Astropis 2/2019

editorialčlánkyrecezenovinky


[editorial] Editorial

ročník:
2019
číslo:
2
stránka:
5
autor:
Radek Mašata

Vážení čtenáři, jak jste si již mohli všimnout z několika našich připomínek, slaví letos Astropis 25 let svojí existence. Dne 22. 3. 1994 byl referátem kultury OÚ Kladno zaregistrován nový časopis pro astronomy amatéry a krátce nato vyšlo naše první číslo. Pětadvacet let, to už je nejen v životě člověka, ale i v životě projektu nebo organizace pěkná řádka let.


Jak spatřit nespatřitelné aneb černé díry opět v centru pozornosti

ročník:
2019
číslo:
2
stránka:
6–10
autor:
Jiří Podolský

Není to dávno, kdy jsme v Astropise referovali [1] o první přímé detekci gravitačních vln – signálu GW150914 zachyceném dvojící interferometrů LIGO – a o tom, že za rozhodující příspěvky k tomuto historickému objevu získali Rainer Weiss, Barry Barish a Kip Thorne v roce 2017 Nobelovu cena za fyziku [2]. Zdrojem všech prvních zachycených gravitačních vln (ke konci roku 2018 jich bylo prokázáno 10) byla srážka a splynutí dvou černých děr, při nichž vznikla jedna větší díra o hmotnosti kolem 50 MS. Takový proces nelze kromě gravitačních detektorů sledovat žádnými jinými astronomickými prostředky. V dubnu tohoto roku se černé díry znovu dostaly na titulní stránky zpravodajských serverů, novin a časopisů i do hlavních televizních zpráv. Opět se totiž podařilo „spatřit nespatřitelné“: tentokrát byl velmi náročnou a sofistikovanou metodou rádiové interferometrie s velmi dlouhou základnou, konkrétně projektem Event Horizon Telescope, vůbec poprvé pořízen „snímek“ černé díry, a to obří veledíry v centru galaxie M87. Na ikonickém obrázku (obr. 1), který jistě vstoupí do dějin vědy, lze zřetelně vidět kruhový stín černé díry uprostřed svítícího akrečního disku.

Rozhovor s nositelem Nobelovy ceny za fyziku Kipem Thornem

ročník:
2019
číslo:
2
stránka:
11–14
autor:
Václav Pavlík

„Einsteinovy zákonitosti času lze vysvětlit tak, že všechno v přírodě rádo žije tam, kde to stárne nejpomaleji. Také bych chtěl žít tam, kde bych stárnul nejpomaleji. Gravitace to do těchto míst přitahuje a navíc pro toto chování existuje přesný matematický vztah.“ − Kip S. Thorne, 15. 5. 2019

Výzkum exoplanet v Ondřejově

ročník:
2019
číslo:
2
stránka:
15–17
autor:
Marek Skarka

V článcích Petra Kabátha v předminulém a minulém čísle Astropisu jste si mohli přečíst o výzkumu exoplanet ze Země i z vesmíru a o zářné budoucnosti, která nás velmi pravděpodobně čeká. Pojďme se ale také podívat, jak si stojí současný observační výzkum exoplanet v České republice, zejména ten spektroskopický v Ondřejově.

Sluneční aktivita nejen ve II. pololetí 2018

ročník:
2019
číslo:
2
stránka:
18
autor:
Martina Exnerová

Stejně jako v prvním pololetí, i zbytek roku měl kolísavou tendenci bez jednoznačného trendu. Ve sledovaném období číselně činilo průměrné relativní číslo Ri 4,44 s rozptylem 10,4 (za celý rok 2018 tedy – 6,9), na čemž se podílela severní polokoule s 1,88 ± 10,3 (4,1) jednotkami a jižní 2.6±6.6 (2,83) jednotkami.

Pohledy do nebe

ročník:
2019
číslo:
2
stránka:
19
autor:
Ondřej Nývlt

ESA zveřejnila další úžasné snímky povrchu planety Mars, které pocházejí ze sondy Mars Express, jež kolem planety krouží od roku 2003.

