Hodně jste dotazován, jak jste se dostal k popularizační práci v astronomii. Mě by ale zajímalo, jak jste se vůbec dostal k astronomii. Co bylo tím impulsem a co Vás k astronomii přitáhlo nebo co Vás přitahovalo?

Začalo to knížkou, kterou napsal Josef Pospíšil pod názvem "Vesmír novýma očima", a která byla určena především mládeži. Dostal jsem ji k vánocům 1944 a do Nového roku jsem ji uměl naspamět´. Pak jsem sdělil rodičům, že budu hvězdář, a dělal jsem pro to vše, co bylo možné: matematiku a fyziku v rozsahu větším než byl k dispozici ve škole, angličtinu a ovšem studium astronomie z knih na pomezí popularizace a monografií, jako byly zejména spisy Doc. Františka Linka. K astronomii mne nejvíce přitáhlo, že je možné něco fyzikálního zjistit na dálku, bez experimentu a kontaktu s objektem zkoumání.

Jste věřící člověk a zárověň povoláním astrofyzik. Stephen Hawking nedávno v jedné své knize napsal, že v jeho modelu vesmíru není pro Boha místo. Myslíte si, že Bůh své místo má? A je tomu tak i v tom čistě fyzikálním pojetí vesmíru?

Není mi jasné, jak by mohla geometrie vesmíru ovlivnit odpověď na otázku, zda je ve vesmíru místo pro Boha. Docela mi to připomíná naivní odpověď Jurije Gagarina, když se ho ptali, zda ve vesmíru spatřil Boha, a on sebevědomě prohlašoval, že tam Boha nespatřil. Jak známo, američtí astronauti, kteří přistáli na Měsíci, se k této otázce stavěli právě opačně: pohled z Měsíce na Zemi i do kosmu v nich posílil přesvědčení, že Bůh existuje. Sám stojím jednoznačně na stanovisku amerických astronautů, tj. pohled do vesmíru posiluje mou víru v Boží existenci.

V letech 1992 - 1997 jste byl předsedou Rady České televize. Při této práci jste se nepochybně potkával i s politiky. Jak si připadá vědec, navíc astrofyzik, mezi politiky?

V této funkci jsem opravdu přicházel dosti pravidelně do styku s poslanci, případně ministry a jinými politiky, zejména v kulturním výboru poslanecké sněmovny a dále ve stálé komisi Parlamentu České republiky pro sdělovací prostředky. Připadal jsem si jako Gulliver mezi Lapuťany. Většina politiků neuznává racionální argumenty a pokud mne vůbec vnímali, tak stejně rozhodovali podle výlučně stranických hledisek, bez ohledu na meritum věci. Nicméně současný Parlament je v tomto směru přece jen o poznání lepší než ten předešlý.

Z vnějšku se zdá, že jde o úplně odlišné světy, ale přesto i třeba politologie je věda. Rozdíl asi bude v pojetí pravdy ve vědě a pravdy v politice.

Často mi připadalo, že by poslanci nejraději revidovali gravitační zákon podle současné politické konstelace, takže o nějaké pravně v politice snad ani nelze hovořit, alespoň v té domácí. Dokonce mám pocit, že právě tím jsem byl v jejich očích něco méněcenného, neboť jsem zřetelně dával najevo, že pro mne jsou důležitá dokonce i morální kritéria, která oni většinou berou jako zástěrku pro nějakou drobnější či větší špinavost. Jsem zcela deprimován tím, že bych nedokázal vystupovat v politice aktivně, neboť podobný pocit musí mít asi téměř každý přírodovědec, a tak je s politiky svým vlastním rozhodnutím předem vyřazen. Tím se bohužel uvolňuje prostor lidem, kteří takové skrupule nemají a proto se nemůžeme divit, že politika vypadá tak, jak vypadá.

