Astropis 3/2008

editorialčlánkyrecezenovinky


[editorial] Editorial 3/2008

ročník:
2008
číslo:
3
stránka:
5
autor:
Michael Prouza

Vážení čtenáři, léto je tady, děti a studenti si užívají prázdnin a nejspíš i vy zrovna někde trávíte zaslouženou dovolenou. Pokud se mýlím a přeci jen jste v práci, pak jistě chybí alespoň někteří vaši spolupracovníci, vaši obchodní partneři zmizeli kamsi k moři a nemůžete se dovolat úředníkům. Plnění všech úkolů se tak stalo obtížnějším, termíny jejich dokončení sklouzávají kamsi za horizont a čas jakoby vůbec plynul nějak pomaleji. Ve většině médií vládne okurková sezóna, novináři jásají nad každým kamiónem s melouny v příkopě a nad každým politikem v pruhovaných trenýrkách u vody. Z hlediska astronoma-pozorovatele ale není situace tak kritická.


Letošní pohled na vesmír vloni

ročník:
2008
číslo:
3
stránka:
6–10
autor:
Jiří Grygar, Michael Prouza

Již popáté se v Astropise ohlížíme za astronomickými událostmi loňského roku. Stále ještě je číslovka 5 nesouměřitelná s číslovkou 42, která letos stojí jako pořadová u Žně objevů prvního z autorů, ale jistě již náš článek můžeme považovat za tradiční. A tradiční bude i jeho uspořádání. V tomto čísle se porozhlédneme po Zemi a po sluneční soustavě, v následujícím běžném čísle (tedy až v prosinci, mezitím vyjde ještě na začátku října Speciál o galaxiích) pak prozkoumáme vesmír vzdálený.

České ESO v Chile (podruhé)

ročník:
2008
číslo:
3
stránka:
10
autor:
Luboš Perek

Snad neuplynul ani celý den po uveřejnění článku s týmž titulem v Astropisu 2/2008 a došel mi e-mail od Marka Wolfa z Astronomického ústavu Karlovy univerzity, že na observatoři ESO v Chile pracoval i Pavel Mayer na počátku 90. let na spektroskopii a fotometrii horkých hvězd. Pavel Mayer navštívil observatoř na La Silla na jaře 1992.

Eugene Cernan pošesté

ročník:
2008
číslo:
3
stránka:
11
autor:
Michal Polák

Eugene Cernan se narodil 14. března 1934 v Chicagu. Je přímým potomkem československých přistěhovalců, jak sám říká: „Přijel jsem jednak jako americký astronaut ale také jako člověk jehož rodinné kořeny sahají do České republiky a na Slovensko.“ Prarodiče totiž pocházeli z našich končin. Štefan a Anna Černanovi z Vysoké nad Kysucou (Slovensko) a prarodiče ze strany matky, František a Rozálie Cihlářovi z Bernartic u Tábora a Nuzic u Bechyně (samozřejmě Česká republika).

Osm desetiletí Štefánikovy hvězdárny

ročník:
2008
číslo:
3
stránka:
12–18
autor:
Oldřich Hlad

Od vzniku prvních civilizací můžeme sledovat snahu lidstva o poznání přírody a společnosti, o využití těchto znalostí v praxi a o jejich předávání příštím generacím. V Evropě od počátku minulého tisíciletí se snahy o vzdělávání a výchovu projevují vznikem škol. Byly zřizovány zprvu při klášterech, později i péčí měst. Jejich kvalita vzrostla hlavně po vzniku univerzit (první vznikly v Itálii již koncem 12. století, pražská Karlova v roce 1348). Snahy států o vybudování systému školního vzdělání vrcholí před více než třemi staletími uzákoněním povinného základního vzdělání a následným vznikem měšťanských a středních škol. Obsah výuky byl určován více či méně pevnými osnovami a rozsah byl pro množství látky i materiální možnosti škol omezen.

