Astropis s/2013

editorial – články – receze – novinky

[editorial] Editorial Speciál 2013

ročník:
2013
číslo:
s
stránka:
3
autor:
Josef Ďurech

Vážení čtenáři, v tomto speciálním čísle Astropisu najdete články, které mají jedno společné téma – malá tělesa Sluneční soustavy. Těmi se myslí v podstatě všechno mimo Slunce a planet, tedy planetky (označované také jako asteroidy), komety, meteoroidy a prach. V porovnání s jinými oblastmi astronomie je výzkum těchto těles výjimečný nejméně ve dvou věcech: Tou první je, že tělesa Sluneční soustavy jsou, na rozdíl od hvězd či galaxií, velmi blízko, doslova na dosah.

Bouřlivý vznik planet

ročník:
2013
číslo:
s
stránka:
4–7
autor:
Miroslav Brož

Na první pohled by se mohlo zdát, že původ planet Sluneční soustavy musí být dobře prozkoumaný a v podstatě vyřešený problém. Není tomu tak. V posledním desetiletí bylo učiněno několik překvapivých objevů, které zcela změnily pohled na vznik planet jako na ustálený proces. Navíc existují zcela zásadní nevyřešené problémy, například nevíme přesně, jak vzniklo jádro Jupiteru, proč mají obří planety skloněné rotační osy, kde přesně se planety formovaly nebo kdy vznikl hlavní pás asteroidů.

Jak malá tělesa měnila tvář Sluneční soustavy

ročník:
2013
číslo:
s
stránka:
8–11
autor:
Pavel Najser

Již na sklonku 16. století si při hledání souvislostí mezi velikostí planetárních drah a pravidelnými mnohostěny všimnul přesvědčený heliocentrista Johannes Kepler nápadné proluky mezi drahami Marsu a Jupitera. Podezřelý byl již dramatický rozdíl v periodě oběžných dob obou vnějších planet. Keplerovo „Kosmografické mystérium“ se nakonec ukázalo jako slepá ulička v hledání modelu planetární soustavy, nicméně ke zkoumání matematických souvislostí ve vzdálenostech planet se o necelá dvě století vrátil profesor fyziky univerzity ve Wittenbergu Johann Daniel Titius (1729–1796).

Skrytá chemie komet

ročník:
2013
číslo:
s
stránka:
12–15
autor:
Jaroslav Vyskočil

Pozorovat tyto prokleté básníky bloumající po sluneční soustavě je naprosto úchvatné. Možná proto jsou dnes komety velmi frekventovaným astronomickým tématem. A to nejen mezi astronomy amatéry, nýbrž i světovými profesionály, kterými se může naše země pyšnit. Přestože nazývám komety prokletými básníky, nechci tím tvrdit, že žijí dekadentním stylem, avšak uchvácenost kometami je jakési hledání krásy v ošklivosti. Komu z nás se líbí špinavý sníh kolem silnic? Pojďme se tedy podívat jaké krásy se dají nalézt…

Vzpomínka na kometu a příslib příští jasné komety

ročník:
2013
číslo:
s
stránka:
16–18
autor:
Luboš Kohoutek

Píšeme-li dnes v astronomické publikaci o kometách, vděčíme za to především Tychovi Brahemu, který u komety z roku 1577 srovnal svoje měření z Dánska s pozorováním Tadeáše Hájka (Hagecius) v Praze. Ukázal, že tato kometa je od nás vzdálenější než Měsíc (má menší paralaxu) a že tedy nepatří do tzv. sublunární sféry, nýbrž do tzv. sféry supralunární (je dále než Měsíc). Rozdělení na tyto dvě sféry pochází od Aristotela, kterého ve středověku považovala církev za autoritu v otázkách filozofie a přírodních věd. V 18. století nakonec Edmond Halley dokázal, že některé komety obíhají kolem Slunce v protáhlých drahách a že mohou být periodické.

Kometa století, fiasko, anebo něco mezi?

ročník:
2013
číslo:
s
stránka:
19–22
autor:
Zdeněk Sekanina

V noci z 20. na 21. září 2012 Bělorus Vitalij Něvskij a Rus Artjom Novičonok pozorovali 40cm zrcadlovým dalekohledem Mezinárodní vědecké optické sítě (International Scientific Optical Network, ISON) na Kislovodské hvězdárně (v severní oblasti ruského Kavkazu) za účelem mapování hvězdných oblastí v souhvězdích Blíženců a Raka. Na několika z posledních snímků pořízených po začátku úsvitu (nedlouho po půlnoci světového času) si Něvskij v přístroji pro detekci objektů, pohybujících se mezi expozicemi, všimnul poměrně jasného, pomalu se posunujícího bodu, který mohl být buď planetkou nebo kometou velmi daleko od Slunce.

