Toho dne pražský továrník Josef Frič zakoupil od obce Ondřejov pro vědecké účely (jak je v kupní smlouvě výslovně uvedeno) pozemky na kopci Manda nad Ondřejovem. Zakoupeno bylo 8 jiter pozemků za 800 zlatých z pozůstalosti po právě před rokem zemřelém bratru Janovi a za les bylo zaplaceno 1000 zlatých.
           Bratři Josef a Jan vlastnili v Praze továrnu na jemnou mechaniku a byli nadšenými astronomy amatéry a jejich práce, jako např. fotografie fází Měsíce, byly oceněny i v zahraničí. Jejich velkým příznivcem, učitelem a rádcem byl universitní profesor Vojtěch Šafařík, významný pozorovatel Měsíce a proměnných hvězd. Ještě před smrtí Jana Friče uvažovali oba bratři o vybudování hvězdárny v ne příliš vzdáleném okolí Prahy a Jan Frič již pracoval na plánech astrografu pro tuto hvězdárnu.
           Již v roce 1899 navázal Josef Frič úzkou spolupráci s Františkem Nušlem, tehdy profesorem gymnazia v Hradci Králové, který začínal experimentovat s cirkumzenitálem, originálním přístrojem pro měření průchodů hvězd místním poledníkem. Frič umožnil Nušlovi stáž na zahraniční ohservatoři a zaměstnal jej v Ondřejově. Experimenty s cirkumzenitálem prováděli na "Observatoři u zelené žáby", což byla v podstatě dřevěná ohrada a dřevěná bouda, postavené na úpatí kopce Manda na pozemku paní Eleonory z Erenbergů, koloraturní pěvkyně Národního divadla (první představitelka Mařenky z Prodané nevěsty). Ta zde měla vilu a její pozemky se přimykali k pozemkům zakoupeným Fričem. Proto Frič po její smrti odkoupil v roce 1926 vilu i s pozemky a dnes jsou na těchto pozemcích postaveny hvězdárenské bytovky a vila slouží k ubytování zahraničních hostů.
           Po nutných terenních úpravách začal v roce 1905 Josef Frič s výstavbou vlastní hvězdárny, a to nejprve pracovny, zahradníkova domku a 4 pozorovacích domků se sklopnými střechami. To umožnilo zrušení provizorní observatoře "U zelené žáby" a přenesení pozorování na novou observatoř na vrcholku Mandy. Prvé vědecké pozorování v jednom z pozorovacích domků zde bylo provedeno nově upraveným cirkumzenitálem v noci na 1. srpna 1906. Toto datum lze tedy pokládat za den uvedení hvězdárny v Ondřejově do provozu.
           V roce 1908 byla zahájena stavba centrální a západní kopule. Do západní kopule byl v roce 1920 umístěn dvojitý astrograf zkonstruovaný a vyrobený ve Fričově závodě a do centrální kopule byl v roce 1922 umístěn Šafaříkův dalekohled s velmi kvalitním Clarkovým objektivem. Dalekohled spolu s bohatou astronomickou knihovnou obdržel Frič pro hvězdárnu z dědictví po prof. Šafaříkovi od jeho vdovy. Clarkův objektiv je dodnes používán pro fotografování jemné struktury slunečních skvrn.
           28. října 1928 věnoval Josef Frič celou hvězdárnu, tedy pozemky, stavby, stroje a knihovnu státu, pro účely Karlovy university, s podmínkou, že Československý stát se zaváže, že bude hradit náklad na vydržování a další budování hvězdárny a že bude spravovat hvězdárnu jako neodvislý, čistě český vědecký ústav se samostatnou administrativou. Vlastní darovací smlouva mezi J. Fričem a Československým státem, zastoupeným Ministerstvem školství a národní osvěty, byla však podepsána až 22. 5. 1933.
           Prvním ředitelem se stal prof. Nušl, který však už byl v té době ředitelem Státní hvězdárny. Tato personální unie přispěla k postupnému splývání těchto dvou ústavů (již v roce 1920 Frič rozhodl propůjčit observatoř v Ondřejově pro práci astronomů Státní hvězdárny) a po druhé světové válce dochází k jejich úplnému splynutí. Současně dochází i k velkému rozvoji hvězdárny a to jak po stránce personální, tak i přístrojové. Široce se rozvíjí meteorická astronomie a sluneční fyzika, vyvíjí se radioastronomie, byl vybudován 2 m dalekohled, ústav se vlastními přístroji podílí na kosmickém výzkumu.
           A tak se naplňuje úsloví, které nechal Josef Frič vepsat do vnější omítky pracovny: "Z jadérka strom vyrůstá."

Miloslav Kopecký