editorial – články – receze – novinky
Vážení Čtenáři, tak tu máme další číslo Astropísu a v něm opět vychází článek, který je určen pilným a velmi zvídavým čtenářům. „Rawlinsův útržek aneb astronomická detektivka\" však není z pera profesionálního astronoma, ale napsal ho amatér. A tak mi dovolte, abych tento úvodník věnoval objevitelské roli amatérů v současné astronomii.
R. E. Peary byl americký polární cestovatel, který první dosáhl severního pólu v roce 1909. V jeho pozůstalosti byl nalezen lístek obsahující záznamy jednoho z jeho astronomických pozorování, o jehož původu a účelu byly různé dohady. Fotografie tohoto útržku byla nčkolikrát otištěna v americkém tisku.
Černé díry byly po mnoho desetiletí tajemnými objekty. Staly se vděčným námětem sci-fi literatury. Pocit tajemná a podivných jevů, které jsou nad naše chápání, je doprovázel na každém kroku. A dnes? Čemé díry si za poslední desetiletí razantně vybudovaly své postavení mezi běžnými astronomickými objekty. Poznali jsme černé díry hvězdných rozměrů, stejně tak jako černé díry o hmotnosti celé galaxie.
Už nějakou dobu píšeme rok 2000, Rok, kvůli kterému zavládlo mezi lidmi jakési davové šílenství, kdy se cestovní kanceláře předháněly s nabídkou atraktivních míst, kde strávit první sekundy tohoto roku; rok, v jehož počátku se houfně uzavíraly sňatky; rok, kvůli němuž se vyráběly děti A jak se zdá, ani Slunce nechce zůstat pozadu, neboť rok 2000 bude zřejmě rokem maxima sluneční aktivity.
Inspirací k napsání tohoto článku bylo letošní březnové číslo Sky&Telescope. Prolezl jsem několik webu. zašel do knihovny a sháněl materiály. Ne - polární záři v noci 6. 4. 2000 jsem neviděl. Ani žádnou jinou předtím. Doufám, ie vy ano. Snad vám tento článek pomůže osvětlil některé rysy tohoto úchvatného fenoménu.
Jak galaxie vznikly? Existovaly v raném vesmíru obrovské shluky hmoty - protogalaxie? Nebo se postupně zvětšovaly přibíráním menších kousků hvězd a mezihvězdné hmoty? NejvětŠí pozemské dalekohledy a Hubblův kosmický dalekohled (HST) se pokoušejí rozluštit tuto záhadu. Nahlížejí hluboko do minulosti a odhalují nám nejvzdálenějši oblasti ve vesmíru.
Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové se nachází na jižním okraji města v Části zvané Nový Hradec Králové. Stojí na kopci Svatého Jana v nadmořské výšce 287 metrů, což je skutečně vysoko, neboť česká křídová tabule j e velmi plochá.
Mnohotvárný Měsíc nabízí obrovské množství zajímavých a krásných útvarů k pozorování pro malé amatérské dalekohledy, i pro velké přístroje hvězdáren. Zdá se proto téměř nemožným vybrat ten jediný správný pro pivní z řady zastavení na jeho viditelné povrchu. Myslím si však, že planina okolo měsíčních Alp si proto privilegium zaslouží.
V tabulce jsou uvedeny průměrné měsíční hodnoty předběžných relativních čísel sluneční činnosti SIDC, Brusel (Ri) a slunečního radiového toku SRF 2800 Mhz (10,7 cm) a v připojeném grafu křivky denních hodnot těchto základních indexů sluneční aktivity, převzaté z cirkulářů SIDC No 1-3 (Editor P. Cugnon).
O čem jiném by mohla být „Astronomie na Internetu\" v době vrcholící sluneční aktivity, než o Slunci. Následující řádky však nebudou výčtem www stránek o Slunci, těch je totiž na webu nepřeberné množství, ale pokusí se upozornit na ty z nich, které nám ukáží pohled na Slunce téměř v reálném čase.
V minulém dílu jsme se seznámili s pohyby na obloze. Dnes si povíme více o pozorovaní naši nejbližší hvězdy - Slunce. Můžeme se do Slunce dívat přímo? Jak správně a bezpečně pozorovat Slunce? Co na Slunci můžeme vidět? To jsou otázky, které vás jako začínající pozorovatele jistě zajímají.
Nejlepší podmínky pro viditelnost planety Merkur nastávají od 16. července do 10. srpna. Na 27. července připadá nejvetší západní clongace, planeta je viditelná nad ranním obzorem, a 30.července lze Merkura ve 3h 45m SEC nalézt zhruba 7° nad východoseverovýchodnfm obzorem.
