editorial – články – receze – novinky
Vážení čtenáři, představte si čáru, ve které je schováno mnoho životů (vlastně celé generace), mnoho zážitků, času i energie, smíchu a vzteku nad počasím, fascinace nad tím, co právě vidíme. To je přesně graf, který popisuje sluneční cyklus. Nacházíme se v době, kdy je celkem jednoduché najít téměř jakékoliv informace
Osud obou složek velmi hmotných dvojhvězd je poměrně jednoznačná záležitost. Primární složka jednoho dne vyčerpá svoje hvězdné palivo a s doprovodným ohňostrojem se z ní stane buď neutronová hvězda (NH), nebo černá díra (ČĎ). Pokud se během závěrečné fáze svého života nekatapultuje pryč od své sekundární složky (to jediné může následující příběh zhatit), začne kolem ní obíhat po spirále a podle okolností dříve či později projde atmosférou své souputnice a vrazí do jejího jádra.
Kresba sluneční fotosféry má na území bývalého Československa velkou tradici. Kreslilo se už před založením Sekce pro pozorování Slunce v roce 1924. Do této aktivity se zapojila řada osobností, z nichž některé nejsou v současnosti vůbec se Sluncem spojovány, jiné nejsou spojovány s naší zemí. Všichni by si jistě zasloužili více prostoru. V našem přehledu se budeme však věnovat převážně pouze jejich zájmu o sluneční skvrny.
Sluneční sekce v minulosti udělovala čestná uznání za pozorování sluneční fotosféry a poskytování údajů pro sekční pozorovací síť. Protože se časem dostala kresba sluneční fotosféry do pozadí, od této krásné tradice se ustoupilo. Tato metoda si však i dnes zaslouží podporu a uznání. Vždyť čím déle jednotlivec kreslí, tím jsou jeho data kvalitnější. Proto se Hvězdárna Františka Pešty a Sluneční sekce České astronomické společnosti (ČAS) rozhodly obnovit tradici. Forma již ale není stejná, místo dopisu s poděkováním oceňujeme naše přispěvatele novou cenou pojmenovanou podle největšího systematického pozorovatele na území Československa. Rádi bychom vám tímto cenu představili.
Lidstvo se vrací na Měsíc. Toto z části marketingově znějící prohlášení se 16. listopadu zhmotnilo do zásadní události, kterou byl první start nejsilnější rakety současnosti s lodí Orion, která vyrazila na zatím bezpilotní oblet kolem Měsíce. Mohlo by se zdát, že bezpilotní oblet Měsíce je po půl století od poslední pilotované výpravy k Měsíci málo. Leckoho napadne, proč se za posledních padesát let nelétá k Měsíci už zcela normálně. Projekt Apollo však vznikal ve výjimečné době, za štědrých finančních pobídek, o kterých si pak NASA mohla nechat jen zdát a s notným rizikem, které bylo dalece za hranicemi, které si chceme připustit dnes. Nová doba však nabízí benefity, které plně zužitkuje program Artemis a které z prostých letů na Měsíc na pár dní udělají skutečnou dlouhodobou výzkumnou činnost, s cíli u Marsu a dalších planet a měsíců. To je však ještě daleko. Artemis I je začátek cesty, který si nyní popíšeme.
Jistě si pamatujete velké americké zatmění dne 21. srpna 2017. Astrofotograf Jon Carmichael o něm věděl dlouho dopředu. Odjakživa snil o tom vyfotografovat úplné zatmění Slunce, tedy situaci, kdy Měsíc dokonale překryje Slunce a denní obloha potemní.
Nejrozsáhlejší čedičová výplň na Měsíci označovaná jako Oceán bouří je pro geology už několik desítiletí hádankou. Nebylo jasné, zda jediný lunární oceán představuje relikt obří impaktní pánve nebo pozůstatek enormní magmatické činnosti. Studie publikovaná letos v dubnu naznačuje, že by mohlo jít o neobvyklou kombinaci obou zmíněných procesů.
V předchozím dílu jsme se zaměřili na principy a vlastnosti astronomických CMOS a CCD kamer. V druhé části vyprávění, které bezprostředně navazuje na předchozí část, se zaměříme na základní parametry kamer a povíme si též něco o praktických aspektech jejich výběru pro astronomická pozorování, včetně srovnání vybraných CMOS a CCD kamer.
