editorial – články – receze – novinky
Vážení čtenáři. dostává se Vám do rukou první číslo sedmého ročníku. Upřímně si přeji, aby tento ročník, který bude vycházet v posledním roce tisíciletí, byl předzvěstí dobrých časů příštích. Vynasnažíme se přinášet Vám zajímavé články a doufáme, že nám zachováte přízeň i v tomto roc
Přemýšleli jste někdy při pozorováni hvězdné oblohy, odkud se berou meteory, čili lidově zvané „padající hvězdy \"? Následující odstavce by vám na tuto otázku měly odpovědět a měly by vás seznámit se zajímavými fyzikálními procesy, které probíhají ve sluneční soustavě. V posledních letech se ukázalo, že důležitou roli ve vývoji malých těles sluneční soustavy hrají gravitační rezonance a Yarkovského tepelný efekt. Začněme však popořádku první otázkou.
Pro českého historika astronomie přináší rok 2000 mnoho důvodů ke vzpomínkám. Kulatý rok přináší i některá kulatá jubilea zlatého věku praiské astronomie - především výročí Tadeáše Hájka z Hájku (narozeni i úmrtí) a Johanna Keplera (příchod do Čech a úmrtí). Pojďme na chvíli sledovat postavy, které před čtyřmi staletími hráli v předních řadách orchestru dávajícího skladbu Praga caput astronomiae.
Než se pustíme do vyprávění o gravitačních vlnách, musíme si říci alespoň něco málo o zakřivení prostoru a času a o gravitační interakci vůbec. Gravitační interakce se od všech ostatních výrazně odlišuje. Jako jediná působí na všechny částice. Toto působení má zvláštní charakter: testovací (malá) tělesa se v gravitačním poli pohybují po stejných trajektoriích. Již Galileo Galilei věděl, že doba volného pádu malé kuličky i velkého kamene je v tíhovém poli Země shodná.
V minulých dílech jsme se podrobně seznámili s Mléčnou dráhou, její strukturou, vývojem i osudem. Roztřídili jsme si galaxie podle tvarů a podívali se na několik snímků různých galaxií. Ukázali jsme si naše místo ve vesmíru vzhledem k nejbliiším galaxiím. Pojďme nyní ještě dál. Nahlédněme do vesmírných dálav a do světa obrovských vzdáleností a velikostí galaktických kup a nadkup.
V roce 1950 vznikl v Sezimově Ústí při závodu Kovosvit astronomický kroužek. Členové kroužku pořádali pravidelná pozorování noční oblohy, zúčastňovali se astronomických seminářů a navštěvovali hvězdárnu v Táboře. Velké oživení kroužku nastalo začátkem šedesátých let, kdy se členem stal František Pešta.
Když se řekne katalog, většina astronomů si představí knihu - přičemž knihu může představovat několik (desítek) svazků. Do nedávné minulosti tomu tak určitě bylo; dnes už se ovšem katalogy nevydávají na papíře, ale na CD-ROMech (případně DVD a dalších velkokapacitních mediích). Protože internet je dnes schopen přenášet i velká množství dat, vzniklo v poslední době také mnoho „on-line\" katalogů
V úvodních dvou dílech jsme si pověděli o tom, jak používal náš zrak při pozorování noční oblohy a také o možnostech a zásadách pozorování dalekohledem. Řekli jsme si, co všechno můžeme na obloze vidět. K tomu, abychom dobře poznali oblohu, je potřeba se seznámit se základními skutečnostmi. Je obloha pořád stejná? Jak na obloze poznáme planety? Proč se střídají fáze Měsíce? To jsou jedny z mnoha základních otázek, na které budeme dnes hledat odpověď.
5. února 2000 ve 20:28 SEČ se na severovýchodním okraji slunečního disku objevila erupce /. relativně malé skupiny slunečních skvrn (NOAA 8858). Vyznačovala se dosti vysokou jasností jak ve viditelném světle, tak i v rentgenovém záření.
Křivky v připojeném grafu znázorňují denní hodnoty předbčžných relativních čísel SIDC (Brusel) Ri a slunečního rádiového toku SRF 2800 MHz (10,7 cm) ve IV. čtvrtletí 1999 a číselné údaje v tabulce číslo 1 průměrné měsíční, čtvrtletní hodnoty a orientačně i roční průměr těchto dvou hlavních indexů sluneční činnosti.
