Astropis 1/2016

editorialčlánkyrecezenovinky


[editorial] Editorial

ročník:
2016
číslo:
1
stránka:
5
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Vážení čtenáři, je to již sto let, co 25. listopadu 1915 Albert Einstein (1879–1955) představil v Pruské akademii věd základní rovnice obecné teorie relativity (OTR). Došel přitom k závěru, že co vnímáme jako pohyb v gravitačním poli, není nic jiného než pohyb v zakřivené geometrii prostoročasu, přičemž toto zakřivení je vyvoláno hmotnými objekty.


Nové čínské snímky z povrchu Měsíce

ročník:
2016
číslo:
1
stránka:
2–3
autor:
Ondřej Nývlt

Čínská národní vesmírná agentura (CNSA), která je většinou na slovo skoupá, uveřejnila na svém webu (moon.bao.ac.cn) stovky dosud nepublikovaných fotografií z mise Chang‘e 3 (Čchang-e 3) s roverem Yutu (Jü-tchu, Nefritový zajíc) na Měsíci.

Slunečná dovolená? Jedině na Merkuru!

ročník:
2016
číslo:
1
stránka:
6–11
autor:
Jakub Rozehnal

Docela dobře si vzpomínám, kdy jsem Merkur uviděl na obloze pouhým okem poprvé – tedy kdy jsem jej spatřil bez znalosti souřadnic a nasměrování dalekohledu na příslušné místo. Bylo to na jaře roku 2004, kdy bylo na večerní obloze vidět pohromadě všech pět planet, známých starověkým národům. Merkur zářil vysoko nad Strahovským stadionem a já si zprvu vůbec neuvědomil, že se jedná o planetu. Že bych měl větší štěstí, než měl podle legendy Koperník?

Devátá planeta Sluneční soustavy?

ročník:
2016
číslo:
1
stránka:
12–13
autor:
Petr Scheirich

Letité rčení říká, že pokud novinový titulek končí otazníkem, pak odpověď na takto vzniklou otázku je „ne“. Pokud by totiž odpověď byla „ano“, titulek by končil vykřičníkem. Na základě studie, kterou zveřejnili astronomové Konstantin Batygin a Mike Brown z California Institute of Technology, nelze vyloučit, že v nejbližších letech za ten titulek vykřičník opravdu umístíme. Ačkoliv název to může evokovat, tento článek opravdu nebude o Plutu ani o definici planety.

První přímá detekce gravitačních vln sto let po jejich předpovědi Albertem Einsteinem

ročník:
2016
číslo:
1
stránka:
14–16
autor:
Jiří Podolský

Čtvrtek 14. září 2015 se do dějin fyziky a astronomie bezpochyby zapíše jako přelomový den, kdy byly poprvé v historii přímo detekovány gravitační vlny. Dva nesmírně citlivé interferometry observatoří Advanced LIGO ve Spojených státech (viz obr. 1) zachytily signál GW150914. Byl dokonce tak jasný a zřetelný, že mohl být zcela hodnověrně interpretován jako následek srážky a splynutí dvojice velmi hmotných černých děr, jež se odehrála před více než miliardou let hluboko v kosmickém prostoru. Po mnoha desetiletích nezměrného úsilí tak astronomie konečně vstoupila do zcela nové éry přímé detekce dynamických gravitačních polí vzdálených astrofyzikálních objektů, jako jsou černé díry, neutronové hvězdy či supernovy, a časem možná i samotného velkého třesku. Kdoví, jaké nečekané objevy nás díky tomu teď čekají.

Gutenberg a jeho kráter „otištěný“ do povrchu Měsíce

ročník:
2016
číslo:
1
stránka:
17
autor:
Milan Blažek

Kráter Gutenberg o průměru 74 km leží na jihozápadním okraji Mare Fecunditatis (Moře hojnosti). Společně s menším kráterem Gutenberg C, který na svém jižním okraji překrývá, tvoří obrazec ve tvaru klíčové dírky. Západní val této formace zakončuje severní partie pohoří Montes Pyrenaeus (Pyreneje). Osobností, po které nese pojmenování, je Johannes Gensfleisch, řečený Gutenberg, celým jménem Johannes Gensfleisch zur Laden zum Gutenberg. Dle badatelů se narodil v mohučské patricijské rodině Gensfleischů. Přesný rok jeho narození není znám. Dostupné prameny ho kladou do rozmezí let 1394 až 1400.

Pohledy do nebe

ročník:
2016
číslo:
1
stránka:
20–21
autor:
Ondřej Nývlt, Vladimír Kopecký Jr.

Nejjasnější a nejkrásnější kometou této zimy je bezesporu C/2013 US10 (Catalina). Jde o tzv. dynamicky novou kometu původem z Oortova oblaku s velmi dlouho periodou několik milionů let. Objevena byla 31. 10. 2013 v rámci projektu „Catalina Sky Survey“.