Apollo 15: Nad svahem Hadleyovy brázdy

ročník:
2019
číslo:
2
stránka:
20–21
autor:
Milan Blažek

„Všechny kopce jsou dnes osvětleny Sluncem. Je to nádherná podívaná. Teď spatříte místo, které stojí skutečně za pohled. Na protější straně vidíme alespoň deset různých vrstev a dole je moře suti. Dosud jsme však nezahlédli dno brázdy.“

Obloha od července do září 2019

ročník:
2019
číslo:
2
stránka:
22–25
autor:
Václav Pavlík, David Ondřich

Návrat jasných komet, které by byly viditelné ze severní polokoule, je stále naším přáním. Tuto okurkovou sezónu jsme v minulém čísle zaplnili trpasličí planetou (1) Ceres a v tomto čísle nabízíme to nejlepší, co lovci vlasatic mohou v létě vidět − kometu C/2018 W2 (Africano).

Bennu a Ryugu - kamenité světy z pravěku Sluneční soustavy

ročník:
2019
číslo:
2
stránka:
26–29
autor:
Petr Scheirich

Americká sonda OSIRIS-REx 12. června letošního roku snížila svou oběžnou výšku okolo planetky Bennu na 680 metrů. Ze všech umělých objektů, které kdy lidstvo umístilo na oběžnou dráhu okolo nějakého tělesa Sluneční soustavy, zatím žádný neobíhal v menší výšce. Bennu je blízkozemní planetka obíhající okolo Slunce po dráze ne příliš odlišné od dráhy Země, a není jedinou, kterou v současnosti zkoumá automatická sonda. Tou další je planetka Ryugu, u níž operuje japonská sonda Hayabusa 2.

O planetě, která neexistovala aneb lesk a bída Vulkánu

ročník:
2019
číslo:
2
stránka:
30–33
autor:
Pavel Pecháček

Když americký astronom Clyde Tombaugh (1906–1997) v roce 1930 objevil za oběžnou drahou Neptunu novou, po mnoho let hledanou „Planetu X“, která posléze dostala název Pluto, rozrostl se počet planet Sluneční soustavy na devět. Ne na dlouho, neboť na 26. valném shromáždění Mezinárodní astronomické unie v Praze se definice planety změnila a z Pluta se stala „pouze“ planeta trpasličí. Avšak toto téměř osm desetiletí dlouhé období, kdy měla Sluneční soustava oproti dnešnímu stavu jednoho planetárního člena navíc, není v dějinách astronomie ojedinělé. Ve druhé polovině 19. století byli mnozí profesionální i amatérští hvězdáři přesvědčeni o existenci jiné planety, která se ale měla na rozdíl od dalekého mrazivého Pluta schovávat v blízkosti rozžhaveného Slunce, čímž si také vysloužila své jméno: Vulkán. Přestože, nebo právě proto, že už je dnes tato historická epizoda pomalu zavátá prachem, nezaškodí si ji trochu připomenout.

Stručně z Ostravy

ročník:
2019
číslo:
2
stránka:
35–36
autor:
B. Solarová a spol., M. Vilášek

Chtělo by se říci, že Ostravská pobočka České astronomické společnosti (ČAS) byla založena 6. října 2018 v pravé poledne po krátkém jednoznačném hlasování, nicméně to není až tak jednoduché. Pobočka ČAS v Ostravě totiž v minulosti již působila, ale jak se to tak občas stává, z nějakých neznámých důvodů bohužel zanikla.

Pohledy do hlubin vesmíru

ročník:
2019
číslo:
2
stránka:
42–43
autor:
Ondřej Nývlt

Na snímku z HST vpravo vidíme objekt NGC 6052 v souhvězdí Herkula vzdálený asi 230 milionů světelných let, který je tvořen dvěma navzájem kolidujícími galaxiemi.

Sluneční hodiny na dvanáctistěnu

ročník:
2019
číslo:
2
stránka:
45–46
autor:
Petr Scheirich

Uprostřed parku Villa Giulia v Palermu stojí sluneční hodiny umístěné na pravidelném dvanáctistěnu, vytvořené koncem osmnáctého století matematikem Lorenzem Federicim.


[recenze] Rüdiger Vaas: Prostě Hawking!

ročník:
2019
číslo:
2
stránka:
34
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Tahle knížka je na první pohled jiná – působí poněkud „pouťově“ a její obálka rozhodně nenapovídá, že byste jí měli věnovat pozornost coby amatérští astronomové. Nicméně, máme tu knížky o astronomii pro děti, pro amatérské nadšence i poněkud odbornější popularizační literaturu pro „fajnšmekry“.

