Astropis s/2006

editorial – články – receze – novinky

[editorial] Editorial Speciál 2006

ročník:
2006
číslo:
s
stránka:
5
autor:
Michael Prouza

Vážení čtenáři, nejraději bych se vsadil − jen bohužel nevím, jak to technicky provést − že mezi vámi není jediný, kdo se dozvídá o nedávném velkolepém setkání světových astronomů v Praze až nyní, z našeho časopisu. O tom, že v Praze proběhlo Valné shromáždění Mezinárodní astronomické unie (IAU) jste byli z nejrůznějších médií informovaní jistě nejen vy, naši čtenáři a astronomičtí nadšenci, ale nejspíš i naprostá většina vašich přátel a známých, kteří obvykle astronomií příliš nehoří.

Zase zasedal vědecký kongres

ročník:
2006
číslo:
s
stránka:
6–9
autor:
Jiří Grygar

Historická písnička Jana Vodňanského a Petra Skoumala o zasedání vědeckých kongresů tvrdí mimo jiné, že vědci nejsou světci, avšak nepodléhají temným vášním, o čemž lze ovšem po nedávno skončeném 26. valném shromáždění Mezinárodní astronomické unie (IAU) v Praze lehce pochybovat. Mne však ten dávný song přiměl k zamyšlení, jak to všechno začalo.

Válka o planety během pražského kongresu

ročník:
2006
číslo:
s
stránka:
10–12
autor:
David Ondřich

Začalo to docela nevinně. Ve třetím čísle kongresových novin Dissertatio cum Nuncio Sidereo vydala 16. srpna 2006 přípravná komise Výboru pro definici planety pod hlavičkou samotného prezidenta Mezinárodní astronomické unie (IAU), Rona Ekerse, návrh na rezoluci č. 5, jejíž název zněl Definice planety. Komise (ve složení R. Binzel,A. Brahic, C. Cesarsky, O. Gingerich, D. Sobel, J. Watanabe a I. Williams) na znění rezoluce pracovala několik měsíců před konáním samotného valného shromáždění v Praze. Samotná rezoluce byla poměrně krátká, ovšem o její obsah se vzápětí rozpoutala bitva − samozřejmě pouze v přeneseném smyslu, ovšem zápal diskutujících válečnou vřavu často připomínal.

8, 9 anebo 23?

ročník:
2006
číslo:
s
stránka:
12–13
autor:
Michael Prouza

Poté, co letos Mezinárodní astronomická unie schválila změnu definice planety, objevily se hlasy, že se jedná o zpátečnictví, že jak je lidská historie dlouhá, tak zároveň s poznáním roste i počet planet. Když však pohlédneme zpátky do minulosti, zjistíme, že tohle tvrzení je každopádně nepravdivé, že rekvalifikace termínu „planeta“ se nekoná poprvé, že se i na začátku 21. století historie opět opakuje. Již v polovině 19. století se počet planet vyšplhal na 23, aby pak − tehdy však celkem bez povšimnutí veřejnosti − dramaticky poklesl na pouhých 8. Pozorný čtenář jistě zaznamená, že jak uvádí ve svém článku v tomto čísle Jiří Grygar, tyto události doslova planetárního významu tehdy úzce souvisely s prvotním sdružováním astronomů. Pojďme se však nyní na počet planet v historii podívat podrobněji.

Astronomie v Antarktidě

ročník:
2006
číslo:
s
stránka:
14–15
autor:
David Ondřich

Při hledání vhodných míst pro nová astronomická zařízení se lidé už dlouho nebojí vydat ani do extrémních podmínek, protože stále je třeba nacházet vhodná stanoviště pro nové nebo vylepšené experimenty. Jedním z nejnehostinnějších míst na Zemi je bezesporu Antarktida, označovaná jako šestý kontinent. Teplota vzduchu, která v zimě klesá k –90 °C, půl roku trvající příšeří nebo tma, silný vítr, který přináší velmi rychlé změny počasí, mimořádně nízká vlhkost vzduchu, to jsou podmínky, ve kterých si většina lidí rozhodně nepřeje pracovat. Přesto se historie astronomického výzkumu v Antarktidě píše již téměř sto let.

Extrémy hvězdného vývoje (v blízké hvězdokupě)

ročník:
2006
číslo:
s
stránka:
16–17
autor:
Michal Švanda

S pomocí Hubblova kosmického dalekohledu se astronomům povedlo potvrdit současně hned dvě teoretické předpovědi týkající se teorie hvězdného vývoje: limit hnědých trpaslíků a procesy dějící se v chladnoucích atmosférách velmi starých bílých trpaslíků. To obojí pozorováním blízké kulové hvězdokupy NGC 6397. O studii referoval Harvey Richer 18. srpna na takzvané „Hot topics session“ kongresu Mezinárodní astronomické unie v Praze.