Období nejlepší viditelnosti planety Merkur nastává od 20. května do 25. června. Na 9. června připadá největší východní elongace a tehdy bude Merkur pozorovatelný na večerní obloze. 9. června ve 20:45 SEČ se bude nacházet téměř 10° nad severozápadním obzorem. Tam se bude jevit jako slabá nažloutlá hvězdička. Při největší elongaci a několik dní kolem ní lze Merkura pozorovat i na denní obloze.
Pozorovatel, který má alespoň jednou za čas možnost utéci před beznadějně prosvětleným městským nebem, považuje obvykle za samozřejmé, že kromě spou-sty hvězd spatří nad hlavu také stříbřitý pás Mléčné dráhy tvořený nespočetným množstvím vzdálených hvězd, hvězdokup a mlhovin, koncentrovaných v rovině Galaxie.
CAS Corona Pragensis Zřejmě nejviditelnější aktivitou Pražské pobočky ČAS je její zpravodaj Corona Pragensis. Mnozí se pozastavují nad tím, proč má mnoho poboček a sekcí vlastní zpravodaj, že by se neměly síly tříštit, ale spojit a Česká astronomická společnost by měla mít jeden časopis.
Na rozdíl od obecně historických článků či článků z historie umění jsou ty z historie vědy docela slušně citovány. Přesto je situace u knih právě opačná. Čtenáři raději čtou o historických bitvách, než o strastech vědeckých objevů. Ještě tak biologie, ale říci, že vás zajímá fyzika a její dějiny, je něco přinejmenším podivného, ne-li neslušného.
Pražská pobočka ČAS je zásluhou svého působení v hlavním městě republiky, ledy v oblasti s maximální plošnou koncentrací astronomů, od samého vzniku jedním z největších organizačních útvarů Společnosti. Zejména v posledních deseti letech její vedení s větším či menším úspěchem usiluje o to, aby tomu odpovídala i činnost.
Hubbleův vesmírný dalekohled, jak tvrdí představitelé NASA, je zatím v nej lepším stavu od svého vypuštění na oběžnou dráhu Země. Za tuto změnu k lepšímu „můžou\" astronauti z úspěšné prosincové mise raketoplánu Space Shuttle (STS-103), kteří vyměnili vadné gyroskopy a umístili na dalekohled novou, výkonnější elektroniku.
31. ledna bylo detekováno další významné vzplanutí gama, k němuž byl nalezen optický protějšek. Gama záblesk nejdříve detekovala orbitální Comptonova gama observatoř, konkrétně její přístroj určený k detekci gama vzplanutí - tzv. BATSE. 76 sekund poté zareagovala i meziplanetární síť IPN, která se v současné době sestává z družic Ulysses, Kónus a NEAR.
Sonda NEAR dorazila k planetce Eros a stala se její umělou družicí. Jedná se o první sondu, která začala obíhat kolem některé planetky. Dne 14. 2. 2000 v 15:33 UT byl na 57 sekund zažehnut malý hydrazinový motor sondy, který snížil její rychlost na úroveň srovnatelnou s rychlostí chůze.
3. ledna prolétla sonda Galileo ve vzdálenosti 351 km nad povrchem Jupiterova měsíce Europa. Ncjdůležitějším výsledkem tohoto blízkého setkání bylo měření magnetického pole Europy, jehož pozorované změny s periodou 5,5 hodiny svědčí o existenci vrstvy elektrolytu pod ledovým příkrovem měsíce. S největší pravděpodobností je oním elektrolytem slaná voda z oceánu ukrytého pod 100 km vrstvou vodního ledu.
K 29. únoru letošního roku bylo objeveno celkem 243 transneptunských planetek. 30. srpna 1992 byla objevena první z těchto planetek (1992 QB1).
Třetí dalekohled o průměru 8,2 m pojmenovaný Melipal (což znamená Jižní kříž) měl 26. ledna 2000 první světlo.
4. února objevil Japonec Yukio Sakurai novou hvězdu v souhvězdí Střelce. Její jasnost byla 10,5 mag (slabší než nova v Orlu 1999 č. 2, dosahovala 2. prosince 4 magnitudy).
Vědci z Havajské univerzity a NASA nalezli mimozemské hélium uvězněné v molekulárních klíckách. Oněmi věznitelskými molekulami jsou tzv. fullereny - zvláštní molekuly tvořené atomy uhlíku uskupenými do tvaru fotbalového míče (za jejich objev byla udělena Nobelova cena za chemii v roce 1996 a tyto molekuly stojí u zrodu nanotechnologií; nejčastější formou fullerenu je C60).