Automaty vyslané za kometami

ročník:
2013
číslo:
s
stránka:
23–28
autor:
Jan Kroulík

V prosinci příštího roku to bude třicet let od chvíle, kdy se z oběžné dráhy kolem Země vydaly za zkoumáním jedné z nejznámějších komet v historii lidstva první specializované kosmické sondy nazvané VEGA. S hrdostí můžeme konstatovat, že k úspěchu jejich mise nemalou měrou přispěli vědci i technici tehdejšího Československa. Od té doby bylo při blízkém setkání kosmickými sondami prozkoumáno pouhých pět komet. Detailní průzkum šesté – 67P/Čurjumov–Gerasimenko – je teprve před námi. Na historicky první informace z pouzdra dopraveného přímo na povrch jádra komety si budeme muset počkat nejméně do listopadu příštího roku.

Možnosti amatérského pozorování komet

ročník:
2013
číslo:
s
stránka:
29–31
autor:
Jakub Černý

Letošní rok byl bohatý na jasné komety. Oživil zájem mnoha lidí o pozorování komet, které nemusí končit samotným pohledem na kometu nebo pořízením pěkného snímku. Stejně jako mnoho dalších astronomických disciplín, i v tomto případě jsou otevřené velké možnosti, jak mohou amatérští astronomové významně přispět i k jejich výzkumu. Kometární astronomie je možná úplně poslední disciplínou, kde má v současné době stále velký přínos i vizuální pozorování.

Pozorování Vžžuummm!

ročník:
2013
číslo:
s
stránka:
32–35
autor:
Jan Ebr

Náhodou zahlédnout meteor na obloze je vždy pěkný zážitek, ale většinu, byť svátečních, pozorovatelů oblohy asi už nepřekvapí. Na druhou stranu, pokud si mimo maximum některého z těch opravdu nejsilnějších rojů (jako jsou Perseidy nebo Geminidy) lehnete pod hvězdnou oblohu s plánem meteory cíleně sledovat, možná budete zklamáni: meteorů padá poskrovnu, přilétají ze všemožných směrů a roztodivné roje, o nichž píší třeba v ročence, se vám vůbec nedaří identifikovat... O tom, proč tomu tak je a jak se ve svistotu nad našimi hlavami orientovat, jsou následující stránky.

Videometeory

ročník:
2013
číslo:
s
stránka:
36–37
autor:
Jakub Koukal

V současnosti funguje databáze drah meteoroidů, EDMOND (European viDeo MeteOr Network Database), která je založena na přesných datech pořízených videokamerami po celém světě. Tato databáze pozorování je výsledkem široké mezinárodní spolupráce mezi národními video sítěmi, které jsou spojeny v nadnárodní video síti EDMONd (European viDeo MeteOr Network) a IMO VMDB (International Meteor Organization Video Meteor DataBase).

Zákryty hvězd planetkami – Výzva pozorovatelům

ročník:
2013
číslo:
s
stránka:
38
autor:
Karel Halíř

Česká republika má skutečně dlouholetou tradici v oblasti pozorování zákrytů hvězd tělesy Sluneční soustavy. Již v době první republiky při hvězdárně na Petříně existovala na svoji dobu velmi kvalitní časová služba a prováděla se pravidelná pozorování zákrytů hvězd Měsícem. Největší rozvoj však tento obor zaznamenal v 60. a 70. letech minulého století. Centrem zákrytů se stala hvězdárna ve Valašském Meziříčí pod vedením Ing. B. Malečka – neúnavného propagátora těchto měření. Po určitém útlumu lunárních zákrytů na konci století přišla na řadu éra sledování zákrytů hvězd planetkami.