V roce 1959 určila Mezinárodní astronomická unie (IAU) bod o rektascenzi 17 hodin 42,4 minut a deklinaci -28 stupňů 55 minut (v tehdy používané epoše 1950,0) za počátek soustavy tzv. galaktických souřadnic. IAU je ve svém oboru uznávanou autoritou (a rádiový zdroj ležící přibližně v tomto směru je znám již od samých prvopočátků radioastronomie), takže není důvod pochybovat, že právě tímto směrem od nás (něco málo pres třicet tisíc světelných let) leží střed naší Galaxie.
Vzhlíželi jste někdy na horách na noční oblohu a obdivovali její krásu? Asi ano. Zkoušeli jste podobnou dovednost v Praze či jiném velkoměstě. Asi také ano. Vzhlížet lze všude, ale obdivovat jistě ne. To je závěr, ke kterému dojde každý, pokud tyto dvě činnosti porovná.
Přiznávám, že film společnosti Touchstone Pictures „Mise na Mars\" jsem šel shlédnout s úmyslem napsat o něm malou kritiku. Odcházel jsem však s pocitem, že kritika bude buď velká, nebo žádná. Snad proto, že některé filmy si kritiku vůbec nezaslouží.
Kniha „Sova a vesmír\" je pokračováním řady, myslím dnes již přímo klasické, která začala vycházet v roce 1995. V současnosti asi nejlepší popularizátor vědy v republice - Dr. František Koukolík - nás nechal nahlédnout do vesmíru postupně s lenochodem (1995), pak s mravencem (1997) as šimpanzem (1998) a nyní bude naším průvodcem příslušník ptačího druhu.
V prosinci loňského roku nahlédla rentgenová družice Chandra pomocí přístroje ACIS (Advanced CCD Imaging Spectromcter) do známého Hubbleova hlubokého pole (Hubble Deep Field, HDF), malého kousku oblohy v souhvězdí Velké Medvědice, pojmenovaného podle toho, že zde Hubbleův kosmický dalekohled získal pomocí třicetihodinové expozice snímky extrémně vzdálených galaxií.
Mezi 22. únorem a I. květnem sbírala sonda Stardust vzorky mezihvězdného prachu prolétajícího Sluneční soustavou. Kolektor naplněný speciální látkou nazvanou „acrogel\" je schopen zbrzdit rychle letící částečky prachu a uchovat je v bezpečí po dlouhou dobu. Studovaný materiál pochází z rozsáhlých oblak prachu pozorovatelných jako temné oblasti v Mléčné dráze.
Za pomoci známého obřího radioteleskopu v Arecibu na ostrově Portoriko (průměr antény 305 metrů) se podařilo získat první pozemské radarové snímky asteroidu pohybujícího se v hlavním pásu mezi drahami Marsu a Jupiteru.
Týmu amerických vědců se podařilo pomocí 12-m radioteleskopu na Kitt Peaku v Arizoně odhalit v obřím molekulárním mračnu Sagiuarius 132 (North) (vzdálené 26 000 sv. r.) molekulu glykolaldchydu.
V dubnu zveřejnil mezinárodní tým kosmologii výsledky projektu BOOMERANG (Balloon Observations of Millimetric Extragalactic Radiation and Geophysics) uskutečněného koncem roku 1998 v Antarktidě. Vědci z NASA a NSF (National Science Foundation) tehdy za mezinárodní spolupráce vypustili pomocí obřího heliového balónu do výšky asi 36 km nad ledový kontinent vysoce citlivý detektor kosmického mikrovlnného záření.
Díky sluneční erupci ze 4. května, která zasáhla na 30 minut povrch planetky Eros, mohla sonda NEAR Shoemaker, která je od 14. 2. 2000 umělou družicí této planetky, zkoumat pomocí rentgenového spektrometru elementární složení jejího povrchu.
Na snímcích s vysokým rozlišením pořízených sondou Mars Global Surveyor se podařilo nalezl útvary, které svědčí o přítomnosti vodou bohatých vrstev v hloubkách 100-400 metrů pod marsovským povrchem.
Ve dnech 18. - 19. března tohoto roku se v pražském planetáriu a v prostorách MFF UK v Tróji konal seminář věnovaný tématu CCD v astronomii. Seminář zorganizovali pracovníci HaP MK v Brně a AsÚ UK v Praze.
Dne 6. 5. 2000 ve 13:51:20 SLC byl z mnoha míst České republiky, Slovenska a Polska pozorován denní bolid (jde o poměrně vzácný úkaz, naposledy byl denní bolid u nás pozorován 22. září 1991. Díky neuvěřitelné shodě náhod se však dne 10.5.2000 v 19:15 SLČ objevil nad ČR další denní bolid srovnatelné jasnosti.).