editorial – články – receze – novinky
Vážení čtenáři, zatmění Slunce se kvapem blíží a nastává hlad po informacích. Astropis nechtěl zůstat pozadu a tak v tomto čísle, kromě čtení „na prázdniny\", najdete dostatek informací o tom, jak a co pozorovat během zatmění Slunce 11. srpna 1999. Nebylo přitom naší snahou suplovat již vyšlé kvalitní publikace věnované tomuto úkazu (např. Zatmění Slunce 11.srpna 1999 - Průvodce pro nejširší veřejnost, kterou vydala Česká astronomická společnost).
Nejúchvatnější astronomický úkaz. Sluneční kotouč je na několik minut zcela zakryt Měsícem, obloha ztmavne a jsou na ní vidět jasnější hvězdy. Kolem zakrytého Slunce se rozzáří nejs-vrchnější část sluneční atmosféry — koróna. Pro konkrétní místo naší zeměkoule je úplné zatmění Slunce velmi vzácným jevem.
Rok 1999 bude významným rokem pro všechny evropské sluneční fyziky, a nejen pro ně. Také pro všechny, kteří se rádi kochají hezkými přírodními úkazy. V tomto roce totiž bude po předlouhé řadě let ve střední Evropě pozorovatelné úplné zatmění Slunce. Tento nádherný jev nastane 11.srpna. Měsíční stín se poprvé dotkne obydlené části zeměkoule v 10 hodin 10 minut světového času na jihu Velké Británie a dále bude postupovat přes severní Francii, Německo, Rakousko, Maďarsko, Rumunsko a severní cíp Bulharska.
Jak je zcela nepochybně známo všem astronomům i většině neastronomů, dne 11. srpna 1999 nastane úplné zatmění Slunce, které bude (jako úplné) pozorovatelné v Evropě z Francie, Německa, Rakouska, Maďarska, Rumunska a Bulharska, v Asii pak např. z Turecka, Iráku a Iránu. Vzhledem k blízkosti stopy úplného zatmění k území České republiky lze předpokládat, že se za tímto zatměním Slunce vypraví velký počet jak profesionálních pozorovatelů, tak amatérů či pouhých zvědavců z řad laické veřejnosti.
Pokud mě paměť neklame, došli jsme minule v našem povídání o technice zvaně CCD do stavu, kdy máme pořízený snímek s odečteným tepelným šumem (dark-frame) a podělený homogenně osvětleným flat-fiel-dem. Dnes tedy několik málo slov o tom, co s takovým snímkem můžeme dělat. Popravdě řečeno — moc toho není. Asi každý, kdo někdy s kamerou pozoroval, se nejprve pokusil konkurovat klasické fotografii a pořídil snímek některého populárního deep-sky objektu.
Je léto, většina z vás, kteří držíte tento časopis právě v ruce, jste někde u vody, na táboře, na chatě, anebo se zrovna chystáte někam vyrazit a užít si prázdnin či dovolené. Těm z Vás, kteří se rádi dívají na oblohu, ale moc ji neznají, jsou určeny následující řádky. Dozvíte se, co všechno můžete v létě na obloze vidět a hlavně se pokusíme vám poradit jakým způsobem nejlépe pozorovat.
26.února 1999. Praha - Hostivař (před vchodem) 21.35 - 21.55 UT Přístrojové vybavení: Triedr 10 x 50, refraktor 6/70 cm (+zcnitový hranol) Pozorovaný objekt: Měsíc, fáze 10,6d (MAPvE HUMORŮM) Již při pohledu neozbrojeným okem jsem tušil, že vidím vykousnutý terminátor. Stalo se mi to podruhé. Prvně se mi ařilo rozlišit pouhým okem vykousnutí terminátoru při jeho průchodu oblastí valové roviny Clavius.
Dny a noci se sice na Marsu střídají dost podobné jako na Zemi, přece jen však plynou svým tempem, na které se vyplatí brát ohled. Bylo to nutné zejména v případe zatím posledního mechanického návštěvníka Marsu - přistávacího modulu Mars Pathfinder, přezvaného nyní na Stanici Karla Sagana, a jejího pohyblivého průvodce Sojourner, které elektrickou energii čerpají ze slunečního světla.
Když se hledá místo pro novou hvězdárnu, obvykle se provádí klimatolo-gický průzkum, je zkoumána kvalita ovzduší atd. Není známo, že by byly dělány obdobné průzkumy, když Josef Jan Fric hledal místo pro hvězdárnu bratří Friců. Pravděpodobně hlavními kritérii pro volbu místa pro hvězdárnu byla pro J. J. Frice relativně dobrá dostupnost z Prahy, umístění hvězdárny na kopci v krajině bez průmyslu a vůbec možnost koupě takovéhoto vhodného pozemku.
Zúčastnilo se velké množství celebrit. Nechyběl tehdejší ministr školství prof. Sokol, který si mohl dokonce zavzpomínat na svá dětská léta, která o prázdninách čas od času trávíval právě v areálu Ondřejovské observatoře, neboť byl spřízněn s rodinou Fricových.
V minulých číslech Astropisu jsme sc v této rubrice zabývali českými hvězdárnami, dnes se zaměříme na jeden specifický astronomický jev — zatměni Slunce, konkrétně na to, které nás čeká v srpnu tohoto roku. Po dlouhé době téměř čtyřiceti let přejde měsíční stín přes hustě obydlené kraje západní a střední Evropy, není tedy divu, že se tomuto jevu věnuje velká pozornost.
