Astropis 3/2014

editorial – články – receze – novinky

[editorial] Editorial 3/2014

ročník:
2014
číslo:
3
stránka:
5
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Vážení čtenáři, v tomto čísle Astropisu najdete nenápadnou zmínku o fantastickém objevu týkajícím se polarizace reliktního záření [1]. I když zatím není úplně jisté, zdali se tento objev opravdu koná nebo jsou data zatížena chybným odečtem signálu od galaktického popředí, jedno je jisté – objev rozvířil vody teoretické i experimentální fyziky týkající se výzkumu velkého třesku. Lepší dárek k 50. výročí objevu reliktního záření jsme si snad ani nemohli přát a k tématu se jistě vrátíme v rozsáhlejším článku, až se věci vyjasní.

Star-trails nad Řeckem

ročník:
2014
číslo:
3
stránka:
2
autor:
Ondřej Nývlt

Řecko je destinace plná fotogenických historických monumentů, které doslova svádí spojit je na fotografii s nějakým astronomickým tématem. Proto zde dnes představujeme dva obrázky tzv. star-trails s historickými artefakty z Peloponésu a Attiky, které toto léto nasnímal řecký astrofotograf Anthony Ayiomamitis (www.perseus.gr).

Vulkanismus na Marsu

ročník:
2014
číslo:
3
stránka:
6–9
autor:
Petr Brož, Martin Pauer

Mars již od nepaměti přitahoval naši pozornost a podněcoval představivost. Dlouho jsme snili, že by mohl hostit mimozemský inteligentní život. S nástupem kosmického věku však převážilo zklamání – fotografie zaznamenaly povrch Marsu jako nehostinný mrtvý svět, posetý množstvím kráterů vzniklých po srážkách s planetkami, podobající se mnohem více pozemskému Měsíci než Zemi. Nicméně s narůstajícím množstvím vědeckých dat jsme spatřili Mars v novém světle. Jako fascinující svět, který je svým způsobem stále živý a velice dynamický. Jeho povrch byl výrazně formován nejen dopady vesmírných těles, ale i větrem a vodou. A co víc, získali jsme důkazy o důležitosti vlivu vnitřních procesů planety – vulkanismu a tektoniky, přetvářejících povrch v lokálním i globálním měřítku. A je to právě vulkanismus, na který se v tomto článku zaměříme.

Letošní pohled na vesmír vloni

ročník:
2014
číslo:
3
stránka:
10–14
autor:
Jiří Grygar, David Ondřich

Obvykle začínáme první část našeho nekončícího seriálu nějakým pozoruhodným citátem. Jinak tomu nebude ani v tomto případě, jen místo do šuplíku výroků od známých autorů sáhneme do škatulky výroků tradovaných, v tomto případě u studentů matematiky: „Milý Bože, kdyby mi zbývala už jen jedna jediná hodina života, dej, ať ji mohu strávit na přednášce z teorie míry a integrálu. Pak mi tato hodina bude připadat jako věčnost.“ A proč? Velká část dnešního dílu bude věnována automatickým sondám, které by bez pilné práce mnoha předchozích generací matematiků vůbec nemohly vzniknout, natož abychom je dokázali navigovat k planetám nebo ještě dále. Budiž tedy připomenutím, že mnoho věcí je možné uskutečnit jen díky zdánlivě nepochopitelné a nezáživné činnosti.

Ohlédnutí za účastí ČR v ESA

ročník:
2014
číslo:
3
stránka:
15–18
autor:
Ondřej Šváb

V závěru letošního roku uplyne již 6 let od doby, kdy ČR vstoupila do prestižního klubu států sdružených v Evropské kosmické agentuře (ESA) a má tak možnost podílet se na rozsáhlých projektech jak ve výzkumu vesmíru, tak i na projektech, které nám usnadňují každodenní život; projektech tak rozsáhlých a technologicky či vědecky náročných, že není v silách jedné evropské země uvést je v realitu. Jak tedy české firmy, univerzity a výzkumné ústavy obstály a na čem se v ESA podílejí?

