Vážený pane profesore, má první otázka bude poněkud delikátní. Dle seznamu účastníků jsem zjistil, že jste přesídlil do Dánska. Jak se díváte na možnost uplatnění vědců z východní Evropy v západních vědeckých ústavech?

           Nespatřuji nic obzvláště choulostivého v této otázce. Je to otázka přirozená a lidé se samozřejmě často o to zajímají a čtenáře Vašeho časopisu to zajímá zřejmě také. Existuje velmi mnoho aspektů tohoto problému. To, že v poslední době vznikly těžkosti v rozvoji vědy v mé rodné zemi, to je vše dobře známo. A proto, samozřejmě, lidé, mí kolegové byli nuceni alespoň nějaký čas strávit v zahraničí s tím, aby měli možnost pokračovat ve své vědecké práci a podporovat ty vědecké skupiny, vědecké kolektivy, z nichž oni vlastně pocházejí. Něco podobného se stalo i mně. Když jsem zvažoval různé možnosti, jak by bylo možné nejaktivněji pokračovat v našich vědeckých bádáních, přesně v těch výzkumech, které jsem prováděl se svými kolegy v Moskvě, ve svém Centru teoretické astrofyziky v Lebeděvově fyzikálním ústavu, bylo mi jasné, že nejlepší cestou je, budu-li po značnou dobu pracovat v zahraničí a udržovat přitom velmi úzký kontakt se svými kolegy. Byla to objektivněji nejschůdnější cesta, jak pokračovat v realizaci našich projektů. Musel jsem se tedy rozhodnout. Samozřejmě, že zde existuje velmi mnoho nedostatků, řekl bych, že velmi mnoho problémů, protože jsem, samozřejmě, původem Rus. Velmi miluji svou zem a rozhodnutí trvale žít v zahraničí bylo pro mě velmi těžké. Bylo však zřejmě správné a zřejmě jedině možné za takové situace, ve které jsme se nacházeli.Chtěl bych říci toto. Síla ruských vědeckých fyzikálních a astrofyzikálních škol je celkově známa a využít těchto zkušeností v zemích západní Evropy a Ameriky - to znamená velkou důležitost pro rozvoj samotné vědy. A skutečně tomu tak je. Já, například, jsem vyšel ze školy akademika Zeldoviče, Sacharova, z tohoto okruhu lidí a samozřejmě, že se snažím využít svých znalostí a znalostí svých kolegů, které jsme získali v těchto velmi silných školách, k tomu, aby došlo k rozvoji teoretické astrofyziky a fyziky v zahraničí.

Jak jste se ale vlastně dostal do Dánska?

           Jak jsem se dostal do Dánska? Tehdy, naštěstí dánský parlament schválil zvláštní usnesení o rozvoji základní a elementární vědy, nevyjímaje ani astrofyziku. Vedoucí vědečtí pracovníci v Dánsku se rozhodli rozvíjet teoretickou astrofyziku, protože teoretická fyzika a teoretická astrofyzika v minulých letech měla v Dánsku dobrý základ. Pak se stalo, že praktická astrofyzika se dostala v Dánsku do popředí a teoretická poněkud zaostala po období za Strmbrena, který byl velmi známým teoretickým fyzikem a který vypracoval v Dánsku současnou teoretickou astrofyziku. Poté, po nějakou dobu docházelo k tomu, že teoretická astrofyzika neprocházela tak rychlým vývojem, jak by se očekávalo, na rozdíl od praktické, která šla rychlejším tempem. Tak se stalo, že byla vytvořena katedra a speciálně mě pozvali, abych byl nápomocen při rozvoji teoretické astrofyziky v Dánsku. Byl zpracován speciální plán tohoto rozvoje a bylo vytvořeno zvláštní dánské teoretické centrum tohoto výzkumu v Dánsku. Za sebe mohu říci, že se vynasnažíme, abychom našim dánským kolegům - astrofyzikům - pomohli.

Povězte nám, prosím, na jakém vědeckém postu působíte v Dánsku?

           Pracuji nyní v Kodani, jsem profesorem Kodaňské univerzity a mimo to jsem ředitelem Centra teoretické astrofyziky v Kodani. Jsem tam ještě profesorem v jiných institucích a kromě toho stále ještě dále spolupracuji v Moskvě s mou teoretickou skupinou, v níž jsem byl celou dobu vedoucím. V Kodani tedy pracuji i jakožto profesor i jakožto ředitel.

