16. 8. uveřejnil v časopisu Science tým vedený Davidem S. McKayem a Everettem K. Gibsonem mladším (NASA/Johnsonovo vesmírné středisko) zprávu, že nalezli stopy mimozemského života. Ne nejedná se o ony pověstné zelené mužíčky, ale "jen" o fosilie bakterií.
           Asi před 13 000 lety dopadl do Antarktidy jeden z mnoha drobných meteoritů. Byl nalezen v roce 1984 výroční expedicí Národní vědecké nadace antarktického meteoritového programu. Vědci ho až do roku 1993 považovali za odštěpek planetky Vesta, ale reanalýza prokázala, že se s nejvědší pravděpodobností jedná o úlomek prvotní kůry Marsu, starý 4,5 miliardy let. Je geologickou kronikou své mateřské planety. Marsovský původ je dnes prokázán i u dalších 11 meteoritů, ale ani jeden z nich není starší než 1,3 miliardy let.

Co vše dosud analýzy prozradily?

           ALH84001, jak byl meteorit označen, musel pomalu krystalizovat z magmatu. Asi před 3,8 až 4 miliardami let, v éře velkého bombardování, způsobily otřesy z nedalekého impaktu vztvoření zlomů uvnitř vzorku. Ten později ještě strávil nějaký čas pod vodou bohatě nasycenou oxidem uhličitým z atmosféry planety. Do vesmíru byl vyvržen před 15 miliony let dopadem mohutného kometárního jádra nebo planetky...
           Úplně nejzajímavější a základní je objev shluků protáhlých útvarů o délce ne větší než 100 nm. Mohlo by se jednat o zrna minerálů, ale jsou nápadně podobné mikrofosíliím prvotních baktérií, které vznikaly na Zemi před 3,45 miliardmi let. Marťanské "mikrofosilie" mají asi 100 krát menší velikost než ty pozemské. Byly provedeny analýzy dalších meteoritů, které dopadly v Antarktidě, ale v těch nebyly nalezeny žádné podobné struktury.
           Ponoření budoucího meteoritu ve vodě umožnilo formování malých globulí uhličitanů podél vnitřních zlomů. Jejich sáří bylo stanoveno na 3,6 miliardy let. Jsou oranžovo-hnědé v centru a střídavě tmavé a světlé u vnějších okrajů. Tmavé zbarvení je způsobeno drobnými usazeninami magnetitu (Fe₃O₄) a sulfidu železného (FeS). Krystaly jsou nápadně prosté defektů či hrubých nečistot a velmi malé. Podle běžných předpokladů by tyto sloučeniny nemohly existovat v takové shodě s uhlíkem. Avšak je známo, že na Zemi za přítomnosti částečně anaerobních bakterií to možné je.
           Uhličitany jsou navíc naplněny organickými molekulami, známými jako polycyklické aromatické uhlovodíky. Za normálních okolností by nebylo jejich objevení považováno za známku biologické aktivity. Jsou nalézány nejen v meteoritech, ale i např. v oblacích mezihvězdného plynu. V ostatních meteoritech je však jejich stavba mnohem jednodušší. Aromatické uhlovodíky nalézané v ALH84001 odpovídají těm, které vznikají při hnilobných procesech. Důležitá je skutečnost, že se nacházejí v blízkosti uhlíkatých globulí. To vede vědce k názoru, že se jedná o produkt fosilizace. Skeptici mohou namítat, že jde o pozemskou kontaminaci. Protiargumentem je ale skutečnost, že se na Zemi tyto látky vyskytují v tísících formách, ale v meteoritu jich bylo objeveno jen kolem šesti. Navíc, žádné uhlovodíky se nevyskytují v meteoritické kůře. Koncentrace stoupá směrem dovnitř. Pokud by došlo ke kontaminaci během 13 000 letého pobytu v Antarktidě, tak by tomu bylo přesně naopak. Jednoduchost této směsi společně s nedostatkem lehkých aromatických uhlovodíků jako naftalén se rovněž podstatně liší od toho, co bylo nalezeno v jiných meteoritech. Zatím tedy vše vypadá nadějně, ale výzkum zdaleka není u konce.
           Diskuse se vede o skutečné stáří uhličitanů. Meenakshi Wadwa (Field Museum, Chicago) a Gunter W. Lukmair (Scrips Institute of Oceanography) tvrdí, že jejich stáří není 3,6 miliardy let, jak vyplývá z dřívějších analýz, ale pouze něco mezi 1,3 až 1,4 miliardy let. Voda na Marsu určitě poslední tři miliardy let netekla. Pokud tito badatelé mají pravdu, tak se jim podařilo objevit období zvýšené vulkanické a hydrotermální aktivity na Marsu.
           Další doslova "životně" důležitou otázkou je teplota, při níž se vytvářely globule uhličitanů. Pro přežití baktérií jejichž pravděpodobné fosilie byly nalezeny se odhaduje maximální teplota prostředí 150 °C. Podle některých studií se uhličitany tvořily při teplotě do 80 °C. Ovšem menší skupina geochemiků soudí, že teplota musela dosahovat pravděpodobně přinejmenším 650 °C.
           Řada lidí by si přála, aby tento 1,9 kilogramový nazelenalý kámen byl opravdu poslem, který nám přinesl zprávu o životě mimo naši rodnou planetu. Na konečný verdikt si však musíme ještě nějaký čas počkat.
           Prozatím v listopadu vyrazí k Marsu sonda Mars Global Surveyor, která bude "jen" mapovat povrch planety. Pro snímkování je použit shodný postup, jaký používala sonda Magellan při mapování Venuše. Můžeme se tedy opět těšit na velice podrobné trojrozměrné snímky.
           Další sonda s názvem Pathfindervyrazí již v první polovině prosince. Ta již bude vybavena sestupným modulem, který vysadí na povrch malé vozítko Sojourner o hmotnosti 1,5 kg, určené k výzkumu hornin. Na snad již definitivní rozřešení otázky života na Marsu si musíme počkat ještě přes deset let. V roce 2005 má být na Mars vyslán robot, který odebrané vzorky hornin vyšle zpět na Zem. A co prozradí jejich rozbor? To můžeme jen hádat...

Václav Procházka