Večerní období viditelnosti Merkura začíná na počátku června a končí na počátku července. Tehdy lze planetu pozorovat přibližné na severozápade. V okamžiku západu Slunce se Merkur 20.6. nachází nejvýše, přibližně 6° nad obzorem. Ncjvětší elongacc nastává 28.června.
Když se řekne sborník, většina si asi představí značně nesourodou směs článků, kterou se editoři, seč jim síly stačily, snažili zkrotit a udržet u daného tématu. Jen málokdy se podaří vytvořit skutečně kvalitní sborník. Uvedená kniha však k těmto výjimkám patří! Vytvořit z článků více než padesáti autorů ucelené dílo dalo jistě mnoho práce.
Česká astronomická společnost je samostatným občanským sdružením se zhruba 400 individuálními a sedmi kolektivními členy. Kolektivními členy jsou Astronomický ústav AV ČR, Valašská astronomická společnost, Expresní astronomické informace, Společnost pro meziplanetární hmotu, Společnost Astropis, Hvězdárna barona Arthura Krause v Pardubicích a Hvězdárna a planetárium hl.m. Prahy.
Plazma ve Vesmíru Uvádí se, že 99 % veškeré hmoty ve Vesmíru je v plazmovém skupenství. Jen my máme to štěstí, že žijeme na naší Zemi, která patří k onomu jednomu procentu hmoty ve skupenství jiném. Ale i na Zemi nalezneme plazma: v kanálech blesků, v ionosféře, v polárních zářích a v magne-tosféře Země. Ve sluneční soustavě se plazma nachází ve slunečním větru, v magneto-sférách planet a komet.
Průvodce pro nejširší veřejnost A. Dědoch, K. Halíř, M. Větrovcová Česká astronomická společnost, Praha 1998 náklad 8000 výtisků Na konci loňského roku spatřila světlo světa útlá brožurka s nápisem ZATMĚNÍ SLUNCE. Podnadpis „11. srpna 1999\" nás informuje, že tato brožura je vydaná v souvislosti s letošním úkazem a druhý podnadpis „Průvodce pro nejširší veřejnost\" specifikuje okruh čtenářů, kterým je určena.
Oproti původně ohlášenému tématu, které se mělo týkat „nepevných objektů\", ke kterým má Prof. de Gennes díky svému vědeckému zaměření blízko, rozhodl se pan profesor přednášet 0 fyzice písečných dun, tedy vlastně o planetolo-gické problematice.
Někteří ze čtenářů Astropisu (č. 2/97) si možná vzpomenou na článek S Jarrem pod hvězdami, ve kterém jsem rozmlouval s jedním z jeho tří autorů, Ing. Marcelem Grunem. Jedno z témat, o kterých jsme tehdy hovořili, byla částečná absence laserová aparatury, tolik používané na Jarreových koncertech.
Sluneční aktivita byla v I. čtvrtletí 1999 na střední úrovni, jak o tom svědčí následující tabulka průměrných měsíčních hodnot předběžných relativních čísel Ri a slunečního radiového toku SRF 2800 MHz (10,7 cm) a připojený graf, jehož křivky znázorňují denní chod těchto hlavních indexů.
Slunce do svého okolí vyvrhuje nabité částice - zejména elektrony, protony a heliová jádra. Průměrné množství těchto částic činí miliardy tun za den. Nejrychlejší částice vychází z tzv. koronárních děr na Slunci. Ve viditelném světle jsou díry patrné jako prázdná místa v koróně, na rentgenových snímcích povrchu Slunce se jeví jako temné skvrny.
S černými dírami to vypadalo tak, že existují ve dvou váhových kategoriích a sice velmi masivní, které se nacházejí v kvasarech, a jsou až miliardkrát téžší než Slunce, nebo těžké jako jedna větší hvězda. Ale na setkání, které pořádalo Oddělení astrofyziky vysokých energií Americké astronomické společnosti v dubnu v Charlestonu (Jižní Karolína) dvě skupiny vědců oznámily, že objevily černé díry ve „střední váze\".
Sonda Mars globál Surveyor, krátce po zahájení mapování povrchu Marsu poslala na Zemi obrázek marťanské „šťastné tváře\\\". Tato tvář je vlastně kráter Galle, který má 215 kilometrů v průměru. Něco podobného zachytily již sondy Viking v sedmdesátých letech, ale jejich obrázky nedosáhly nikdy takové popularit)\\\' jako „tvář\\\" nebo „pyramidy\\\" z oblasti Cydonia. Mapování s rozliše ním 1,5 metni bude pokračovat po celý marťanský rok (687 dní).
NA.SA plánuje vypustit sondu, která by přistála na jádru komety. Výzkumníci Z Jet Propulsion Laboratory chtějí poslat sondu Champollion na setkání s kometou Tempcl 1 v roce 2006. Ale na začátku dubna to vypadalo tak. že tento projekt za 158 milionů dolarů se neuskuteční, kvůli neočekávaným výdajům v jiných projektech.
Exosféra byla zatím objevena jen u tří Galileovských měsíců Jupitera. Na Io je tvořena oxidem siřičitým, na Europé a Ganymedu je z kyslíku. Nyní byla objevena sondou Galileo i na měsíčku Callisto. Při průletu kolem něj byla infračerveným spektrometrem NIRMS zachycena exosféra tvořená oxidem uhličitým.