Eta Carinae je jasná modrá hvězda v souhvězdí Jižní koruny. Leží asi 8000 světelných let od Země. Hvězda se blíží ke konci svého krátkého života - může patřit mezi nejhmotnější hvězdy v Galaxii. (Čím je hvězda hmotnější, tím je její vývoj rychlejší a dramatičtější.) Eta Carinae má hmotnost odhadnutou na 100 Sluncí. Vyzařuje pět milionkrát více energie než naše Slunce. Eta Carinae zůstává jedním z velkých tajemství hvězdné astronomie a nové snímky HST vyvolaly další otázky
           Astronomové K. Davidson a J. A. Morse použili Širokoúhlou a planetární kameru 2 na HST k rozlišení detailů jen 100 AU velkých. (1 AU je vzdálenost Země - Slunce.) Kombinací různých technik získali složený obrázek. Je to jeden z obrázků s největším rozlišením, který byl doposud vytvořen ze snímků HST. Struktury na okrajích jsou asi 100 000 krát slabší než jasná centrální hvězda.
           Obrázek ukazuje světlo hvězdy, které je rozptylováno na dvou kulovitých lalocích a na prachovém disku, který leží mezi nimi. Srovnáním snímků s časovým rozdílem 17 měsíců Davidson a Morse zjistili, že laloky se pohybují od hvězdy rychlostí asi 700 kilometrů za sekundu. To znamená, že laloky se rozpínaly zhruba 150 let - což je velmi zajímavý výsledek, protože k největšímu vzplanutí hvězdy (během kterého krátce přezářila hvězdu Canopus) došlo ve čtyřicátých letech 19. století.
           V prostoru mezi laloky je poměrně málo prachových částeček a většina modrého světla uniká právě tudy. Naproti tomu laloky obsahují velké množství prachu, který pohlcuje modré světlo, a tak se laloky jeví červenější.

           Zde se jedná o velmi dlouho plánovaný experiment. NASA nedávno rozhodla o pokračování vývoje satelitu Gravity Probe B, který by měl v okolí Země ověřit platnost obecné teorie relativity. Mnoho lidí namítá, že experiment by se neměl provádět a ušetřené peníze se měly vložit jinam, například do nového kosmického programu nebo do projektu vesmírné stanice. Argumenty proti zní: "obecná relativita je již natolik ověřena, že když experiment nevyjde, budou si stejně všichni myslet, že špatně je experiment a ne obecná relativita". Nicméně pro fyziky je tento projekt nesmírně zajímavý. Uvnitř satelitu bude 800 litrů kapalného helia, které bude ochlazovat 4 setrvačníky. Setrvačníky se namíří do přesně definovaného směru ve vesmíru (k určité hvězdě) a bude se zkoumat orientace satelitu při jeho oběhu kolem Země. Einsteinova obecná teorie relativity předpovídá, že směr setrvačníků vzhledem k hvězdě se změní během jednoho roku o 0,042''. K této změně dochází vlivem tzv. Lense-Thirringova efektu, který popisuje gravitační tažení prostoročasu vlivem pohybu (rotace) hmoty.

           Družice COBE (Cosmic Background Explorer) se stala jednou z nejůspěšnějších misí NASA. Po svém vypuštění v roce 1989 provedla první významná měření spektra a anizotropie reliktního záření.
           Toto záření, označované také jako mikrovlnné pozadí, je pozůstatkem z doby krátce po velkém třesku, kdy ještě záření a látka nebyly od sebe odděleny. Zkoumání reliktnho záření je tedy velmi důležité pro pochopení struktury raného vesmíru.
           V červnu letošního roku byly vybrány dva projekty které budou navazovat na COBE. Jejich úkolem je hledání anizotropií v menším měřítku. První sondou je MAP (Microwave Anisotropy Probe). Bude vypuštěna v roce 2000 a usídlí se ve vzdálenosti 1,5 miliónu kilometrů od Země, v tzv. L2 bodě, Lagrangeově bodě systému Země - Slunce ve směru od Slunce. (Lagrangeovy body jsou místa, ve kterých se přitažlivé a adstředivé síly působící na družici vyrovnávají. Těleso může v takových bodech setrvat. Stabilita však není příliš velká.) Umístění satelitu umožní nasměrování od Slunce, Země i Měsíce a tak zabrání interferenci záření z těchto objektů se zářením z vesmíru. MAP bude měřit rozdíly v intenzitě a teplotě reliktního záření v různých směrech na obloze s přesností až 20 miliontin stupně Kelvina. Mikrovlnná anténa o průměru 1,5 metru bude schopna rozlišit fluktuace o rozměru třetiny úhlového stupně. (Družice COBE měla rozlišení 7 stupňů.)
           Druhou sondou je COBRAS/SAMBA. Jedná se o sloučení dvou projektů: Cosmic Background Radiation Anisotrophy Satellite a Satellite for Measurement of Background Anisotropies. Po svém vypuštění v roce 2004 bude COBRAS/SAMBA mapovat oblohu při rozlišení 10 úhlových minut a rozlišovat změny s přesností 6 miliontin stupňů Kelvina. Tato hodnota je již poblíž limitu, za který se není možno dostat díky emisím z naší Galaxie. Také družice COBRAS/SAMBA bude poslána do bodu L2.

Michaela Kryšková