Obloha od dubna do června 2016

ročník:
2016
číslo:
1
stránka:
22–25
autor:
Václav Pavlík, David Ondřich

V tomto čísle se zaměříme na kometu, která bude na severní polokouli vidět jen krátce. Objekt s názvem C/2013 X1 (PanSTARRS) bude na přelomu jara a léta prolétat v blízkosti Země a podle dosavadních odhadů by měl dosahovat jasnosti až 5 magnitud.

Když Merkur přechází přes Slunce

ročník:
2016
číslo:
1
stránka:
28–31
autor:
Michal Švanda

Sluneční zatmění je jedním z těch nejhezčích nebeských divadel. Je však pouze shodou náhod, že v této době je zdánlivý rozměr Měsíce i Slunce při pohledu ze Země prakticky stejný. Kdyby byl Měsíc zdánlivě větší, neviděli bychom vnější vrstvy sluneční atmosféry. Kdyby byl naopak menší, nezastínil by fotosféru zcela a opět bychom chromosféru a korónu nespatřili. Jak by to asi vypadalo si lze snadno představit. Nápovědu nám nabízejí vnitřní planety Sluneční soustavy – Venuše a Merkur. Protože všechny planety obíhají v rovinách blízkých, dostanou se tu a tam vnitřní planety mezi Zemi a Slunce a my pak sledujeme sluneční zatmění v malém, tzv. přechod planety přes sluneční disk. Letos se do této pozice dostane 9. května Merkur.

100 let obecné teorie relativity - I. Úsvit obecné relativity

ročník:
2016
číslo:
1
stránka:
32–35
autor:
Petr Kulhánek

V roce 2015 uplynulo 100 let od slavné přednášky Alberta Einsteina, v níž královské Pruské akademii věd v listopadu 1915 představil svou zbrusu novou teorii gravitace – obecnou relativitu. První analytické řešení Einsteinových polních rovnic se objevilo v roce 1916, takže bychom ve slavení sta let obecné relativity mohli pokračovat i v letošním roce. Zpočátku byla obecná relativita přijímána s nedůvěrou, současníci ji považovali spíše za kuriozitu, jíž předpovídali jepičí život.

Amatérská prohlídka oblohy – sekce ČAS

ročník:
2016
číslo:
1
stránka:
37–38
autor:
Kolektiv autorů z řad členů APO

Amatérská prohlídka oblohy letos oslaví třicáté narozeniny od svého vzniku a čtvrtý rok od vstupu do ČAS. O spletité historii APO jsme psali v Astropisu 1/2012. Od té doby některé věci zůstaly stejné, ale mnohé se změnily. Nadále propagujeme astronomii, zapůjčujeme astronomickou techniku mladým schopným pozorovatelům, pořádáme semináře v Čechách i na Moravě.

Světlo prvních galaxií

ročník:
2016
číslo:
1
stránka:
42
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

I když jsme již nejednou psali o galaxiích spatřených v rekordních vzdálenostech, tentokráte se vědcům podařilo spatřit pomocí Hubbleova a Spitzerova kosmického dalekohledu hned 22 slabých galaxií v neuvěřitelné kosmologické vzdálenosti – prakticky na okraji pozorovatelného vesmíru (Infante et al., Astrophys. J. 18 (2015) 815).

Slunce dalekohledem

ročník:
2016
číslo:
1
stránka:
43
autor:
Jan Zahajský, Michal Švanda

Aktivní oblast na Slunci pozorovaná ve vodíkové čáře Hα. Celé zorné pole je pokryto četnými chromosférickými fibrilami. V aktivní oblasti jsou vidět tmavé sluneční skvrny (vypadají však jinak než při pozorování v bílém světle), jasnější oblast pláže a také tři filamenty.


[recenze] Pedro G. Ferreira: Nádherná teorie

ročník:
2016
číslo:
1
stránka:
36
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Před sto lety publikoval Albert Einstein (1879–1955) své rovnice gravitačního pole, které trvale fascinují fyziky po celém světě. Jedním z těch, kterým teorie relativity učarovala natolik, že se jí upsali na celý život, je i Pedro Gil Ferreira (*1968), portugalský astrofyzik působící na univerzitě v Oxfordu. Během studia na Lisabonské technice se začal zajímat o Einsteinovu teorii relativity a ta jej tak zaujala, že vystudoval teoretickou fyziku na Imperial College v Londýně a poté působil na univerzitě v Berkeley a v CERN.

[recenze] Jakub Rozehnal a kol.: Hvězdářská ročenka 2016

ročník:
2016
číslo:
1
stránka:
36
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Hvězdářskou ročenku jsme v Astropisu recenzovali mnohokrát – za existenci časopisu již devětkrát (např. má maličkost tak učinila naposledy v 1/2006 na str. 46). Není divu – vždyť se jedná o jednu z nejzákladnějších pomůcek amatérského astronoma. A recenze to věru nebyly vždy kladné (viz Astropis 1/2007, str. 40), ale motivací autorů recenzí byla pokaždé snaha o upozornění na důležitost publikace a snaha o její co nejlepší a nejužitečnější podobu.