V září 2020 vznikla Odborná skupina pro bezbariérovou astronomii a kosmonautiku České astronomické společnosti – i kvůli dlouhému názvu používáme označení Nesmír (www.nesmir.cz). Založena byla lidmi, kteří se problematikou přístupnosti především vzdělávací a populárně-naučné astronomie a kosmonautiky aktivně – přímo nebo nepřímo – zabývali již dříve v souvislosti s postižením tělesným, mentálním, zrakovým či jiným. Bez ohledu na to, co si pod pojmem „bezbariérová astronomie a kosmonautika“ představíme, zakládající členové svou vnímavostí určili směr nově vzniklé skupiny.
Coby dítě školou povinné jsem jako oblíbenou populárně naučnou četbu měl Sto astronomických omylů uvedených na pravou míru (Nakladatelství Svoboda, Praha 1988). Miloval jsem tuto knihu pro její nápadité téma, čtivý text i skvělou sazbu plnou obrázků, citátů a tematicky laděných vtipů od Vladimíra Jiránka.
Pohled, ze kterého se tají dech – tzv. „selfie“ lodi Orion pořízené kamerou, umístěnou na konci solárního panelu evropského servisního modulu.
Závěr roku 2022 a počátek roku následujícího byl, co se kosmonautiky týká, nesmírně bohatý. Výjimečně bylo toto období příznivé i pro české aktivity v kosmickém prostoru. Nejdůležitější událostí však byl rozhodně start rakety SLS, která vůbec poprvé vyrazila do kosmického prostoru a mise lodě Orion nazvané Artemis I. Této misi se věnujeme v samostatném článku, kde bude tomuto přelomovému okamžiku v kosmonautice věnováno dostatek prostoru.
Česko–Slovenská Beskydská oblast tmavé oblohy (BOTO) vznikla jako společný projekt České a Slovenské astronomické společnosti, Lesů ČR a správ CHKO na obou stranách státní hranice. Založena byla při příležitosti výročí 40 let CHKO Beskydy 4. března 2013 se středem na Starých Hamrech.
Podle široce přijímané teorie se planety naší Sluneční soustavy vytvářely z disku plynu a prachu, který obklopoval mateřskou hvězdu. Při tomto procesu se zachovával rotační moment a proto i rotační osy vznikajících planet by měly být kolmé k rovině jejich oběžné dráhy.
Webbův kosmický dalekohled bývá díky tomu, že pracuje v infračervené oblasti spektra, primárně spojován s výzkumem nejvzdálenějších oblastí pozorovatelného vesmíru. Může však přinášet - a už také přináší – důležité informace z oblastí podstatně bližších, tedy z naší Mléčné dráhy. Jacob Bean, člen týmu z chicagské univerzity pro pozorování tranzitujících planet (přecházejících před hvězdou), oznámil nyní první nezpochybnitelný důkaz přítomnosti CO2 v atmosféře exoplanety.
Ne, že by takový obrázek byl kdoví jaká „pecka“ – jen několik jasnějších pixelů a nic více… Nejde ani o první přímo zobrazenou exoplanetu, tak proč by nás to mělo zajímat?
Mezinárodní tým astronomů potvrdil objev nečekaně velkého prstence kolem transneptunické trpasličí planety (50 000) Quaoar. Ta byla objevena americkými astronomy Chadem Trujillem a Michaelem Brownem na fotografiích z observatoře Mt. Palomar v červnu 2002.
Mise VERITAS (Venus Emissivity, Radio Science, InSAR, Topography, and Spectroscopy) je jedním ze dvou projektů NASA vybraných v roce 2021 v rámci programu Discovery, zaměřených na průzkum Venuše.
Američtí vědci objevili silné důkazy vulkanické činnosti na Venuši, které by mohly přispět k lepšímu porozumění vývoje této planety a jejího srovnání se Zemí. K objevu došlo při analýze radarových snímků povrchu Venuše pořízených NASA sondou Magellan mezi lety 1990 a 1992.
Obrázky měsíce Europa na této straně jsou výsledky tzv. civilních vědců, neboli nadšenců, kteří zpracovávají volně dostupná surová data (zde z kosmických sond).