Proč pozorovat a kreslit Měsíc

ročník:
2008
číslo:
3
stránka:
18–19
autor:
Milan Blažek

Měsíc je těleso Zemi nejbližší. Je od nás vzdálen jen o něco málo více, než jednu světelnou sekundu. Tedy přibližně 385 000 km. Proto lze na jeho povrchu sledovat dalekohledem mnoho podrobností. Měsíc není jen světem dopadových (impaktních) kráterů různých tvarů a velikostí. Nalezneme zde i měsíční moře (latinsky mare ), mořské hřbety ( dorsum ) a jejich soustavy ( dorsa ), oceány ( oceanus ), jezera ( lacus ), zálivy ( sinus ), mysy ( promontorium ), bažiny ( palus ), brázdy ( rima ), soustavy brázd ( rimae ), zlomy ( rupes ), pohoří ( montes ), osamocené hory ( mons ), údolí ( vallis ), tzv. lunární dómy i řetízky kráterů ( catena ). To vše máme možnost sledovat v různém úhlu nasvětlení. Měsíc se tak stává nepřebernou pokladnicí úchvatných útvarů. Při zakreslování si pozorovatel povšimne i detailů, které by při zběžné prohlídce nezaregistroval a poznává tím skryté krásy lunárních zákoutí. Navíc si časem vytrénuje svůj zrak a je tak schopen vnímat jemnější a jemnější podrobnosti.

Nejprostudovanější exoplaneta

ročník:
2008
číslo:
3
stránka:
20–23
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Doposud jsme objevili více než 220 planet mimo sluneční soustavu, ale většina z nich je pro nás ponejvíce imaginárními světy reprezentovanými hmotností a orbitálními parametry. Obrovské vzdálenosti, stejně tak jako vysoký jas mateřské hvězdy ve srovnání s exoplanetou činí získání jakýchkoli podrobnějších informací o průměru exoplanety, jejím chemickém složení či dokonce o tom, jak takový odlehlý svět může vypadat, extrémně složitým – ne-li přímo nemožným za současného stavu pozorovací techniky.

Cefeus a Kasiopeja

ročník:
2008
číslo:
3
stránka:
24–25
autor:
Vladimír Libý

Nebeské manželství pyšné etiopské královny, které byla za svoji pýchu potrestána předhozením své dcery Andromedy medúze. Naopak nenápadného královského manžela báje příliš nezmiňuje. Stejné je to i na obloze, vedle výrazného souhvězdí Kasiopeji je Cefeus nenápadný. Obě souhvězdí sice svou rektascenzí spadají do škatulky podzimních (tehdy se nacházejí přímo v nadhlavníku), ale z našich zeměpisných šířek jsou pozorovatelná během celého roku.

Obloha v srpnu – listopadu 2008

ročník:
2008
číslo:
3
stránka:
26–29
autor:
Jan Ebr

Nenechte si ujít • stále velmi dobře pozorovatelný Jupiter • 1. 8. úplné zatmění Slunce na Sibiři, u nás částečné • 12. 8. maximum meteorického roje Perseid, jen mírně rušené Měsícem • 16. 8. částečné zatmění Měsíce, celé viditelné od nás • 11. 9. večer těsnou (22 ′ ) konjunkci Venuše s Marsem doplněnou o Merkur (3,5° přímo na jih od Venuše) • 20. 9. a 13. 11. pr ůchod Měsíce Plejádami s řadou zákrytů jasných hvězd • koncem října ( přibližně 13. 10.– 5. 11.) Merkur ráno nad východním obzorem (azimut 95°–100°)

Noc trifidů

ročník:
2008
číslo:
3
stránka:
30–31
autor:
Radek Mašata

Prvním a jistě méně známým objektem noci trifidů je IC 5146 (rektascenze: 21 h 53 m 46 s, deklinace: +47° 18 ′ 30 ″ ) s populárním názvem Zámotek nebo také Kukla či Kokon (v angličtině Cocoon). Mlhovinu Zámotek objevil anglický astronom Thomas Espin. Nachází se ve vzdálenosti zhruba 4 000 světelných let a její název je skutečně vhodně zvolený, protože odpovídá nejen vizuální podobnosti, ale indikuje i proces tvorby hvězd uvnitř objektu.

Srovnání konstrukcí dalekohledů

ročník:
2008
číslo:
3
stránka:
32–37
autor:
Zdeněk Řehoř

Dalekohled je i dnes snad nejpoužívanějším přístrojem (nejen) astronoma, bez něhož si mnozí dokáží představit náplň své práce jen stěží. V průběhu doby vznikla celá řada konstrukcí a ještě více jejich modifikací. Každá z nich pak má zpravidla celou řadu specifických vlastností, kterými se více či méně odlišuje od těch ostatních. Snad ještě více než konstrukcí je pověr a mýtů, které jsou s nimi spojeny. Cílem tohoto článku je proto ukázat přehled alespoň těch základních konstrukcí s jejich osobitými vlastnostmi a alespoň dílčím způsobem zmenšit počet předsudků či naopak nekritických pohledů k té či oné konstrukci.

