editorial – články – receze – novinky
Vážení čtenáři, tak máme za sebou poněkud nevydařené léto, čas prázdnin a dovolených – které, jak doufám, se vám vyvedly lépe než letošní počasí. Ale člověk, který se věnuje vědě, nemívá mnoho času na odpočinek a léto je pro něj spíše časem konferencí a mezinárodních vědeckých kongresů. I když se často říká, že cestování po konferencích je jistou formou „vědeckého turistického ruchu“, a tak to také alespoň částečně je, to, co předchází odjezdu na konference, se spíše podobá úporné snaze dostat infarkt.
Pro naši Zemi je charakteristická přítomnost vody – určuje nejenom vzhled planety při pohledu z kosmu, ale je nedílnou součástí mnoha důležitých procesů, které na Zemi probíhají. V případě sousední Venuše je pro posouzení podoby a dějin planety určující vulkanická činnost. A pro Mars je tímto všudypřítomným činitelem bezesporu prach.
Až do konce první dekády měsíce června byla sluneční aktivita ve II. čtvrtletí 2002 stále ještě na dosti vysoké úrovni. Od začátku druhé červnové dekády došlo však k jejímu výraznému poklesu, který přetrval až do poloviny letošního července.
Denní bolid 6. května 2000 a následný pád meteoritů v Beskydech vzbudil tehdy velkou pozornost sdělovacích prostředků i astronomické veřejnosti. Tento meteorický pád se stal velmi významným i z vědeckého hlediska, protože byly získány rozličné přístrojové záznamy bolidu. Jejich podrobné vyhodnocení kolektivem autorů z celého světa si vyžádalo dva roky.
„Použij zákon makové buchty!“, radíval nám češtinář na gymnáziu a měl na mysli skutečnost, že mnohdy se přímo z dotazu dá logicky odvodit správná odpověď na něj. Kdo by však aplikoval zmíněný zákon na otázku: „Z čeho jsou složeny uhlíkové hvězdy?“, neuspěl by. I uhlíkové hvězdy jsou tvořeny převážně vodíkem a heliem. Přesto jsou řadou svých vlastností výjimečné a možná jim vděčíme i za existenci života na Zemi.
Gama astronomie se v posledních letech stala jedním z nejdynamičtějších oborů a zatím se nezdá, že by se ukrutné tempo rozvoje chystalo výrazně zpomalovat. Ačkoliv se o záblescích gama (GRB, Gamma-Ray Bursts) ví už desítky let, teprve s vypuštěním specializovaných sond se začalo jasněji rýsovat, o jaké jevy, energie a poměry se v případě záblesků gama záření jedná. Shodou okolností se bouřlivý rozvoj gama astronomie časově kryje s mohutným rozmachem internetu – pojďme se tedy podívat, jak si stojí gama astronomie na síti.
Probíhající podzim přináší stále větší a větší možnost pozorovat noční oblohu. Noci se prodlužují, a tak pokud nám výhled nepokazí škaredé počasí, je na co se dívat. Milovníci meteorických rojů si přijdou na své (viz komentáře k rojům). Zatímco na jižní polokouli zakryje Měsíc 4. prosince zcela sluneční disk a nastane tak úplné zatmění Slunce, u nás se mohou milovníci zákrytů těšit jen na „obyčejné“ zákryty hvězd Měsícem či planetkami.
Obrazec mýtického hrdiny dnes už umí mezi hvězdami známého souhvězdí najít málokdo (na kresbě z počátku 17. stol., která podkersluje mapku dole, jsou do něj dokonce zapojeny i dvě hvězdy dnes náležející sousední Andromedě). Nalézt několik nejvýraznějších zajímavostí Persea je ovšem – jak záhy ukážeme – docela snadné.
Nenechte se mýlit názvem článku. Přestože by to tak mohlo vypadat, nechci vám představit
nové hudební těleso, ale zajímavý objekt pro podzimní pozorování. V našem malém seriálu
jsme si již představili srážku dvou galaxií, ale podzimní obloha, konkrétně souhvězdí Pegasa,
nám nabízí objekt ještě o něco kurióznější.
V minulém čísle byla řeč o zrodu satelitních navigačních systémů. Ovšem tyto polohové systémy netvoří jen družice samotné. K jejich správné funkci je zapotřebí práce mnoha lidí a specializovaných pozemních řídících center. A v neposlední řadě je určitě užitečné znát princip fungování a přesnost získávaných výsledků, které se mohou hodit i astronomům.