Můžete našim čtenářům prozradit jak jste se dostal k astrofyzice?

           Brzy jsem se začetl do knih z různých zemí, které jsem si kupoval hned po válce. Co je zajímavé, že jsem ve třetí třídě přišel do planetária, do tehdy existujícího Moskevského planetária. Od té doby jsem planetárium navštěvoval asi patnáct let. Co to znamená? Zpočátku jsem chodil do kroužků v planetáriu a poté, když jsem se již stal studentem astronomie, začal jsem v planetáriu přednášet. Toto jsem dělal, myslím, asi patnáct let. Byl to můj koníček. V planetáriu se mi velmi líbilo, protože tehdy existovalo skutečné upřímné nadšení lidí, kteří pracovali s dětmi, se školáky a kteří nám vštípili svou lásku k astronomii. Chci se zmínit o svém prvním učiteli Vitaliji Alexejevičovi Šišakovi, který sice již dávno zemřel, ale tehdy byl opravdovým, takovým duchovním otcem všech nás malých, kteří si oblíbili astronomii. Mnozí z nás se astronomy stali. Já jsem se stal astronomem, profesor Jefremov, který je právě nyní na tomto setkání, také začínal prakticky spolu se mnou rovněž u Vitalije Alexejeviče Šišakova a stal se vysoce hodnoceným odborníkem. Pracuje v Šternbergově ústavu v Moskvě. A tak jsme se začali zabývat astronomií.

Položím Vám asi dosti obligátní otázku. Čím se ve vědě zabýváte nyní?

           Víte, v Moskvě jsem absolvoval velmi dobrou školu fyziky a astrofyziky. Myslím, a uznává se to po celém světě, že tehdy to byla zřejmě nejsilnější teoretická skupina na světě, v níž byli tací jako profesor Zeldovič a profesor Sacharov. Obzvláště se Zeldovičem jsme hodně pracovali, a proto jsem si osvojil tradice této školy. Tyto tradice spočívaly v tom, že je třeba řešit nejdůležitější otázky, nedrobit své síly malichernostmi, pracovat na nejdůležitějších otázkách, avšak, je-li těchto otázek hodně nebo několik, je třeba je řešit paralelně. Proto tehdy, když jsem spolupracoval se Zeldovičem, pracovali jsme současně na četných otázkách. Spolu se Zeldovičem jsme napsali několik knih, včetně „Teoretické astrofyziky“. Napsali jsme „Evoluční stavbu vesmíru“. Toto již svědčí o tom, že jsme se snažili obsáhnout četné, tehdy již velmi důležité otázky.
           Nyní, kdy se řídím touto tradicí, pracuji současně na několika projektech. Mezi nimi bych chtěl uvést tyto: prvním je vznik velkorozměrné struktury vesmíru. Toto je prvním problémem. Při výzkumu v této oblasti jde především o výzkum reliktního záření, slabého záření, které k nám přichází a které vzniklo v okamžiku zrodu vesmíru. Toto záření přináší v zakódované podobě údaje o vzniku velkorozměrné struktury vesmíru, mnohočetné podrobnosti o fyzice vesmíru vůbec. Je to spojeno s tím, že budujeme základ pro to, jak je možné - při studiu polarizace tohoto elektromagnetického záření - získat informace o tom, co zrodilo tyto malé fluktuace, které se poté rozvinuly do velkorozměrných struktur. Například bádáním v té oblasti, zda ve vesmíru existuje nyní poměrně hodně prvotních gravitačních vln. Ukazuje se, že s využitím pozorování polarizace, které se nyní plánují a které budou realizována na dostatečně vysoké úrovni, tj. s dobrou přesností teprve v několika nejbližších letech, se v americkém projektu i v evropském projektu počítá s uskutečněním takových pozorování. Je to značně velký a složitý úkol a my na něm intensivně pracujeme.
           Pokud jde o jiné rozsáhlé projekty, chtěl bych se zmínit o procesech souvisejících s povrchem černých děr. Aktivní černé díry, obzvláště ve středu galaxií a rovněž i v dvojhvězdných systémech, nejsou zdaleka ještě plně probádány a dostatečně dobře pochopeny. Zůstává zde mnoho, mnoho záhad. Jednou ze záhad, například je, odkud se bere plyn, který pozorujeme kolem černých děr ve středu galaxie. V této souvislosti proto využíváme superpočítače, abychom mezi jinými simulovali proces výbuchu hvězdy v okamžiku, kdy se tato hvězda nachází poměrně blízko černé díry a kdy pronikající gravitační síly trhají nebo odírají alespoň vnější část. Tyto procesy právě simulujeme na superpočítačích. Je to natolik složitý proces, že pouze největší počítače na světě nám nyní mohou pomoci vyřešit tento problém. Počítáme s tím, že značnou část naší práce vykonají počítače budoucí generace, které dosud ještě neexistují. Tak například, nyní jsme zahájili rozsáhlý projekt situace, jak bude docházet ke styku černých děr a k čemu při tom bude docházet. Bude na tom ještě mnoho práce a je to dosud na samém počátku našeho chápání, co se při tom bude dít. Toto však mohou vyřešit pouze budoucí generace počítačů. To bylo k druhé části otázky. Je to astrofyzikální projekt. Nyní se chci zmínit o projektu, kdy černá díra prochází plynovým diskem v poli jiné černé díry. Počítáme rovněž s tím, že dynamiku tohoto procesu nám pomůže vyřešit moderní počítačová technika. To je tak asi to, čím se zabýváme nyní.