ČAS - Zákrytová a astrometrická sekce

ročník:
2008
číslo:
3
stránka:
39–40
autor:
Karel Halíř

Zákrytová a astrometrická sekce má v činnosti naší společnosti bezesporu své nezastupitelné místo. Sledování zákrytů hvězd tělesy sluneční soustavy je, z odborného hlediska, zajímavým oborem astronomie, který se dodnes vyvíjí a má stále co nabídnout. Současně se ale jedná i o sled nekončících krásných a vzrušujících úkazů pro svou jedinečnost a sílu zážitků, které nám poskytují. Zákryty hvězd tělesy sluneční soustavy je obor, který na sebe nabaluje také další související oblasti.

Česká astrofotografie měsíce

ročník:
2008
číslo:
3
stránka:
48
autor:
Miloslav Druckmüller

Zajímá ho fotografie – a to nejen astronomická, hory – zvláště ty velmi vysoké, astronomie samotná a pěstování kaktusů, matematika a programování. Snad nejdivočejší ze všeho toho je kombinace vysoké hory – astronomie. Na jedné straně fantastický zážitek z úžasné černé oblohy plné hvězd, kdy člověk má pocit, že je součástí vesmíru, a na druhé straně smutek z toho, že nemůže mít s sebou svou techniku, která by mu umožnila tu krásu vyfotografovat.


[recenze] Kevin Tildsley: Noční obloha

ročník:
2008
číslo:
3
stránka:
38
autor:
Vladimír Libý

Další z řady kapesních atlasů určených začínajícím hvězdářům. Na začátku publikace najdete nejprve seznámení s objekty na obloze, dále pak stručné informace o pozorování a pozorovací technice. Následující strany se již věnují Měsíci a planetám. Více než polovinu knihy pak zabírají všechna souhvězdí. Každé je na dvou stranách, kde je přehledná mapka, popis historie souhvězdí a nejvýznamnější objekty hlubokého vesmíru. Bohužel největší slabinou je překlad celé publikace.

[recenze] Stephen Webb: Kde tedy všichni jsou?

ročník:
2008
číslo:
3
stránka:
38
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Knižní pulty se doslova prohýbají pod tíhou knih věnovaných mimozemskému životu, v nichž nás jejich autoři ponejvíce přesvědčují, že vesmír přímo praská ve švech mimozemšťany, kteří dychtí poznat naši domovskou planetu (a pak, že vesmírná turistika nevzkvétá…). Není tedy nikterak neobvyklé dočíst se o tom, že mimozemšťané už tu kdysi byli, jsou tu, či případně „už se na nás chystají“ (a to nejlépe ve zlém). Kvalita podobné literatury je však značně pochybná. A tu na scénu vplouvá jako bílá velryba kniha Stephena Webba s velmi jednoduchou otázkou, která je výzvou všemu předchozímu – „Kde tedy všichni ti mimozemšťané jsou?“


[novinka] Planetární soustava nejpodobnější té sluneční

ročník:
2008
číslo:
3
stránka:
42
autor:
Michal Švanda

Na začátku července tohoto roku bylo známo již přes tři stovky planet obíhajících 252 blízkých hvězd. Mezi nimi však převažují planety plynné – hmotné exempláře obíhající blízko své mateřské hvězdy. Jejich povrchové teploty jsou v důsledku toho odhadovány na tisíce stupňů, proto bývají taková tělesa nazývána „horkými jupitery“. V celém vzorku se vyskytuje jen velmi málo planet, které by bylo možné označit za planety typu Země.

[novinka] Stuha ozvěn minulosti

ročník:
2008
číslo:
3
stránka:
42–43
autor:
Michal Švanda

V noci z 30. dubna na 1. května tomu bylo přesně 1002 let, co na nočním nebi zazářila jasná hvězda v místech, kde předtím žádné kosmické těleso nebylo pozorováno. Samozřejmě mluvíme o supernově, která byla pozorována hvězdáři z Egypta, Číny, Švýcarska a Japonska. Její maximální jasnost dosáhla zřejmě mezi –6,5 až –9 magnitudy. To si představíme docela snadno. Stačí totiž vzít Měsíc v první nebo poslední čtvrti a vměstnat veškeré jeho světlo do jediného bodu.

