Astropis s/2008

editorialčlánkyrecezenovinky


[editorial] Editorial Speciál 2008

ročník:
2008
číslo:
s
stránka:
5
autor:
Jan Ebr

Vážení čtenáři, tak jako ze známého citátu víme, že „všechna věda je kosmologie“, dá se v podobném duchu podotknout, že téměř veškerá astronomie je astronomií galaktickou. Ve svém všeobjímajícím charakteru mají oba jmenované vědní obory společné také to, že nefungují jen jako sbírka svých „podřízených“ nauk, ale oba mají na měřítkách, které zkoumají, co nabídnout – koneckonců, v mnoha ohledech se obory zájmu kosmologie a galaktické astronomie notně překrývají.


Vzdálené hvězdné ostrovy (Rozhovor s Janem Paloušem)

ročník:
2008
číslo:
s
stránka:
6–10
autor:
Jan Palouš

Začněme od termínu galaxie – co dnes pod tímto pojmem chápeme a jak tomu bylo v historii? Už ve starověku bylo známo, že kromě hvězd jsou na obloze i nehvězdné, mlhovinné objekty – například v Ptolemaiově katalogu jich je několik uvedeno. Ve středověku k významnému pokroku ještě nedošlo, podstata těchto – zejména spirálních – mlhovin nebyla známa. Celkem pozoruhodně pravdivý názor však už v polovině 18. století vyslovil německý filosof Immanuel Kant, který tvrdil, že jde o vzdálené hvězdné ostrovy a jejich různé eliptické tvary jsou dány promítáním na sféru. Skutečný důkaz podstaty spirálních mlhovin však získal teprve ve 20. letech minulého století Edwin Hubble, když rozlišil cefeidy na periferii Mlhoviny v Andromedě, a tak potvrdil, že se jedná o vzdálený hvězdný ostrov.

V kupách galaxií je větrno

ročník:
2008
číslo:
s
stránka:
12–14
autor:
Pavel Jáchym

Podle dnešních odhadů je více než 95 % galaxií gravitačně vázáno k dalším galaxiím a vytváří jak malé několikačlenné skupiny, tak i obří kupy o několika tisících galaxií. Velikosti těchto systémů pokrývají širokou škálu a mohou dosahovat až několika milionů světelných let. Samotné galaxie však představují jen velice malý zlomek celkové hmotnosti kupy, pouze 1 – 3 %. Dalších 10 až 30 % je tvořeno horkým plynem, který vyplňuje prostor mezi galaxiemi a je obvykle označován jako ICM (z anglického intra-cluster medium ). Zdaleka největší podíl potom tvoří temná hmota, jejíž gravitační projevy lze pozorovat na viditelné hmotě (hvězdy + plyn).

Galaxie – náš kosmický domov

ročník:
2008
číslo:
s
stránka:
15–17
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Stejně jako jsme si přivykli na termín „obyvatelná zóna“ u hvězd, kde se definuje jako oblast, ve které mohou existovat planety s příhodnými podmínkami pro život, měli bychom se porozhlédnout po podobných oblastech i v galaxiích.

Zápisník okukovatele galaxií

ročník:
2008
číslo:
s
stránka:
18–23
autor:
Jan Ebr

Nejsem si zcela jistý, zda netradiční termín použitý v nadpisu projde jazykovou korekturou, nicméně jeho cílem je hned zkraje „pozorování“ galaxií v amatérských podmínkách odkázat do patřičných mezí. Přestože stále ještě jsou oblasti, kde mohou amatéři systematickou prací přinést hodnotné výsledky, galaktická astronomie nepatří mezi ty nejslibnější (tedy s výjimkou pozorování – a především objevování – nov a supernov v galaxiích, o němž píšeme na úplném konci). Pro vizuální pozorování jsou všechny zajímavé podrobnosti v galaxiích totiž příliš slabé, a i když s pomocí digitální fotografie či CCD lze tento nedostatek kompenzovat, narážíme hned na další problém: galaxie se na časových škálách lidského života prakticky nemění, takže zde většinou není k vidění nic nového. V žádném případě to ovšem neznamená, že pohled do dalekohledu na galaxii nemůže být zásadním zážitkem!

Problém chybějících galaxií

ročník:
2008
číslo:
s
stránka:
24–27
autor:
Adam Růžička

V roce 2006 získali Nobelovu cenu za fyziku John C. Mather a George F. Smoot. Astrofyzika se díky tomu po třinácti letech mohla opět radovat z tohoto nejprestižnějšího vědeckého ocenění, ale především šlo o naprosto oprávněnou poctu jednomu z nejvýznamnějších objevů moderní kosmologie. Oba vědci stáli v čele projektu COsmic Background Explorer (COBE), který se zaměřil na vlastnosti tzv. reliktního záření – pozůstatku nejranějšího vývojového stadia vesmíru.

(Ne)zajímavé galaxie

ročník:
2008
číslo:
s
stránka:
28–31
autor:
Ivana a Jan Ebrovi

Hladký průběh plošné jasnosti eliptických galaxií bez nápadných detailů, který je obvykle jako obsah plakátů diskvalfikuje, souvisí především s menším podílem mezihvězdného plynu ve srovnání s galaxiemi spirálními. Je to totiž právě plyn, který umožňuje zploštění galaxie do tenkého disku a následný vznik spirálních ramen – jeho úlohou v tomto procesu je umožnit likvidaci přebytečné pohybové energie třením. Přezdívka „galaxie ranného typu“, kterou takto eliptické galaxie získaly (jakožto v podstatě zakrnělá forma galaxií spirálních), je však poměrně zavádějící.

Galaktická fontána

ročník:
2008
číslo:
s
stránka:
32–35
autor:
Soňa Ehlerová

Většina chladného plynu v naší Galaxii (potažmo v jiných spirálních galaxiích) se nachází v disku. Pouze malá část leží mimo disk, v galaktickém halu. K plynným halovým objektům se řadí oblaka s vysokou rychlostí (nadále v textu obvykle HVC, high velocity cloud), útvary poprvé a nejlépe pozorované v Galaxii, ale měřené i v galaxiích externích. Následující článek stručně popisuje vlastnosti HVC, jejich pozorování v Galaxii i jinde a rozebírá teorie původu HVC.

Aktivní galaxie

ročník:
2008
číslo:
s
stránka:
36–39
autor:
Ivana Stoklasová

Co jsou aktivní galaxie? Přítomnost AGN není vázána na konkrétní morfologický typ galaxií, v různých typech galaxií mají však AGN rozdílné celkové energie, a tudíž se liší i některými projevy a zejména pak jejich intenzitou. Nejenergetičtější třídou AGN jsou kvazary a ty se zpravidla nacházejí ve vzdálených eliptických galaxiích, zatímco spirální galaxie hostí spíše jádra o menším výkonu, která nazývame Seyfertovy galaxie. Ve všech případech jsou však projevy AGN měřitelné ve všech spektrálních oborech, jak se postupně objevovalo s rozvojem pozorovacích technik v různých vlnových délkách.

PLAKÁT: Hubbleova klasifikace galaxií + spirální galaxie NGC 1672

ročník:
2008
číslo:
s
stránka:
45–46
autor:
Jan Ebr

Spitzerův dalekohled napozoroval v rámci programu SINGS 75 galaxií, které jsou zobrazeny v Hubbleově schématu neboli tzv. ladičkovém diagramu (v angličtině se nazývá odpovídajícím způsobem „tuning fork“). Diagram ukazuje typy galaxií rozdělené podle tvaru jader a spirálních ramen.