Představa o nekonečnosti a neohraničenosti vesmíru lidi vždy vzrušovala; alespoň ty, kteří se dokáží povznést nad materiální starosti a požitky konečného a omezeného lidského života. Otázka nekonečnosti vesmíru má přitom tři možné aspekty: rozumový (filozofický), citový (psychologický) a zkušenostní (empirický). Rozumový přístup pochází od starých Řeků, kteří se vyžívali v logickém uvažování a projevovali přímo dětinskou radost z myšlení. Byli si zároveň vědomi i ohraničených možností lidského rozumu, zkoumali je v podobě různých logických protimluvů a aporií a věděli také, že s čistě logickými úvahami, bez odkazu na reálnou zkušenost, nevystačíme.
Během „toulek“ po měsíčním povrchu není na škodu pokusit se jej zakreslit. Inspirací mohou být kresby Milana Blažka, na nichž se autor pokusil co nejvěrněji zachytit vzhled měsíčních krajin v dalekohledu. U kresby je vždy uveden čas a místo pořízení, použitý dalekohled, fáze Měsíce („col“ je tzv. colongitudo, tedy 360° mínus délka ranního terminátoru), librace (odchylka středu viditelného kotouče od středu přivrácené strany) v délce (l) a šířce (b), chvění vzudchu (1: fotograficky klidný obraz – 3: citelný neklid s jen občas viditelnými podrobnostmi – 5: silně rozmazaný obraz) a ocenění kvality zákresu (1: maximální pečlivost – 3: přesná kresba až na některé detaily – 5: orientační skica).
Česká astronomická společnost ocenila
Cenou Františka Nušla za rok 2002
slunečního fyzika doc. RNDr. Zdeňka
Švestku, DrSc. Slavnostní předání ceny
proběhlo 5. září od 16:30 hodin
v bdvě Akademie věd ČR v Praze.
Teoretický fyzik Paul Davies nás ve své knize uvede do tajů nově vznikající vědy zvané astrobiologie, tedy nauce o mimozemském životě. Jde o velice komplexní a složitou vědu. Přesto hledání života ve vesmíru je velice lákavé téma, které udrží čtenáře v napětí od první až do poslední stránky.
Motto knihy „nechť je vyslyšena i druhá strana“ již čtenáři přibližuje, o co v této knize půjde. Jedná se totiž o jakýsi trojhlas vedený autory pomocí elektronické korespondence na jednotlivá témata života na Zemi, jeho možné existence ve vesmíru, i kontaktu s inteligentními mimozemšťany.
Dvojice vědců ze Spojených států nedávno zveřejnila studii, podle níž mohla naše planeta v minulosti po krátké období (z geologického hlediska, samozřejmě) mít kolem sebe prstence, podobně jako všechny velké planety dnes, ač v menším měřítku. Tyto prstence mohly mít dokonce významný vliv na vývoj zemského klimatu. Jako pravděpodobný mechanismus jejich vzniku se jeví dopad většího asteroidu na povrch Země.
3. září objevil americký astronom-amatér Bill Yeung v souhvězdí Ryb planetku 16. velikosti, které se dostalo provizorního označení J002E3. Výpočty brzy ukázaly, že těleso neobíhá kolem Slunce, ale kolem Země – zdálo se tedy, že naše planeta má další měsíc. Tak jasné těleso by však muselo být již dávno nalezeno, takže bylo pravděpodobné, že jej Země zachytila teprve nedávno.
O existenci oceánů v podpovrchových vrstvách Jupiterových měsíců Europy, Ganymeda a Callista dnes již téměř není pochyb. Přesto jsme ale donedávna netušili, jak hluboko by se tyto oceány kapalné vody mohly skrývat – hrubé odhady se pohybovaly od jednoho kilometru až po několik set kilometrů.
Většině lidí se při pohledu na „sesterskou“ planetu Venuši v dalekohledu vybaví peklo. Teplota je tam kvůli skleníkovému efektu přes 500°C, tlak mnohokrát vyšší, než na naší rodné planetě, a ještě ke všemu prší kyseliny.
29. srpna 2002 odstartovala z raketodromu Kouru raketa Ariane-5 s novou družicí Meteosad Second Generation (MSG). Tato nová družice by měla nahradit již dosluhující družici Meteosat.
6. dubna 2002 v 22:20:14 se nad Evropou rozzářil bolid (s absolutní magnitudou -17,6). Bolid zachytilo 10 kamer z celoevropské sítě, z toho jedna v Čechách.