Na lovu podzimních hvězdokup

ročník:
2014
číslo:
3
stránka:
19–21
autor:
Vladimír Libý

V dalším dílu lovů nejznámějších deep sky objektů se vypravíme za podzimními hvězdokupami, řada z nich je ovšem pozorovatelná po celý rok. Nejlépe však na podzim, kdy jsou objekty téměř v nadhlavníku. Za hvězdokupami se tedy nejprve vydáme do cirkumpolárních oblastí oblohy.

Obloha od října do prosince 2014

ročník:
2014
číslo:
3
stránka:
22–26
autor:
Václav Pavlík, David Ondřich

Konec tohoto roku bude na jasné komety chudý, proto v tomto čísle přinášíme jednu z těch méně jasných, konkrétně se jedná o 32P/Comas Sola. Dosud měla 18. až 15. magnitudu, v říjnu a listopadu se ale očekává její zjasnění až na 12 mag, které by mělo vydržet až do konce roku. Tuto kometu můžeme pozorovat ve druhé polovině noci a ráno v souhvězdí Lva. Vyhledávací mapky s dráhou komety, tabulka výšky nad obzorem a graf předpokládané jasnosti jsou níže. Hvězdy a deep-sky objekty jsou zobrazeny do jasnosti 14 mag (objekty označené jen čísly bez písemné zkratky odpovídají katalogu NGC). Poloha komety je vždy pro 0:00 hodin SEČ.

Utajená mlhovina slečny Jonesové

ročník:
2014
číslo:
3
stránka:
26–27
autor:
Michal Bareš

V podzimním dílu pozorovatelského průvodce nevšedními objekty vzdáleného vesmíru se vydáme po stopách planetární mlhoviny s dobrodružně znějícím jménem, Jones 1. Se slavným filmovým hrdinou však nemá tento objekt nic společného, neboť se jmenuje po své objevitelce, americké astronomce Rebecce Jones, působící na Harvardově univerzitě.

Soustava brázd u kráteru Triesnecker

ročník:
2014
číslo:
3
stránka:
28–29
autor:
Milan Blažek

Poblíž středu měsíčního disku, na severozápadním okraji Zálivu středu (Sinus Medii), leží výrazný kráter Triesnecker o průměru 26 km a hloubce 2760 m se zřetelným středovým vrcholem. Útvary tohoto typu označujeme termínem komplexní krátery. Východně od kráteru Triesnecker se rozprostírá asi nejsložitější soustava brázd na měsíčním povrchu – Rimae Triesnecker. Systém tvoří pět hlavních trhlin orientovaných převážně ve směru sever–jih, protkaných více než tuctem dalších méně výrazných prasklin. Amatérský nadšenec stěží najde na „zjizvené“ tváři našeho kosmického souseda atraktivnější oblast k toulkám s dalekohledem.

Ty dvě a Mars

ročník:
2014
číslo:
3
stránka:
30–31
autor:
Martin Pauer

V loňském roce se opět po dlouhé době vydala k Rudé planetě nikoliv jedna meziplanetární sonda, ale rovnou dvě – americký MAVEN (Mars Atmosphere and Volatile Evolution – Vývoj marsovské atmosféry a těkavých plynů) a indický MOM (Mars Orbiter Mission – Sonda pro výzkum Marsu z oběžné dráhy, někdy neformálně nazývána Mangalján – Marsovské plavidlo). Zatímco pro NASA jde o další z řady marsovských misí, které mají za cíl detailní průzkum planety před možnou cestou člověka na Mars, pro ISRO (Indickou agenturu pro vesmírný výzkum) je to svým způsobem premiéra – sice již před 6 lety vyslala úspěšnou sondu Čandraján k Měsíci, ale na tak vzdálený cíl, jakým je Rudá planeta, ještě nikdy nemířila. Obě sondy vstoupí na oběžnou dráhu kolem svého cíle v rozpětí pouhých tří dnů v září letošního roku, takže je nejvyšší čas se s nimi stručně seznámit.

