Astropis 2/2006

editorial – články – receze – novinky

[editorial] Editorial 2/2006

ročník:
2006
číslo:
2
stránka:
5
autor:
Vladimír Kopecký Jr., Jan Verfl

Vážení čtenáři, jako na každé léto, i na to letošní jsme se pokusili připravit číslo časopisu, které by vás dokázalo pobavit a zaujmout během prázdninových chvil. Ovšem při výběru článků jsme rozhodně nemohli pominout událost již proběhnuvší – a to pozorování úplného zatmění Slunce 29. března 2006, za kterým se vydala řada expedic. Ani členové redakce Astropisu nelenili a vydali se na výlet do dalekých krajů – většina z nás zamířila do Turecka. A o tom, že i takovéto „nevinné“ výpravy mají svá úskalí, bude následující vyprávění…

Z Čech až na Měsíc Rodáci na přivrácené straně I

ročník:
2006
číslo:
2
stránka:
6–11
autor:
Pavel Najser

V minulém čísle se mohl čtenář seznámit s téměř čtyřsetletou historií formování názvosloví útvarů na povrchu našeho Měsíce. Osobnosti, s jejichž jmény se dnes můžeme na Měsíci setkat se více či méně významně zasloužily o pokrok v dlouhém a spletitém vývoji lidského poznání. Jejich přínos světové vědě v různých historických obdobích se tak stal i součástí národního kulturního dědictví. I proto se také často objevují nejrůznější výčty našich krajanů, kteří si tuto poctu zasloužili. Tyto přehledy se však vesměs velmi liší, a to jak co do počtu, tak i ve jménech konkrétních osobností. Nelze se tomu ani příliš divit, celá řada jich byla občany Rakousko-Uherska a jejich národní příslušnost je tedy značně sporná a nejasná. Jiní nás naopak celoživotními postoji nenechávají na pochybách o svém českém cítění.

Atomární látka ve vesmíru

ročník:
2006
číslo:
2
stránka:
12–16
autor:
Petr Kulhánek

V dnešním (v pořadí již třetím) vyprávění o složení vesmíru se zaměříme na atomární hmotu. Přestože tvoří pouhá čtyři procenta hustoty hmoty a energie ve vesmíru, jde o složku pro nás nejdůležitější. Vždyť my sami, stejně jako naše planeta, Slunce, hvězdy a mlhoviny, se skládáme z atomů. Dávno minula doba, kdy jsme si mysleli, že Země je středem vesmíru. Stejně tak minula i doba, kdy jsme si mysleli, že vesmír je vyplněn jen atomy. Pojďme si nyní vyprávět poutavý příběh o tom, jak atomární látka vznikala.

100 let provozu hvězdárny Ondřejov

ročník:
2006
číslo:
2
stránka:
17
autor:
Miloslav Kopecký

Pozemky na kopci Manda (přejmenovaném Fričem na Žalov) nad obcí Ondřejov byly sice zakoupeny J. J. Fričem od obce Ondřejov již v roce 1898, a to v den prvého výročí smrti jeho bratra Jana a za peníze, které po něm zdědil. Ale trvalo 8 let, než se podařilo na vrcholu tohoto kopce začít s astronomickými pozorováními.

Meteory na jiných planetách

ročník:
2006
číslo:
2
stránka:
19–21
autor:
Pavel Koten

Naše planeta se pravidelně setkává s proudy meteoroidů, které pak můžeme sledovat jako jednotlivé meteorické roje. Takové úkazy ovšem nejsou jenom specialitou Země, dochází k nim i na ostatních planetách. Například Rover Spirit jeden meteor v atmosféře Marsu dokonce přímo zaznamenal, jeho dvojče Opportunity naopak na povrchu planety nalezlo železný meteorit. V minulosti byly rovněž pozorovány dopady meteoroidů na povrch Měsíce.

Oblohou amatérsky květen – červenec 2006

ročník:
2006
číslo:
2
stránka:
22–25
autor:
Žofie Sovová, Jan Verfl

Hlavní roli na letní obloze bude letos hrát planeta Mars. Nikoliv však kvůli výjimečně dobrým podmínkám její viditelnosti, ale jednak proto, že od 14. do 17. června prochází otevřenou hvězdokupou Jesličky (M44) v souhvězdí Raka a pak proto, že se budeme moci podívat, jak se nám 27. července schová za Měsíc. Schémata k oběma úkazům najdete na následující dvojstraně. V Jesličkách zastihneme kromě Marsu i Saturn, který jižní částí této hvězdokupy prochází celý červen. Z planet najdeme na noční obloze ještě Uran v souhvězdí Vodnáře a Neptun v Kozorohu.