Pozorování a měření černých děr

ročník:
2006
číslo:
s
stránka:
18–19
autor:
Jiří Horák

Zatímco ještě před čtyřiceti lety, v době konání prvního pražského kongresu IAU, byly černé díry studovány téměř výhradně teoreticky, nyní se těší i velkému zájmu pozorovatelů. Neklamné známky těchto objektů jsou pozorovány v jádrech mnoha aktivních galaxií, v centru Mléčné dráhy i v několika dvojhvězdných systémech v naší Galaxii.

Tři hmotnostní třídy černých děr?

ročník:
2006
číslo:
s
stránka:
19
autor:
Michael Prouza

Jak se podrobně diskutovalo na pražském kongresu na „černoděrovém“ sympoziu a jak o tom v sousedícím článku píše Jiří Horák, jsme si celkem jisti, že ve vesmíru známe černé díry dvou víceméně extrémních tříd − celkem lehké „hvězdné“ černé díry, které nalézáme jako velmi kompaktní objekty těžší čtyř Sluncí v binárních systémech a kterých nyní známe kolem dvacítky, a pak na opačném konci hmotnostního spektra stojí supertěžké černé díry v jádrech galaxií, zvící minimálně několik miliónů hmotností Slunce. A co mezi tím?

Hvězdná seismologie

ročník:
2006
číslo:
s
stránka:
20–27
autor:
Michal Švanda

Helioseismologie je slibně se rozvíjející metodou výzkumu slunečního tělesa. Je nepřímou metodou, s jejíž pomocí se můžeme podívat dokonce do slunečního nitra, a získat tak informace o vnitřní rotaci, chemickém složení nebo stavových parametrech plazmatu v oblastech, z nichž do pozorovatelova oka nikdy nedorazí jediný foton detekovatelného záření. Otázka zní: Je možné podobné principy aplikovat i na jiné hvězdy? Odpověď nám přinášejí standardní hvězdné modely: Ano, v zásadě to možné je.

PLAKÁT: Historie výzkumu sluneční soustavy

ročník:
2006
číslo:
s
stránka:
21
autor:
Jan Verfl

Asi 20-30 tisíc let
je starý úlomek
kosti nalezený ve Francii, na němž
lze vysledovat
záznamy o dvou cyklech fází Měsíce. Jde nejspíš o nejstarší zaznamenané pozorování jiného tělesa sluneční soustavy.

PLAKÁT: Sluneční soustava v roce 2006 - po 26. valném shromáždění IAU

ročník:
2006
číslo:
s
stránka:
22
autor:
Jan Verfl

O podrobnostech projednávání definice planety píšeme na jiném místě v tomto čísle - na této dvojstraně vám přinášíme přehledné schéma současného stavu sluneční soustavy s 8 planetami, (zatím) 3 trpasličími planetami a několika kandidáty, o nichž bude třeba ještě rozhodnout.

Čeká nás meteorický déšť?

ročník:
2006
číslo:
s
stránka:
28–29
autor:
Jan Verfl

Během speciální sekce věnované „žhavým tématům“ v astronomii vystoupil Peter Jenniskens z Institutu SETI s krátkým oznámením, v němž předpověděl meteorický déšť jinak nepříliš známého roje α-Aurigid, ke kterému by mělo dojít příští rok 1. září, a vyzval k jeho intenzivnímu pozorování. Šlo o odvážný vizionářský počin, nebo běžný výstup soudobé meteorické astronomie? Vnímavý čtenář jistě tuší odpověď, neboť v prvním případě by nebylo o čem psát dlouhý článek v astronomickém časopise…

Má globální změna klimatu astronomickou příčinu?

ročník:
2006
číslo:
s
stránka:
30–31
autor:
Sami K. Solanki, Natalie A. Krivova, M. Schüssler

Od konce poslední doby ledové před asi 11 500 lety, tj. během holocénu, vykazovala globální teplota fluktuace menší než jejich silný a prudký vzestup během posledního století. Obecně se soudí, že současné oteplování je způsobeno uvolňováním skleníkových plynů, především CO2, do zemské atmosféry při spalování fosilních paliv. Nicméně přesné určení úrovně oteplování způsobené lidským faktorem vyžaduje dobré porozumění přirozeným příčinám změny klimatu. Tyto přirozené příčiny lze zčásti nalézt v samotném klimatickém systému (který zahrnuje oceány a zemský povrch spolu s vegetací, jež vstupuje do složitých interakcí s atmosférou a klimatem), částečně jsou způsobovány uvolňováním aerosolů a prachu ze zemského nitra prostřednictvím sopek a částečně leží mimo Zemi, a tudíž mají astronomickou podstatu.