[novinka] Hitomi na oběžné dráze

ročník:
2016
číslo:
1
stránka:
26–27
autor:
Ondřej Nývlt

Japonsko počátkem roku 2016 přispělo do široké palety vesmírných teleskopů přírůstkem v podobě laboratoře Astro-H operující v rentgenové oblasti. Start teleskopu na palubě 53 metrů vysoké rakety H-IIA (společně se třemi dalšími menšími satelity) proběhl 17. 2. 2016 z japonského kosmodromu na ostrově Tanegashima.

[novinka] Primární zrcadlo vesmírného teleskopu Jamese Webba je hotovo

ročník:
2016
číslo:
1
stránka:
26
autor:
Ondřej Nývlt

Hlavní zrcadlo pro největší vesmírný dalekohled je sestaveno. Skládá se z 18 šestihranných beryliových zrcadel, které každé měří 1,3 metru v průměru a váží zhruba 40 kg. Celkově bude mít primární zrcadlo vesmírného teleskopu Jamese Webba (JWST) v průměru 6,5 m, což je asi 2,7× více než má Hubbleův kosmický dalekohled.

[novinka] New Shepard opět ve vesmíru

ročník:
2016
číslo:
1
stránka:
26–27
autor:
Ondřej Nývlt

Tým Blue Origin po listopadovém startu a přistání rakety New Shepard neusíná na vavřínech a jak je u této firmy zvykem, bez předchozích upozornění 22. ledna 2016 (tj. dva měsíce po minulé misi) uskutečnil druhý úspěšný pokus o kolmý start i přistání nosiče a návratové kapsle bez posádky (přistání na padácích).

[novinka] Vodní led na kometě

ročník:
2016
číslo:
1
stránka:
27
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

I když to zní nepravděpodobně, doposud chyběly důkazy o výskytu velkého množství vodního ledu na povrchu komet, a to vzdor tomu, že voda tvoří dominantní složku kometárních jader a je také hlavní pozorovanou složkou v jejich komě. Absence velkých oblastí vodního ledu se zdála být společným znakem doposud zkoumaných kometárních jader.

[novinka] Mlha nad krátery Cerery

ročník:
2016
číslo:
1
stránka:
39–40
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Trpasličí planeta (1) Ceres, největší z objektů pásu asteroidů s průměrem 950 km a obíhající ve vzdálenosti 2,8 AU od Slunce, hostí od března 2015 americkou sondu Dawn, která přináší o tělese stále nové objevy. Teoretické modely předpokládají, že Ceres je diferencované těleso s potenciální geologickou aktivitou. Na rozdíl od Jupiterových či Saturnových měsíců však jeho geologická aktivita nemůže být podporována slapovými silami, proto se předpokládalo, že Ceres již bude těleso geologicky mrtvé.

[novinka] Dlouhý život elektronu

ročník:
2016
číslo:
1
stránka:
40
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Podzemní detektor Borexino Národní laboratoře Gran Sasso v Itálii, učený primárně ke studiu slunečních neutrin, produkuje i další zajímavé výsledky. Vzhledem k tomu, že obsahuje 300 tun vysoce čistého minerálního oleje s nízkou přirozenou radioaktivitou, umožňuje tak sledování stability elektronů, které se teoreticky mohou rozpadat na neutrino a foton.

[novinka] Nejjasnější ze supernov

ročník:
2016
číslo:
1
stránka:
40–41
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Astronomům se 14. června 2015 podařilo zaznamenat extrémně jasnou supernovu, která je nepřestává udivovat a představuje výzvu pro teoretické modely explozí supernov. Pozorovaná supernova náleží do třídy „superjasných“ supernov, které jsou více jak 100× jasnější než běžné supernovy, tedy září více jak 20 miliard Sluncí, ale jsou také více jak 1000× vzácnější.

[novinka] Přímý pohled na „malou“ exoplanetu

ročník:
2016
číslo:
1
stránka:
41–42
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Astronomům se podařilo pořídit snímek doposud nejmenší exoplanety u mladé hvězdy 51 Eridani (spektrální typ F0, stáří zhruba 20 milionů let) ležící ve vzdálenosti 30 parseků (Macintosh et al., Science 350 (2015) 64–67).

[novinka] 30metrový dalekohled vs. Havajané

ročník:
2016
číslo:
1
stránka:
41
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Havajský vrchní soud vyhlásil 2. prosince 2015 neplatnost stavebního povolení pro 30metrový dalekohled na vrcholku Mauna Kea (Witze, Nature 528 (2015) 176). Současné rozhodnutí tak revokuje povolení z roku 2011. Jde o vítězství Havajanů, kteří protestovali proti stavbě s ohledem na to, že považují horu za svaté místo.

[novinka] Rozpad Marsova Strachu

ročník:
2016
číslo:
1
stránka:
41–42
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Phobos (tedy řecky „strach“), jeden ze dvou Marsových měsíců, se pravděpodobně po následujících 20–40 miliónech let rozpadne a jeho částice obohatí Mars o jediný planetární prstenec ve vnitřní části Sluneční soustavy (Black & Mittal, Nature Gescience 8 (2015) 913–917). Tak to alespoň ukazuje studie analyzující slapové a další síly, které působí na Phobos a jež jej postupně postrkují blíže směrem k Marsu.