Pohled do centra Galaxie II

ročník:
2006
číslo:
2
stránka:
26
autor:
Žofie Sovová

Letní obloha nám nabízí jedinečnou možnost podívat se do centra Galaxie, či lépe řečeno podívat se na prachoplynná oblaka (o kterých jsme psali v této rubrice v 3/2005), která ho obklopují a na otevřené hvězdokupy, které z nich vznikají. Kromě toho se v představovaném souhvězdí můžeme podívat trochu nad i pod rovinu symetrie Galaxie a pozorovat galaktické halo a jeho typické objekty, kterými jsou kulové hvězdokupy. Jak mnozí z nás pochopili, řeč je o souhvězdí Střelce. Jedinou jeho vadou je nízká výška nad obzorem (z území naší republiky). V dnešní části článku se podíváme na hvězdokupy.

Mrkající mlhovina

ročník:
2006
číslo:
2
stránka:
27
autor:
Radek Mašata

Souhvězdí Labutě je co do počtu amatérsky pozorovatelných deep-sky objektů jedním z nejbohatších souhvězdí na obloze vůbec. Z velmi široké nabídky objektů v Labuti jsme si již v tomto seriálu vybrali jednou (viz Lov srpkové mlhoviny v Astropisu 2/2003), ale zajímavých objektů je zde tolik, že souhvězdí stojí za opětovnou návštěvu. Že existují proměnné hvězdy, které mění svojí jasnost, ví asi každý, ale blikající a mizející mlhovina, to je jiná.

MĚSÍČNÍ ZASTAVENÍ Skrytý půvab lunárních dómů

ročník:
2006
číslo:
2
stránka:
33
autor:
Pavel Gabzdyl

Jednu z nejzajímavějších lahůdek, které měsíční povrch nabízí amatérským pozorovatelům, představují zvláštní útvary označované jako lunární dómy. Proslulý americký astronom William Pickering si už v roce 1903 všiml, že zmíněné měsíční dómy se svým tvarem nápadně podobají pozemským štítovým sopkám, čímž zároveň vyslovil i domněnku o jejich vulkanickém původu. Jeho úvaha byla v zásadě správná. Většinu lunárních dómů totiž současní geologové (např. Charles Wood, Don Wilhelms nebo James W. Head) považují za místa, kudy na měsíční povrch před 3,0 až 3,9 miliardami roky vyvěrala žhavá láva. Lunární dómy tedy můžeme považovat za jakousi obdobu pozemských sopek.

Mají zvířata vlohy pro astronomii?

ročník:
2006
číslo:
2
stránka:
34–35
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Média nás často přesvědčují, že zvířata oplývají mnohými zázračnými schopnostmi, věrností za hrob počínaje (i kdyby se mělo jednat o cvrčka chovaného v láhvi od okurek), přes předpovídání zemětřesení a tsunami a věštěním krachu na newyorské burze konče. Vzhledem k tomu, že Astropis je seriózním časopisem věnujícím se astronomii, rozhodli jsme se podívat na otázku „zázračných“ schopností zvířat ve vztahu k astronomii poněkud blíže v následujících odstavcích. Ne, nebudeme zkoumat věci, jako zdali vám váš pes může spolehlivě předpovědět výbuch supernovy v naší Galaxii, ale zaměříme se na mnohem prozaičtější otázky – a to na orientaci zvířat pomocí jevů odehrávajících se na obloze.

ČAS ve středu úplného zatmění Slunce

ročník:
2006
číslo:
2
stránka:
39–40
autor:
Pavel Suchan, Lumír Honzík

Zatmění Slunce 29. března 2006 bylo v České republice pozorovatelné jako částečné a svými parametry slibovalo opakování částečného zatmění Slunce ze 3. října 2005. Zatímco tehdy se vypravily odborné skupiny především do Španělska a Tuniska, aby odpozorovaly zatmění jako prstencové, tentokrát to bylo jiné. Pás úplného zatmění Slunce 29. března 2006 probíhal v dostupné vzdálenosti od Evropy a byl pro velké množství skupin i jednotlivců z ČR šancí spatřit úplné zatmění Slunce.