Sluneční sekce ČAS

ročník:
2014
číslo:
3
stránka:
33–34
autor:
Eva Marková, Vlastislav Feik, František Karel Janda

Sluneční sekce ČAS je jednou z nejstarších sekcí. Vznikla v rámci ČAS jako jedna z prvních pod názvem Sekce pro pozorování Slunce. Její členové se aktivně zapojovali do pozorování Slunce již v roce 1920, kdy sekce teprve vznikala. Od počátku byli velmi aktivní, takže např. ve zprávě za rok 1928, kterou sestavil dr. Vladimír Guth, jenž tehdy sekci řídil, se dočteme, že ten rok členové uskutečnili 569 pozorování. Pozorování Slunce později shromažďoval František Kadavý na Petřínské hvězdárně. Sekce svoji činnost nepřerušila ani v době války a nepřetržitě funguje až do dnešní doby, i když s nepatrně změněným názvem.

Marťanské drobnosti

ročník:
2014
číslo:
3
stránka:
40–41
autor:
Ondřej Nývlt

25. ledna 2014 oslavil rover Opportunity 10 let služby na Marsu. Původní odhad životnosti byl pouhé 3 měsíce s dojezdem 600 metrů, takže dnes s více než 38,7 km na svém tachometru „trochu“ přesluhuje. Nyní pracuje na místě pojmenovaném „Solander point“ na západním okraji kráteru Endeavour.

Vírová galaxie M51 v celé své kráse

ročník:
2014
číslo:
3
stránka:
42–43
autor:
Ondřej Nývlt

Na některé deep-sky objekty je zajímavý pohled i v jiném než viditelném spektru. Přesně to platí i pro dvojici interagujících galaxií NGC 5194 a 5195, které se staly cílem vesmírných dalekohledů ESA i NASA, mapujících prakticky celý obor spektra. NGC 5194, také známá jako Vírová nebo Rosseova galaxie (dle objevitele spirální struktury), je 51. položkou katalogu Charlese Messiera (objev roku 1773). Menší z páru – NGC 5195 – byla odhalena až roku 1781 Pierrem Méchainym

Jak to vidí Cassini

ročník:
2014
číslo:
3
stránka:
44
autor:
David Ondřich

Úchvatný pohled na Saturn, jeho prstence a měsíce a vnitřní část Sluneční soustavy zpoza obří planety. Snímky pořídila sonda Cassini 19. července 2013 v rozmezí asi čtyř hodin; výsledný obrázek je složen ze 141 originálního snímku (celkem jich bylo pořízeno 323).

[recenze] Miroslav Brož, Martin Šolc: Fyzika sluneční soustavy

ročník:
2014
číslo:
3
stránka:
32
autor:
Michal Švanda

Hned na úvod se přiznám, že z recenzované učebnice mám poněkud rozpačitý dojem. Bezpochyby se jedná o vynikající učebnici značné části jinak obsahově rozlehlé astrofyziky. Ostatně v každoroční soutěži učebnic vydaných učiteli MFF UK v roce 2014 tato kniha zvítězila. Aby ne – na více než 400 stranách poutavou formou vysvětluje neuvěřitelné množství látky. To je současně největší slabinou této knihy.

[recenze] Pavel Gabzdyl: Měsíc známý i tajemný

ročník:
2014
číslo:
3
stránka:
32
autor:
Radek Mašata

Víte, jaké všechny pohyby vykonává náš Měsíc, proč se zářijovému úplňku říká „sklizňový měsíc“, co jsou to lunovraty, s kolika okem viditelnými hvězdami se měsíční kotouč na obloze potká, jaký je původ pohádky o vlku a sedmi kůzlátkách, jakými barvami může Měsíc hrát, že nejen u Slunce je možné spatřit zelený záblesk nebo proč se nám u obzoru jeví měsíční kotouč větší?