[novinka] Nejúspěšnější objevitel komet v historii

ročník:
2008
číslo:
3
stránka:
43
autor:
Michal Švanda

SOHO (Solar and Heliospheric Observatory) je velmi úspěšnou sluneční sondou vypuštěnou 2. prosince 1995 jako společný projekt NASA a ESA. Jejích 12 přístrojů pořídilo data, která způsobila značný průlom ve sluneční fyzice. Pozorování se stala základem zejména helioseismologie, metody, která umožňuje nepřímo nahlédnout do slunečního nitra. Stalo se však to, co nikdo nečekal. Sonda se stala nejúspěšnějším hledačem komet v historii! Spíše než sonda se na pomyslnou bednu s jedničkou na boku postavila dvojice přístrojů LASCO (Large Angle and Spectrometric Coronograph), tedy dvojice korónografů s různým zorným polem.

[novinka] Schizofrenní Mars

ročník:
2008
číslo:
3
stránka:
44
autor:
Michal Švanda

Od první návštěvy kosmických sond na Marsu v 70. letech minulého století bylo jasné, že Mars má dvě polokoule, které k sobě jakoby nepatří. Zatímco větší část jižní polokoule je pokryta nepřeberným množstvím kráterů, tedy ne nepodobná povrchu Měsíce, severní polokoule je naopak téměř hladká. Dvojakost rudé planety se ještě zvýraznila měřením sondy Mars Global Surveyor z konce 90. let, jejíž přístroje odhalily, že severní polokoule Marsu je v průměru 3 až 6 kilometrů hlouběji než jižní a že kůra Marsu je na severní polokouli významně slabší než na té jižní. Přirozeným způsobem, jak tuto situaci vysvětlit, je obří impakt, který zdevastoval polovinu Marsu. Problémem však je tvar dělící linie.

[novinka] Výročí tří významných objevů ve sluneční fyzice

ročník:
2008
číslo:
3
stránka:
44–45
autor:
Michal Švanda

Letošek je rok plný osmiček. Sluneční astronomové si však připomínají dvě staletá výročí. Tedy ono to není až tak přesné. Sluneční magnetická pole byla poprvé změřena v roce 1907 a tzv. Evershedův efekt ve slunečních skvrnách v roce 1909, ale právě letos jsou obě události oslavovány. Jak jinak než na slunečních konferencích. Bez magnetického pole by bylo Slunce jen nudnou koulí žhavých plynů. Byl to George Ellery Hale, kdo v roce 1907 nepřímo změřil magnetické pole dva až čtyři tisíce gaussů v oblasti slunečních skvrn a zahájil tak novou etapu slunečního výzkumu.

[novinka] Opožděné pohledy na kvasar

ročník:
2008
číslo:
3
stránka:
46
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Dlouhodobé studium kvasarů zobrazených gravitačními čočkami se může vyplatit, a to dle příslovečného – „trpělivost růže přináší…“ Janine Fohlemeisterová z Univerzity v Heidelbergu v Německu společně s kolegy z USA se od roku 2003 zabývala pozorováním pětinásobného obrazu kvasaru SDSS J1004+4112 ( Astrophys. J. 662 (2007) 62–71), a to za účelem odhalení časových zpoždění v jednotlivých zobrazeních kvasaru.

[novinka] Phoenix na Marsu

ročník:
2008
číslo:
3
stránka:
46–47
autor:
Jan Ebr

merická sonda Phoenix na konci května úspěšně přistála v polárních oblastech Marsu. Narozdíl od známých „vozítek“ jde o nepohyblivou základnu, která je však vybavena obrovskou paletou přístrojů sloužicích především k analýze vzorků půdy nabraných její robotickou paží. Zatímco vozítka Spirit a Opportunity nás od začátku zaplavovala zajímavými obrázky všeho, na co narazila, hlavní výstupy z Phoenixu jsou méně bezprostřední. Jde hlavně o složitá data z chemických laboratoří, hmotnostího spektrometru, mikroskopů atd., a tak si na skutečné výsledky musíme ještě nějaký ten měsíc počkat.