Jarkovského jev

ročník:
2013
číslo:
s
stránka:
39–43
autor:
David Čapek

Meziplanetární prostor v okolí Země zdaleka není prázdný. Jednak tu je populace blízkozemních asteroidů, ale také množství těles menších rozměrů – meteoroidů. Pokud odhlédneme od proudů meteoroidů, které mají kometární původ, většina ostatních objektů pochází z pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Většina těchto těles je na svých drahách relativně krátce. Je totiž jenom otázkou času, kdy dojde k impaktu na některou z terestrických planet, vymrštění mimo Sluneční soustavu nebo pádu do Slunce. K některému z těchto případů dojde během několika miliónů nebo maximálně deseti miliónů let. To je doba mnohem kratší než trvání Sluneční soustavy. Pokud je tato populace těles v dlouhodobě ustáleném stavu, musí existovat mechanismus, který ji trvale doplňuje.

YORP efekt

ročník:
2013
číslo:
s
stránka:
44–47
autor:
David Čapek

Sluneční záření má prostřednictvím Jarkovského jevu důležitý vliv na dráhovou dynamiku asteroidů a menších těles ve sluneční soustavě. Mimo to je navíc schopno urychlovat či zpomalovat jejich rotaci, případně měnit směr rotační osy. Tento jev se označuje jako Yarkovsky–O’Keefe–Radzievski–Paddackův efekt, zkráceně YORP.

Blízkozemní planetky - Aktuální inventář „smetí z vesmíru“

ročník:
2013
číslo:
s
stránka:
48–51
autor:
Petr Scheirich

Všechny planetky (asteroidy) ve Sluneční soustavě se pohybují podobně jako planety po eliptických drahách okolo Slunce. Jako blízkozemní (zkráceně NEA z anglického near-Earth asteroids) označujeme ty, které se na své dráze mohou přiblížit k dráze Země (nikoliv nutně k Zemi samotné – to vyžaduje, aby planetka i Země byly současně na stejném místě své dráhy) na vzdálenost menší než 0,3 astronomické jednotky (střední vzdálenosti Země-Slunce). NEA se tedy nemusí pohybovat pouze v blízkosti Země, mnohé z nich se na svých drahách přibližují až dráze Jupiteru, což ostatně souvisí i s jejich původem, jak si povíme dále.

Prach ve Sluneční soustavě – Aktuální inventář ještě menšího „smetí z vesmíru“

ročník:
2013
číslo:
s
stránka:
52–54
autor:
Petr Pokorný

Sluneční soustava je velmi prašné prostředí a i přes úklid, o který se stará Slunce, bude mít prach díky kolizím planetek (asteroidů), aktivitě a rozpadům komet své místo ve Sluneční soustavě stále jisté. Prachem terminologicky nazýváme pevné meziplanetární částice o velikosti menší než 0,1 µm. Částice do velikosti 1 mm nazýváme mikrometeoroidy a objekty o velikostech do několika desítek metrů poté meteoroidy. V tomto článku budeme o prachu mluvit jako o částicích o velikosti do několika centimetrů, na což, co se týče velikosti, zvolna navazují planetky.

Jasné komety roku 2013

ročník:
2013
číslo:
s
stránka:
55–58
autor:
Jakub Černý

Je to již více než 16 let od doby, kdy na naší obloze zazářila poslední velká kometa Hale-Bopp. Každý rok se ke Slunci vrací desítky komet, v drtivé většině jsou to slabé objekty objevené velkými dalekohledy. Bez těchto dalekohledů bychom o většině podobných komet vůbec nevěděli. Některé z nich jsou při troše štěstí vidět i menšími dalekohledy, vzácně se některá z nich stane viditelná pouhým okem. I ty nejjasnější „normální“ komety vypadají proti velkým kometám historie velmi vágně. Čas od času se ovšem objeví nepřehlédnutelná kometa, dominující noční obloze okem viditelným dlouhým ohonem. Dočkáme se takové události i na konci letošního roku?

Zajímavé komety 20. a 21. století na fotografiích

ročník:
2013
číslo:
s
stránka:
59–60
autor:
Ondřej Nývlt

Od začátku 20. století se na noční i denní obloze vystřídalo množství zajímavých komet. Oproti století předcházejícím mohlo lidstvo konečně tyto výjimečné úkazy zaznamenat jiným způsobem než kresbou – nejdříve na fotografické desky, později na analogové a v posledních dekádách na digitální fotografie. Na této dvojstraně bychom rádi připomněli významné komety 20. a 21. století, z nichž některé máme stále v živé paměti. Bohužel zdaleka ne všechny zajímavé komety se sem vešly – z posledních let jmenujme především C/2009 P1 Garradd nebo 17P Holmes.