[novinka] Ohřev světelného mostu ve sluneční skvrně zvukovými vlnami

ročník:
2014
číslo:
3
stránka:
35
autor:
Michal Švanda

Sluneční skvrny jsou nejvýraznějším projevem magnetické aktivity Slunce, sledovali je již staří Číňané v prvním tisíciletí před naším letopočtem, v Evropě byly objeveny s vynálezem dalekohledu na počátku 17. století. S rozvojem pozorovacích technik, především zvětšováním úhlového rozlišení dalekohledů, si pozorovatelé všímali menších a menších detailů.

[novinka] Planety, které nebyly

ročník:
2014
číslo:
3
stránka:
35–36
autor:
Michal Švanda

Hledání extrasolárních planet je jednou z nejúspěšnějších disciplín astrofyziky. V současnosti jich je známo již více než osmnáct stovek obíhajících více než jedenáct stovek hvězd. V archivech veleúspěšné družice Kepler jich dalších více než čtyři tisíce čeká na potvrzení. Už dnes jsou kromě Sluneční soustavy známy i další exoplanetární systémy – hvězd s více než jednou potvrzenou exoplanetou je k 18. červenci katalogizováno 466.

[novinka] Obří planety mění rotaci hvězd

ročník:
2014
číslo:
3
stránka:
36
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Vědci z Harward-Smithsonian Centre for Astrophysic analyzovali záření dvojhvězdných systémů, ve kterých jedna ze složek hostí exoplanetu v podobě tzv. horkého Jupitera, tedy exoplanetu o velké hmotnosti (srovnatelné s naším Jupiterem) na blízké oběžné dráze (Astronom. Astrophys. 565 (2014) L1).

[novinka] Rosetta zakotvila u komety

ročník:
2014
číslo:
3
stránka:
37
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Po více jak desetileté cestě se sonda Evropské kosmické agentury (ESA) – Rosetta stala 6. srpna 2014 historicky vůbec první umělou oběžnicí kometárního jádra, komety 67P/Churyumov–Gerasimenko, které se v té době nacházelo 405 milionů kilometrů od Země.

[novinka] Záhada formování planetárních disků

ročník:
2014
číslo:
3
stránka:
37–38
autor:
Jaroslav Pavlousek

Astronomové využívající Spitzerův kosmický dalekohled ke studiu mladých hvězd měli již více let problém, jak vysvětlit, že mladé hvězdy září v infračerveném oboru více, než by se teoreticky očekávalo. Princip sám o sobě je zřejmý – centrální hvězda zahřívá svůj protoplanetární disk a ten pak září v infračerveném světle. Svízel je však právě v tom, že září až příliš silně.

[novinka] Nejtemnější skvrny na obloze

ročník:
2014
číslo:
3
stránka:
38
autor:
Jaroslav Pavlousek

Pozorování Spitzerovým kosmickým dalekohledem objevila shluky hmoty, které jsou tak temné, husté a plné prachu, že vytvářejí na obloze nejhlubší „stíny“, jaké byly zatím zaznamenány. Jde o velká a hustá oblaka mezihvězdného plynu a prachu, vzdálené 16 000 světelných let.

[novinka] Polarizace reliktního záření

ročník:
2014
číslo:
3
stránka:
39
autor:
Jaroslav Pavlousek

Kosmologie je velmi specifickým vědním oborem – pokroky na tomto poli byly sice až donedávna úžasnou přehlídkou intelektuálních výbojů, ale pohříchu povětšinou jen teoretického charakteru, zatímco výsledky konkrétních měření byly sporadické a někdy i nepříliš přesvědčivé. Velký zlom znamenal až objev reliktního záření, tedy záření z doby, kdy byl vesmír ještě velmi mladý a záření se oddělilo od hmoty.