Věnoval jste značnou část života polpularizaci vědy, byl jste u zrodu klubu Sysifos a konečně, dostal jste i cenu Kalinga. Myslíte si ale, že se běžní lidé nechají přesvědčit, že právě vědecký přístup ke zkoumání světa je ten "správný"? Myslím, že dnešní doba je spíše ve znamení víry v horoskopy, senzibili a podobně. Většina populace asi věří tomu.

Docela by mne zajímalo, jak je to doopravdy, jelikož řádný sociologický průzkum se teprve bude dělat. Mám jednoho doktoranda, který má v úmyslu udělat to pořádně. Osobně si myslím, že momentální móda pavědy je velmi přechodná. Lidé se postupně přesvědčí, že je to k ničemu - z vlastní smutné zkušenosti, kterou si ovšem mohli ušetřit. Zejména věřím nejmladší generaci, že tomu odolá. Je to jak říkal Max Planck: "Nová vědecká pravda nezvítězí proto, že silou argumentu přesvědčí odpůrce. Ve skutečnosti odpůrci vymřou a pro novou generaci již bude samozřejmá."

Jaký je Váš vztah k amatérům ve vědě? Obecně u vědců je to patrně pocit jakési "nadřazenosti". Ale tito lidé si jako svého "koníčka" vybrali vědu a ať už pro ni něco mohou dokázat či nikoliv, je to nepochybně jedna z těch správnějších cest, které si lze v životě vybrat. Takže co vy a astronomové amatéři?

Na toto téma jsem měl několik přednášek, neboť astronomie má mezi ostatními přírodními vědami tu výsadu, že role amatérů je významná a nezastupitelná, zejména při pozorování proměnných hvězd, Slunce, meteorických rojů, hledání nov a supernov atd. Tuto úlohu amatérů několikrát vyzdvihla prestižní Mezinárodní astronomická unie. Jsem rád, že naši amatéři se tuží v řadě oborů a jejich práce je známá i oceňovaná také v zahraničí.

Už jste toho dokázal pro popularizaci vědy mnoho, stále ovšem přicházíte s novými projekty. V Mladé Frontě Vám vyšla nová kniha "Vesmír jaký je", jste spoluautorem CD-ROMu ASTRO 2001. Čím vším nás ještě hodláte do budoucna překvapit?

Mé knihy vznikají dost pracně - na té poslední jsem pracoval od roku 1988, takže v tomto směru se ode mne asi v dohledné době nikdo překvapení nedočká. Spíše se chci nyní soustředit na jedinečný projekt ASTRO 2001, který vymyslel Zdeněk Pokorný a který považuji za geniální, neboť opravdu udává tón popularizace vědy (nejen astronomie) pro počátek příštího století. Láká mne také popularizace vědy na internetu, ale mám-li opravdu někoho překvapit, musím nejprve překvapit sám sebe.

Co pro Vás znamená získání ceny Kalinga za rok 1996?

Když se na mne více než před rokem obrátilo vedení Akademie věd ČR, zda bych souhlasil s nominací na cenu Kalinga, považoval jsem to spíše za dobrý vtip, když jsem viděl seznam předchozích laureátů. Nakonec jsem však s nominací souhlasil v duchu Coubertinova hesla: "Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se." Na svou nominaci jsem pak rychle zapomněl a tím více mne překvapilo, když jsem se koncem roku dozvěděl od novinářů, že jsem dostal půl ceny Kalinga za rok 1996. Tu druhou půlku totiž obdržel vynikající světový kosmolog prof. Jayant Narlikar, takže se mohu nyní hřát v záři jeho mezinárodní proslulosti. Nicméně tu svoji polovinu považuji především za uznání velmi slušné úrovně popularizace vědy v Československu respektive v České republice, neboť bez tohoto zázemí bych neměl příležitost působit tolik desetiletí na veřejné scéně, ať už při přednáškách nebo ve sdělovacích prostředcích.

Přeji Vám tedy do dalších let strávených při popularizaci vědy a děkuji za rozhovor.

S Dr. Jiřím Grygarem rozmlouval Radek Mašata.