Článek Perspektivy výzkumu na Mezinárodní kosmické stanici Tima Beardsleye jako kdyby čtenáře přesvědčoval o zbytečnosti stavby mezinárodní stanice na oběžné dráze z titulu, že je nadbytečná a její praktické využití nemůže odpovídat financím, které do ní budou vloženy. Vzhledem k tomu, že se jedná o dosti zásadní kritiku projektu, který je značnou částí veřejnosti s nadějemi očekáván, požádali jsme o vyjádření k celé věci odborníka na kosmonautiku, Ing. Marcela Grüna z pražského planetária.

           Fakta a čísla o mezinárodní kosmické stanici (ISS) jsou nevyvratitelná. Je to nákladná investice, náročná na vědocko-průmyslový potenciál zůčastněných zemí, zejména USA. Není to ovšem nejnákladnější program - kupříkladu Apollo by přišlo na 75 miliard dnešních dolarů. A stejně jako u všech velkých programů minulosti není mezi odborníky dosaženo dokonalého konsensu. Jak zdrcující námitky byly vznášeny kdysi proti Apollu! A to zůstalo okleštěno o následný program Apollo Applications, který by býval něklikanásobně zúročil vložené „peníze i pot“. Ješte bližší je srovnání s raketoplánem. Jeho výsledný kompromis skutečně zůstal v polovině vývojové cesty a podle mnoha prognóz měl už dávno skončit fiaskem. A přece, jak ohromný užitek přinesl i bez svého proponovaného cíle (tedy orbitální stanice), bez možnosti zůstat na oběžné dráze déle než dva týdny, bez vysoké frekvence startů, bez kompletního vícenásobného využívání atd. Kosmická stanice je investice velká, ale dlouhodobá. Má sloužit minimálně 15 let, ale spíše mnohem déle. Samozřejmě ani její provoz nebude zadarmo, ale nabízí přesto při šestičlenné posádce nejméně 33 000 pracovních „osobo-dnů“ s náklady zhruba 150 dolarů na pracovní hodinu při jednosměnném provozu. ISS je universální pracoviště v unikátním prostředí. Pravda, dosavadní zkušenosti naznačují, že při přílišné universálnosti nelze dosáhnout ideálních podmínek pro jedotlivé konkrétní úkoly a musíme hledat kompromisní harmonogram prací. Z hlediska plánování je to náročnější, ale nikoliv nepřekonatelné. Pro některé účely jsou ovšem výhodnější samostatné létající družice s jen občasnými návštěvami obsluhy a technické údržby - příkladem mohou být jak astrofyzikální observatoře, tak aparatury pro dálkový průzkum Země. I mnohé další provozní úkoly převezmou automatizovaná pracoviště, avšak je právě v možnostech ISS k tomu připravit vše potřebné. Nedomnívám se, že by se nenašlo dostatečné využití a dnes je ještě brzy mít ho připravené. Spíše se lze otázat: budeme umět ohromných možností využít? Budeme umět dostatečně rychle zpracovávat záplavu získaných výsledků? Ovšem ještě jsem neslyšel astronoma, který by si stěžoval, že HST je příliš „plodný“...
           Avšak projekt ISS není jen o vědě a vývoji na oběžné dráze, právě tak jako stavba kosmické rakety není jen přípravou „tažného koně“. Zvládnutí vývoje náročné techniky přináší neobyčejně velký „nepřímí“ užitek - také proto se kosmonautika stala před léty motorem vědeckotechnického pokroku. Bez významu není rovněž využití výrobního (letecko-kosmického) a lidského potenciálu Spojených států a Ruska. Bylo by naivní domnívat se, že „ušetřené“ prostředky by byly lépe využity. Konečně, chceme-li věřit vizi globální mírové koexistence po definitivním skončení studené války, nemůžeme brát na lehkou váhu ani „politický moment“. Společné moderní výzkumné pracoviště na oběžné dráze bude více než bránou do vesmíru a odrazovým můstkem pro další kosmické programy, které jsou tak náročné, že je lidstvo může realisovat jen jako „joint venture“. Bude rovněž zavazujícím příkladem pro řešení pozemských problémů. I proto je tak důležité, aby se projekt Meyzinárodní kosmické stanice nyní podařil.
           Sečteno a podtrženo: předpokládáme-li, že naše cesta do vesmíru má vůbec pokračovat, vybudování orbitální stanice se nevyhneme. Teprve budoucnost ukáže, zda právě tato koncepce byla tou nejlepší, ale už dnes víme, že je jedinou možnou. Snad žádný velký skok pro lidstvo, ale určitě krok kupředu.

Marcel Grün