[recenze] Robert P. Kirshner: Výstřední vesmír

ročník:
2006
číslo:
2
stránka:
38
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Název knihy zní téměř bulvárně – „Výstřední vesmír“ a její podtitul tento dojem do jisté míry podporuje – „Explodující hvězdy, temná energie a zrychlování kosmu“. Myslím, že šlo ale do jisté míry o žert, který může zvídavé čtenáře jen pobavit.

[recenze] Charles Seife: Nula – životopis jedné nebezpečné myšlenky

ročník:
2006
číslo:
2
stránka:
38
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Nula – prosté nic – jak jednoduchá se to může zdát věc. Opravdu triviální nápad psát o nule knihu, ale opak je pravdou. Kniha Charlese Seifa je úplným dobrodružstvím. Možná, že to je přímo v povaze autora psát dobrodružně, neboť po absolvování Princetonu a postgraduálu na Yaleově univerzitě se vzdal velice slibné vědecké kariéry a vrhl se do nejisté, přímo „dobrodružné“ existence žurnalisty popularizujícího vědu a stal se redaktorem časopisu Science, přičemž píše i pro časopisy jako New Scientist, Scientific American, atp.

[novinka] Dvojšroubovice v jádru galaxie

ročník:
2006
číslo:
2
stránka:
36–37
autor:
Jan Verfl

Podivuhodnou strukturu mlhoviny, ne nepodobnou dvojité šroubovici DNA (ale samozřejmě o nespočet řádů větší), nalezl Spitzerův dalekohled při pozorování v infračerveném oboru nedaleko jádra naší galaxie, jen asi 300 světelných let od něj.

[novinka] Ochutnávka z Marsu

ročník:
2006
číslo:
2
stránka:
36
autor:
Jan Verfl

Nadějná kamera HiRISE na palubě sondy Mars Reconnaissance Orbiter, která 10. března vstoupila na oběžnou dráhu Marsu, pořídila první sérii snímků. Dole vidíte jen malý výřez z celého vzniklého panoramatu o rozměrech 50×25 kilometrů. Rozměry zde zachycené oblasti jsou 4,5×2 kilometry.

[novinka] Schwasmáňčata-Wachmáňčata

ročník:
2006
číslo:
2
stránka:
36
autor:
Jan Verfl

Již v roce 1995 zaujala do té doby nepříliš často pozorovaná kometa 73P/Schwasmann- Wachmann pozornost astronomů svým nenadálým rozpadem na několik částí. Při jejím dalším návratu na přelomu let 2000 a 2001 se však nacházela ve značně nevýhodné pozici pro pozorování ze Země, takže na další podrobné zkoumání tehdy vzniklých fragmentů jsme si museli počkat dalších pět a půl roku, což je délka oběžné periody komety.

[novinka] Slapové síly ve velkém

ročník:
2006
číslo:
2
stránka:
37
autor:
Jan Verfl

Celkem 9 milionů záznamů hvězd z veřejně dostupné databáze přehlídky Sloan Digital Sky Survey analyzovali dva kalifornští vědci, než odhalili tenký proud hvězd s podobnými vlastnostmi, který prochází přes 45° severní oblohy. Jeho zdrojem je nevýrazná kulová hvězdokupa 9. velikosti NGC 5466 (na obrázku její snímek z DSS), ležící v souhvězdí Pastýře jen 5 stupňů východně od mnohem známější M3.

[novinka] Pohlednice z dob inflace

ročník:
2006
číslo:
2
stránka:
37
autor:
Michael Prouza

V polovině března zveřejnil konečné výsledky vědecký tým družice WMAP (Wilkinson Microwave Anisotropy Probe), která po tři roky pečlivě mapovala jemňoučké teplotní odchylky v mikrovlnném reliktním zářením.

[novinka] Extradimenze vystrkují růžky?

ročník:
2006
číslo:
2
stránka:
37
autor:
Michael Prouza

Z astronomické zkušenosti víme, že v planetárním či vůbec vesmírném měřítku gravitace funguje jako dobře seřízené švýcarské hodinky. Planety po svých elipsách obtáčejí Slunce již miliardy let a ještě pár miliard let jim to vydrží. Konečně, jedním z prvních triumfů obecné teorie relativity bylo vysvětlení titěrné anomálie v jednom z parametrů dráhy planety Merkur.