Našim čtenářům jste znám svojí populární knihou „Černé díry a vesmír“. Můžete nám říci, zda-li v současnosti pracujete na nějaké další populárně-naučné knížce?

           Dále jste se tázal na populární knihu. Chci říci, že jsem napsal hodně knih, například „Řeka času“. První variantu této knihy jsem napsal ještě v ruštině asi před deseti lety. Nyní jsem tuto knížku přepsal úplně, neboť naše znalosti doznaly takového rychlého pokroku, že pouhý překlad této knížky do angličtiny by nebyl dostačující. Proto jsem fakticky tuto knížku úplně přepsal. Vychází nyní v „Publishing University Press“. Současně již byla vydána v Polsku a zároveň se překládá do některých jiných evropských jazyků. Dále bych řekl, že jsem napsal množství vědeckých statí, včetně populárních. Je jasné, že nejcennější jsou pro mě mé vědecké monografie, které jsem sepsal spolu s profesorem Zeldovičem a s profesorem Frolovem. Již jsem se zmínil o tom, jaké monografie jsem zpracoval s profesorem Zeldovičem. Chtěl bych říci, že nyní v Holandsku, v „Livre Publishing Press“, vychází naše monografie s profesorem Frolovem pod názvem „Fyzika černých děr“. Je to odborná publikace, v žádném případě to není populární knížka. Dále se zmiňujete o mé práci o vesmíru. Ano . Bylo by dobré, kdyby Vaši čtenáři měli možnost si tuto knížku přečíst. Vychází nyní nově a já bych byl rád, kdyby si ji přečetli.

Můžete nám na závěr prozradit, jaké velké objevy nás v budoucnu čekají ve Vašem oboru?

           Jsem astrofyzik jak vzděláním, tak - jak říkají Angličané - v jádru. Jsem astrofyzik, ale mám velmi rád fyziku. Pracuji též ve fyzice, ve fyzice černých děr, například v oblasti teorie vnitřní stavby černých děr. Toto je zcela ještě neprobádáno. Jsou to fantastické věci. Ale promiňte mi, musím ještě předtím hovořit o jednom zcela důležitém problému, kterým je problém budoucího pozorování gravitačních vln, které přicházejí z kosmu. Je to dosud teprve budoucnost, ale myslím, že je to veliká budoucnost. Gravitační vlny nám otevřou nové obzory a my toho budeme využívat k získávání informací o celkovém utváření jak černých děr, tak i dalších objektů.
           Dále, vážně počítáme teoreticky, a dosud ještě pouze teoreticky, s možností vytvoření strojů času, to je ve vzdálené budoucnosti, které by umožňovaly cestovat z budoucna do minulosti. To není fantazie, to je vážná fyzika, přičemž mnohé vážné aspekty této fyziky se budeme snažit vyřešit a prostudovat. Například, jak budou moci fungovat fyzikální zákony v takovém případě, zda nebudou uvnitř nějaké rozpory, protože jestliže budeme mít informace z budoucnosti a použijeme je pro minulost, pak by se mohlo zdát, že dojde k porušení principu kauzality nebo k něčemu v tomto smyslu. Zdá se, že to není tak naivní a tak jednoduché, je to skutečně velmi složitá fyzika a velmi složitá matematika.

Vážený pane profesore, velice Vám děkuji za rozhovor.

Za Astropis se ptal V. Kopecký.