[recenze] James Kakalios: Fyzika všedních věcí

ročník:
2019
číslo:
2
stránka:
34
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Tentokráte jsem nesáhl po klasice astronomické popularizační literatury – právě naopak, k přečtení této knihy mne ponoukla pouhá zvědavost a touha po pochopení divů zcela běžného světa.


[novinka] Novinky z kosmonautiky

ročník:
2019
číslo:
2
stránka:
37–38
autor:
Lukáš Houška

V dalším shrnutí kosmonautiky se rozhodně nebudeme nudit. Státní agentury, soukromníci a vyslanci lidstva po Sluneční soustavě nám připravili mnoho zajímavých událostí, které stojí za pozornost. Pojďme se na ně podívat.

[novinka] Mikrokvasar v Ondřejově

ročník:
2019
číslo:
2
stránka:
39
autor:
Jakub Sakař, Martin Jelínek

V noci z 23. na 24. března 2019 ve 20.30 UT zachytila družice Swift náhlé zjasnění rentgenové dvojhvězdy LS I +61 303. Robotický dalekohled BART na observatoři v Ondřejově zareagoval na upozornění a začal pozici snímat 53 sekund po detekci Swiftem.

[novinka] První magnetická chemicky pekuliární pulzující hvězda v zákrytovém systému

ročník:
2019
číslo:
2
stránka:
39
autor:
Marek Skarka

Občas se při bádání v jedné oblasti výzkumu narazí na důležitý objev v oblasti úplně jiné. Přesně tohle se poštěstilo skupině vědců v čele s českými astronomy. Při analýze hvězdy HD 99458, která měla hostit exoplanetu, zjistili, že má sice místo exoplanety málo hmotnou hvězdu, ale za to je sama extrémně zajímavá.

[novinka] Čínský hon na kosmické záření

ročník:
2019
číslo:
2
stránka:
39–40
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Čína oficiálně zprovoznila 26. dubna 2019 Large High Altitude Air Shower Observatory (LHAASO) – tedy další světovou observatoř určenou k pátrání po původu kosmického záření.

[novinka] První „marsotřesení“

ročník:
2019
číslo:
2
stránka:
40
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Americká sonda InSight úspěšně zaznamenala 6. dubna 2019 první „zemětřesení“ na Marsu (během solu 128 na povrchu Marsu). Jedná se o vůbec první detekované zemětřesení na cizí planetě.

[novinka] Černá díra slupla neutronovou hvězdu

ročník:
2019
číslo:
2
stránka:
40
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Nově vylepšené detektory gravitačních vln LIGO (Laser interferometer Gravitational-wave Observatory) a Virgo začaly chrlit jeden objev za druhým. 25. dubna 2019 zaznamenaly detektory LIGO v Livingstonu, v Louisianě v USA (jeho dvojče v Hanfordu ve Washingtonu bylo tou dobou mimo provoz) a Virgo nedaleko Pisy v Itálii sérii gravitačních vln, která byla zcela nesporným důkazem o srážce dvou neutronových hvězd.

[novinka] TESS našla první Zemi

ročník:
2019
číslo:
2
stránka:
40–41
autor:
David Ondřich

Družice TESS (Transiting Exoplanets Survey Satellite) zhruba po roce práce objevila první exoplanetu velikosti Země.

[novinka] Vážka na Titanu

ročník:
2019
číslo:
2
stránka:
41
autor:
David Ondřich

Ve čtvrtek 27. června oznámila NASA, že v programu New Frontiers vybrala následníka sond New Horizons, Juno a OSIRIS-REx. Bude jím autonomní oktokoptéra Dragonfly (Vážka), která bude opakovaně přelétávat a přistávat na Titanu, největším Saturnově měsíci.

[novinka] Trojáné stejně staří jako Jupiter

ročník:
2019
číslo:
2
stránka:
41
autor:
David Ondřich

Trojáné jsou planetky, které se nalézají ve stejné vzdálenosti od Slunce jako Jupiter, ale obíhají buď před obří planetou v libračním bodě L4, nebo za ní v L5. Rozdílný počet trojánů, nacházejících se před Jupiterem a za ním, již dlouho fascinuje astronomy, kteří se zabývají nebeskou mechanikou ve Sluneční soustavě.