Zaměřeno na černé díry Rozhovor s Reinhardem Genzelem

ročník:
2006
číslo:
s
stránka:
32–33
autor:
Jana Olivová

Jedním z témat, jimž 26. valné shromáždění Mezinárodní astronomické unie věnovalo zvláštní pozornost, byly černé díry. Přední odborníci shrnuli dosavadní znalosti o těchto pozoruhodných objektech a představili nové poznatky a pozorovací důkazy o existenci hvězdných i supermasivních černých děr. Na programu byly diskuse o vzniku a vývoji hvězdných černých děr a jejich souvislosti se záblesky záření gama, o akreci a výtryscích hmoty (více např. též článek Jiřího Horáka v tomto Astropisu). Další prezentace se týkaly podoby středů galaxií a důkazů o supermasivních černých dírách v nich, jejich vzniku a vývoje, splývání černých děr či efektů silné gravitace v jejich okolí.

Rozhovor s Johnem C. Matherem, nositelem Gruberovy ceny za kosmologii a Nobelovy ceny za fyziku za rok 2006

ročník:
2006
číslo:
s
stránka:
34–35
autor:
Michael Prouza

Následující rozhovor byl pořízen u příležitosti předání Gruberovy ceny za kosmologii za rok 2006, které proběhlo v rámci našeho kongresu Mezinárodní astronomické unie v Praze. Rozhovor vyšel v originálním znění v anglickém jazyce v kongresových novinách Dissertatio cum Nuncio Sidereo III, v čísle tři (viz též elektronickou verzi novin na astro.cas.cz/nuncius) a nyní byla jeho česká verze připravena pro Astropis Speciál. Před pár dny se význam práce Johna Mathera znovu potvrdil − kromě Gruberovy ceny získal společně s Georgem F. Smootem i Nobelovu cenu za fyziku za rok 2006, obě ceny pak zejména za svoji práci na družici COBE.

Letadélko SOFIA

ročník:
2006
číslo:
s
stránka:
36
autor:
Jan Verfl

Mezi tématy sekce „Astronomické přístroje v příštím desetiletí“ se objevila také krátká zpráva o projektu SOFIA, tedy Stratosférické observatoři pro infračervenou astronomii. Na první pohled by se zdálo, že myšlenka vynést velký infračervený dalekohled letadlem do výšky 10 km, kde již v pozorování nepřekáží žádná vodní pára, která infračervené záření účinně pohlcuje, je celkem jednoduchá. Tři desetiletí plánování, práce a hlavně překonávání překážek, které mají lidé okolo Sofie za sebou však ukázala, že tomu tak zdaleka není.

Česká astronomická společnost a Astropis na XXVI kongresu Mezinárodní astronomické unie

ročník:
2006
číslo:
s
stránka:
37–38
autor:
Pavel Suchan, Davic Ondřich

Píše se rok 2004 a v dubnu na svém sjezdu v Litomyšli přijímá Česká astronomická společnost dvě rezoluce. Jedna je o snižování světelného znečištění, druhá vítá uspořádání 26. valného shromáždění Mezinárodní astronomické unie v České republice v srpnu 2006. Tehdy nám to připadalo velmi daleko a rezoluce měla symbolický význam. Teď už víme, jak byla proklamativní slova z roku 2004 naplněna skutečnými činy a jakým způsobem se Česká astronomická společnost této mimořádné historické události roku 2006 zúčastnila.

Turbulence v mezihvězdném prostředí

ročník:
2006
číslo:
s
stránka:
39–40
autor:
Soňa Ehlerová

Kdysi dávno, v prehistorických dobách radioastronomie (tj. v první polovině dvacátého století), jsme si mohli představovat, že mezihvězdný plyn je v galaxiích rozložen poměrně hladce a spojitě. Už dlouho víme, že tomu tak není. Je rozdíl, jestli pozorujeme molekulární složku mezihvězdného prostředí (nejchladnější a nejhustší plyn), atomární složku či ionizovanou (nejteplejší a nejřidší), ale některé rysy mají všechny stejné. Všechny mají hierarchickou strukturu, tedy strukturu uvnitř jiných struktur, která je důsledkem turbulence v mezihvězdném prostředí. Nejznámějšími objekty s hierarchickou strukturou jsou asi fraktály, byť ne každý hierarchicky uspořádaný objekt je také fraktálem.

Povzbuzovaná tvorba hvězd

ročník:
2006
číslo:
s
stránka:
40–41
autor:
Soňa Ehlerová

Tvorba hvězd v galaxiích je zdrojem mnoha zajímavých jevů. Hvězdy se tvoří gravitačním kolapsem z hustých částí mezihvězdného prostředí, ale samotný proces je dost složitý a kromě gravitace jsou do něho zapleteny další síly, jako třeba magnetické pole.