Werner Heisenberg: Část a celek
(Rozhovory o atomové fyzice)
Votobia, Olomouc 1997, 288 stran

Obal knížky

Trocha filozofie nikoho nezabije, tak proč by si astronom nemohl přečíst krapánek něco jiného než astronomii. Tahle nenápadná knížka dlouho unikala mé pozornosti, byvše kdesi zapadlá mezi stohy filozofických spisků. Jméno autorovo – Werner Heisenberg (Nobelova cena za fyziku 1932) – mluví za vše. Jen málokdy máme možnost přečíst si něco od člověka, který "byl u toho". Vždyť Heisenberg je jeden ze zakladatelů kvantové teorie; teorie, která ovlivňuje náš život mnohem více, než teorie relativity. Teorie, která jen neprávem pro svůj "zájem v malém", uniká pozornosti veřejnosti.

Již na začátku jsem poznamenal, že knížka se vymyká knihám, které zde obyčejně recenzujeme. Není určená "běžnému" čtenáři, ale spíše knižnímu labužníkovi s hlubokým zájmem o filozofii a historii vědy. Jen takový člověk může skutečně plně vychutnat hloubku myšlenek, které autor v knize rozvádí. A o čem, že to vlastně celé je? Inu, jak praví podtitul "o atomové fyzice", ale nejenom o ní. Heisenberg vzpomíná na své mládí, které ovlivnilo jeho budoucí myšlení. Vzpomíná nejenom na události vědeckého života, ale i na politické události či na osobní prožitky. Vzpomínky jsou psány neobyčejnou formou prostřednictvím rozhovorů dotyčných aktérů. Velmi zajímavé jsou v tomto směru zvláště vzpomínky na rozhovory s Albertem Einsteinem o kvantové mechanice, ale setkáme se zde i s jinými velikány jako např. Nielsem Borem, Paulem Diracem nebo Wolfgangem Paulim. Mnohé z kapitol jsou věnovány politickým, či čistě filozofickým úvahám. Vždyť Heisenberg byl jedním z atomových vědců Německa za druhé světové války a jako takový se podílel na atomovém výzkumu pro Hitlera. To je zřejmě důvod, proč se v knize nestraní ani ožehavých politických problémů. Nebudu však zastírat, že značná část úvah je vedena ve filozofické rovině a proto čtenáři neobeznámenému s alespoň elementárními základy filozofie a fyziky, bude kniha připadat nestravitelná.

Je však třeba vyzdvihnout tento neobyčejný nakladatelský počin nakladatelství Votobia, neboť knížka vyšla ve velmi zdařilé úpravě ve velmi pěkném překladu (přeložil Jiří Horák). Závěrem si však neodpustím jednu jízlivou poznámku na překladatele. Na straně 258 může pozorný čtenář zjistit, že z první dámy moderní atomové fyziky – paní Wu – překladatel udělal docela normálního chlapa. A tak nezbývá než se ptát: "Nepřeháníte to trochu s tou emancipací?".

Jen výjimečně je nám dovoleno prostřednictvím knih vstoupit do myšlenkového světa velkých vědců, do světa, který není složen jen z velkých objevů, ale i z tápání a proher, do světa, v němž je vedle úspěchů přítomna i osobní tragédie, do světa bez pozlátek, která píší nechápaví dějepisci do školních učebnic... tak tedy neváhejte a vstupte!

Vladimír Kopecký Jr.