladislav Schmied

Oproti předcházejícímu roku došlo v roce 2006 k dalšímu poklesu sluneční aktivity. Průměrné roční relativní číslo sluneční aktivity Ri (SIDC, Brusel) ve výši 15,2 a průměrná roční hodnota slunečního radiového toku SRF 2800 MHz (10,7 cm) 80,6 jednotek naznačují, že již nastává několikaleté období minima mezi současným 23. a příštím 24. jedenáctiletým cyklem. V tomto období poklesnou křivky vyrovnaných měsíčních průměrů těchto hlavních indexů sluneční činnosti na svá minima. Kdy se tak stane však nemůžeme předem určit.

Země z pohledu

ročník:
2007
číslo:
2
stránka:
38–41
autor:
Luboš Kohoutek

Většina přírodních věd studuje Zemi – jen astronomové se dívají do vesmíru. Pro astronoma je Země jakýmsi výchozím bodem a pohled na ni není proto zcela typický, ačkoliv jej pokládám pro lidskou civilizaci za velmi důležitý. Astronomie připravila takový pohled, který ale není pro lidstvo nic více, než jakási nabídka. V tomto vyprávění se podíváme na možnosti existence života ve vesmíru a především na perspektivy rozvinuté civilizace na Zemi, které hrozí tolik nebezpečí od nás samých…

Jihlavská astronomická společnost

ročník:
2007
číslo:
2
stránka:
43–44
autor:
Miloš Podařil, Pavel Suchan

Jedním z nejmladších kolektivních členů České astronomické společnosti je občanské sdružení Jihlavská astronomická společnost, která oficiálně vznikla v únoru roku 2004. Formálnímu zrození společnosti však předcházely další dva roky astronomického klubu.

Unikátní dynamická laboratoř

ročník:
2007
číslo:
2
stránka:
45–47
autor:
Petr Scheirich

V květnu roku 2001 prolétla okolo Země blízkozemní planetka s označením (66391) 1999 KW 4 (v závorce je definitivní přidělené číslo, poté následuje její předběžné označení) ve vzdálenosti necelých pěti milionů km (asi 10× dále než je vzdálenost Měsíce). Protože se jedná o těleso poměrně veliké, jehož průměr je asi 1,5 km, stala se tak ideálním cílem pro radarové pozorování, které bylo provedeno pomocí Goldstonské 70m antény v Kalifornii a 305m antény Arecibo v Portoriku. Na fotometrické studium planetky se zaměřili i ondřejovští astronomové používající k tomuto účelu dalekohled s průměrem 65 cm (viz [1]).

[recenze] Michael Hoskin: Karolína Herschelová

ročník:
2007
číslo:
2
stránka:
42
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Jediný pohled na obálku této knihy stačí, aby byl čtenář zmaten (jinak má kniha ovšem vynikající neotřelou grafickou úpravu – snad jen pevná vazba by jí slušela více – a skvělý překlad v podání prof. L. Eckertové) – spousty odřezků tužky a nápis „Žena a věda“ je tím, co zde dominuje – značně nenápadným písmem je pak uvedeno – „Karolína Herschelová – žena, která objevila kometu“ – to asi mnoho nenapoví… pouze to vyvolává pocit, že jde o povedené feministické dílko, kterého by se měl světa znalý muž vyvarovat (určitě půjde o mravokárné líčení zhrzeného ženského osudu, za nějž je zodpovědno to prokleté mužské plémě).

[recenze] Lawrence M. Krauss: Proměny vesmíru

ročník:
2007
číslo:
2
stránka:
42
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

I když se kniha jmenuje „Proměny vesmíru“, měla by se spíše jmenovat „Proměny atomu“. Autor, renomovaný profesor fyziky na Case Western Reserve University v USA a autor více než 180 vědeckých publikací a řady populárně naučných knih (např. Physics of Star Trek), přišel s neotřelým nápadem ilustrovat vývoj vesmíru na atomu kyslíku.

[novinka] Jak se mají naše meziplanetární sondy?

ročník:
2007
číslo:
2
stránka:
34–35
autor:
Jan Verfl

Rosetta Evropské kosmické agentury byla v březnu 2004 vypuštěna na svoji deset let trvající cestu, během níž má pomocí jednoho průletu okolo Marsu a tří okolo Země získat dostatečnou rychlost k setkání s kometou 67P/Churyumov-Gerasimenko, na níž kromě dálkového průzkumu také poprvé v historii takového tělesa vypustí přistávací modul. Právě na něm najdeme kameru přístroje CIVA, která ovšem samozřejmě není primárně určena k pořizování snímků v době, kdy je modul ještě pevně spojen se zbytkem sondy. Díky tomu při únorovém setkání s Marsem vznikl pozoruhodný snímek (vlevo) v popředí se solárními panely sondy. Na obrázku dole je pohled na Zemi (a Měsíc) při prvním průletu okolo ní před dvěma lety jednou z navigačních kamer Rosetty.

[novinka] Simulace výbuchu supernovy

ročník:
2007
číslo:
2
stránka:
36
autor:
Žofie Sovová

Supernova 1987A, která vybuchla v roce 1987 ve Velkém Magellanově mračnu, byla od roku 1604 první supernovou pozorovanou prostým okem. Nepřekvapí, že na sebe přitáhla pozornost a zájem astronomů o ni neopadl ani po 20 letech.

[novinka] Nejmladší kráter ve sluneční soustavě?

ročník:
2007
číslo:
2
stránka:
36
autor:
Žofie Sovová

Možná nejmladší velký kráter ve sluneční soustavě se nachází na Merkuru, na jeho straně, která nebyla snímkována sondou Mariner 10. Alespoň to tvrdí tým vedený Johnem K. Harmonem, který v letech 2000 až 2005 (s výjimkou roku 2003) mapoval Merkur radarem v Arecibu.

[novinka] Rodiny v Kuiperově pásu

ročník:
2007
číslo:
2
stránka:
36
autor:
Žofie Sovová

Rodiny planetek (tj. planetky, které vznikly rozpadem jednoho tělesa a které mají velmi podobné chemické složení a dráhu) se dlouhou dobu nepodařilo pozorovat v Kuiperově pásu a někteří teoretici dokonce ani jejich existenci neočekávali. Pohled na věc změnil článek kolektivu Michaela E. Browna publikovaný v březnovém čísle časopisu Nature.